Agony vás zavede do zcenzurovaného pekla, kde vás čeká děsivý zážitek – recenze
Agony chtělo šokovat. Vždyť o jaké jiné hře se v předstihu mluví v souvislosti s tím, že v jedné z jejích scén je kamenem rozmačkáno malé dítě. Milovníci extrémní zábavy tento přístup kvitovali a těšili se na bourání tabu a násilné i sexuální eskapády. Také proto tvůrci na její vývoj vybrali dostatečné prostředky na Kickstarteru. V takovém případě je jen hloupé, že se řada šokujících momentů, které představovaly klíč k srdcím mnoha hráčů, do hry nakonec nedostala. Sliby, že přinejmenším PC hráči obdrží update, který do hry vrátí veškerý zcenzurovaný obsah, byl navíc také porušen. Takže i na počítači je krev růžová, mohutná pozadí se nenatřásají a hráči nemohou usmrtit ani jedno jediné dítě. Je škoda takových obscénností? Jistě by se o tom dala vést debata, hráči však každopádně nedostali to, co na co přispěli a ti, kteří si hru předobjednali, potom to, za co zaplatili. Ani to ale ještě neznamená, že by Agony nemohlo být dobrou hrou.
Démoni mnoho hrůzy nenaženou
Jenže to bohužel nezačíná dobře. Když vstupujeme do pekla, první, co nás napadá, je to, že to tady vypadá pěkně pixelovatě. A kdo by si byl pomyslel, že podzemní svět bude tak trhaný? Po technické stránce připomíná Agony ze všeho nejvíc očistec. Ta hra zkrátka nevypadá vůbec dobře. Nastavení gama hodnot zobrazení vyžaduje doslova kouzelnické schopnosti. Pokud přidáte na světlosti, začne vás obraz oslňovat a pálit do očí a navíc ještě více vynikne nepovedené prostředí. Pakliže si ale nastavíte temnější obraz, začnete doslova ztrácet orientaci.
Hrůzu v Agony nenahánějí hory mrtvol, masožraví démoni nebo ze stropů visící plody, nýbrž groteskní modely NPC postav. Zmíněná monstra záhy poztrácejí svou hrůzu – stačí, když je chvíli pozorujete, jak tupě a srandovně pobíhají peklem. Nepovedené animace vás nechají vzpomenout na hraní v devadesátých letech, což vhodně doprovázejí kostrbatá menu. Připravte se na to, že zůstanete viset na mikroskopických překážkách, což není zrovna dobrá zpráva ve hře, ve které trávíte hodně času přemisťováním z jednoho místa na druhé a sbíráním věcí.
V jednom ohledu se ale Agony přeci jenom daří. Peklo, jak ho prezentuje studio Madmind, nahání hrůzu, je nechutné, mnohovrstevnaté a obscénní. Design úrovní je místy klaustrofobický, místy připomínající labyrint, ale vždy docela zmatečný. To hře sice můžete rovněž vytknout, v tomto případě si ale troufám tvrdit, že šlo o tvůrčí záměr. Nakonec, bylo by zvláštní, kdyby se peklo honosilo pamětihodnostmi a prezentovalo je ztraceným duším jako na stříbrném podnose. V orientaci vám pmáhá svého druhu navigační světelná stopa jako v Dead Space, ovšem její nasazení je omezené. To samé platí pro checkpointy, kdy svůj postup jistíte v takzvaných zrcadlech duší. Ta se rozsypou, jakmile u nich začnete potřetí. Naštěstí nejste okamžitě ztracení, když vás některý z démonů sejme. Vaše duše se může uhnízdit v jiném obyvateli pekla, za předpokladu, že nemá přes hlavu jutový pytel. Proto se vyplácí cestou všechny takové nebožáky od pytlů osvobozovat. Později se budete moct vtělit dokonce do démona.
Zábava vypadá jinak
Coby slabý člověk nemůžete výhonkům pekla vzdorovat jinak než prostou pochodní. V drtivé většině případů vám tak nezbude než se plížit a hledat úkryty, což je docela problém, protože coby stealth hra nefunguje Agony příliš dobře. Jednak je to dáno nepovedeným a nepřesným ovládáním, jednak proto, že se nepřátelé pohybují zcela náhodně, takže vám většinou nezbude než si pár minut počkat než se někam přemístí. Příliš zábavné nejsou v Agony bohužel ani hádanky. Jednou budete malovat runu, abyste si otevřeli dveře, jindy hledat srdce, abyste uvedli v chod nějaké mechanismy nebo překonali překážky.
Agony je záhadnou hrou, a to v mnoha ohledech. Například již zmíněná zrcadla duší. V menu je na výběr možnost deaktivovat rozbíjení savepointů. To však v mém případě vedlo, že se mi při nahrání pozice zobrazila chybová hláška, krátce na to zmizela a zrcadlo bylo nepoužitelné. Jde snad o chybu nebo mechanismus hry? V tomto případě je to sice vcelku jasné, podobným stylem vás však Agony bude mást neustále. Budete se rozčilovat, proč nefunguje něco, co fungovat má. Budete se ptát, zda jste na správném místě. Budete váhat, zda už jste tu někdy nebyli. Ano, Agony vás nechá cíleně tápat a podobně jako Dark Souls vypráví svůj příběh nepřímo. Bez jakéhokoliv vztahu k vám vás však nebude příliš bavit hledání nejrůznějších dopisů a poznámek.
V průběhu sedmi až desetihodinového dobrodružství se ovládání a grafické zpracování bohužel nezlepší, ale otevřenější prostředí, led, voda a lesy se postarají alespoň o menší ozvláštnění, stejně jako možnost obsahovat svou duší různé démony. Pokud budete mít nervy proniknout tak hluboko do tohoto hororového zážitku, můžete se těšit na odlišná zakončení a také Agony mód, ve kterém se pohybujete v náhodně generovaných úrovních, nebo Succubus mód, ve kterém jste od začátku démonem.
Verdikt
Myšlenka stojící za Agony jistě není špatná, což dokládá nejen úspěšná kampaň na Kickstarteru, ale také pozornost, jaké se hře dostávalo na to, že jde o nezávislý titul od začínajícího studia. Bohužel nepovedené provedení to teď celé zahalilo do pocitu, že šlo především o vypočítavost tvůrců, kteří si uvědomili, že mohou zaujmout pouze něčím skandálním. Bohužel to, že se na hře autorům přeci jen něco povedlo, zcela zaniká za špatným ovládáním a diletantským zpracováním. Nějaké ty chyby jistě půjde postupně odstranit, ale dobrá hra už z toho nebude.
Agony – trailer
Agony
Klady
- Nechutně pochmurný design
- Po první kapitole zajímavější herní svět
- Různé herní módy
Zápory
- Neodladěné ovládání
- Špatné grafické provedení
- Technické bugy
- Nudné plížení a hádanky
Komentujte