Black Mirror dělá Poslovi smrti jen ostudu – recenze

Pokud vám název Black Mirror nic moc neříká, vězte, že jde o jméno, pod kterým v zahraničí vyšel český Posel smrti z roku 2003, tedy velmi povedená ponurá adventura, jež z dlouhodobého hlediska patří k širší špičce titulů, které vzešly z českých luhů a hájů. Tam se ale bohužel neudržela a práva na značku zůstala v Německu, kde postupně vznikl také druhý a třetí díl, aby následně série zmizela v rámci klesajícího zájmu o adventury. Ten už se ale v poslední době opět zvýšil, a tak není divu, že se sáhlo po osvědčené značce.

Příběh z jiného úhlu

A vzhledem k tomu, že Posel smrti už je tak letitý, nabízelo se elegantní řešení odpovídající modernímu trendu – udělá se remake, i když s určitými změnami. Vývojářskou taktovku převzalo německé studio King Art, které nepatří mezi žádná ořezávátka. Kromě toho, že už spolupracovalo na Black Mirror 2, stojí i za vlastními projekty jako je skvělé The Book of Unwritten Tales nebo vynikající příběhové The Dwarves. Proto si po vyřešení všech záhad nového Black Mirror musím položit ještě jednu otázku: proč to tentokrát tak pokazili?

Jak už jsme uvedli, nový Black Mirror není Black Mirror 4. Namísto toho se hra vrací na začátek této adventurní série a čerstvým způsobem interpretuje osudy rodiny Gordonů, a to včetně nových postav a několika překvapení. To jsou v zásadě ingredience, které hru činí lákavou jak pro úplné nováčky, tak pro znalce série.

Zahrajete si za Davida Gordona, který se v roce 1926 vrací na starobylé rodinné sídlo ve Skotsku, a to poté, co jeho otec za tajuplných okolností spáchal sebevraždu. Na strašidelném panství David rychle objeví stopy starého prokletí, které jeho rodinu tíží a které by ho – coby posledního následovníka Gordonů – mohlo rovněž připravit přinejmenším o rozum. Součástí této partie jsou pochopitelně i tradiční podezřelí: mrzutý majordomus, přísná hlava rodiny, hrozivý zahradník, právník a kromě nich ještě pár vedlejších postaviček.

Moc to nefunguje

Na konceptu Black Mirror se nic moc nezměnilo. Čekají vás poměrně předvídatelné dialogy, stejně jako procházky domem hrůzy. Větší část šesti- až sedmihodinové herní doby strávíte tím, že budete Davida provázet při hledání dopisů, podkladů, deníků a dalších věcí, které obvykle najdete v zásuvkách psacích stolů. Bohužel příběhu někde v polovině hry dochází šťáva, což si autoři zjevně uvědomovali, a tak do druhé poloviny vložili alespoň několik překvapení s cílem trochu zvýšit napětí. Bohužel už to ale nijak nezamaskovali, a tak tyto scény působí jakoby je někdo uměle poskládal za sebe. Když se osazenstvo domu dvě minuty po šokující tragédii shodne, že je čas jít spát, ztrácí hra veškerou, předtím pracně budovanou atmosféru.

Také těch několik momentů, ve kterých Davida sužují vidiny, se ukazují být vypravěčskou chybou. Zde jste svědky, jak duch hrdinova otce v podobě modře blikající polygonové postavy páchá dávné strašlivé činy, a to do té chvíle, než k němu dojdete a stisknete akční klávesu. Komu se to z jakéhokoliv důvodu nepodaří, je duchem zabit a posazen na poslední záchytný bod. Pakliže se vám to skutečně podaří, pravděpodobně budete Black Mirror proklínat, protože tak strašlivě rozmístěné body automatického ukládání snad ani nejde vymyslet. V jednom případě mi hra nahrála dokonce pozici před již vyřešenou hádankou, ve které bylo třeba složit kousky jakéhosi psaní. Kdo poté zemře, musí si úkol střihnout znova.

Vysoká koncentrace hádanek, kterou oplývaly předchozí díly, je přitom minulostí. Black Mirror se soustředí takřka výhradně na příběh. Předmětů, které můžete sbírat, je naprosté minimum a ani hádanek není takové množství, jaké by adventuře slušelo – většina je navíc dětsky snadná. Pak musím jako velkou nevýhodu hry označit to, že příběh je přísně lineární a není ho možné nijak ovlivnit, ani když v rozhovorech volíte různé odpovědi.

Nepraktické ovládání

Namísto klasického „point-and-click“ ovládání pomocí myši, které praktikovaly předchozí díly, budete Davida tentokrát ovládat klávesami WASD nebo pomocí gamepadu. Myš slouží pouze k aktivaci objektů. Ať už zvolíte jeden nebo druhý způsob ovládání, budete se muset smířit s tím, že je velmi nepřesné. Často se zaseknete o rohy, což štve především ve chvílích jako je ta, kdy vás doprovází doktorka Leah, jež vám svítí na cestu, ale neustále se vy nebo ona někde zasekává. Kromě toho se připravte na kameru, která dění snímá často z ne úplně optimálních úhlů.

Nepraktické ovládání je doslova doraženo rušivým nahráváním nových lokací. Ať už vejdete z hlavní haly do obývacího pokoje nebo z jídelny do knihovny, vždy vás čeká několik vteřin dlouhé čekání u černé obrazovky. Opravdu absurdně působí malá chodba mezi kuchyní a vstupní halou, která nemá absolutně žádný herní přínos, ale způsobuje dodatečné nahrávání. Zatímco na PC nahrávání trvá jen pár vteřin, ve verzi pro Playstation 4 jsme naměřili až 15 vteřin. To už je přespříliš!

Black Mirror přitom nemusel být žádným propadákem. Základy k povedené adventuře by tu byly. Zejména grafický styl a s ním související atmosféra jsou místy velmi povedené. Když David vyzbrojen pouhou svíčkou prozkoumává temná zákoutí tajuplného panství a do oken bije déšť, dostavuje se vskutku strašidelný pocit. Samotná kvalita grafiky už tak valná není – neostré textury se ještě dají odpustit, ale obličejové animace by v dnešní době měly být na lepší úrovni.

Verdikt

Black Mirror (koupit hru) je bohužel velmi negativním překvapením závěru letošního roku. Že by hra od osvědčených autorů a se zajímavou historií mohla dopadnout tímto způsobem, to jsem tedy vážně nečekal. Ale marná snaha – průměrný příběh, nepřesné ovládání, minimální počet nepříliš nápaditých hádanek na pochvalu nestačí, byť se tvůrcům do jisté míry daří navodit příjemně strašidelnou atmosféru. Jako celek tahle adventura ale nefunguje a na trhu je řada mnohem lepších titulů. Výsledkem je bohužel zcela zbytečný remake, který sérii Posel smrti dělá pouze ostudu.

Black Mirror

Black Mirror
4

Klady

  • Strašidelná atmosféra

Zápory

  • Nepřesné ovládání
  • Málo hádanek
  • Průměrný a nevyvážený příběh

Související články

Jeden komentář k článku

  1. Mili napsal:

    Ani jsem netušila, že se něco takového chystalo a že to již vyšlo. Veliká škoda, že se to nepovedlo. Posla Smrti miluji, stále se řadí mezi moji nejoblíbenější adventuru, ale u nějakých věcí by se měli nechat věci tak jak jsou a už se tam o nic nesnažit. I když background to má skvělý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist