Divinity: Original Sin 2 – recenze – RPG roku přichází

Vývojářské studio Larian nám v roce 2013 darovalo opravdové RPG staré školy. Divinity: Original Sin bodovalo mixem dobře odvyprávěného příběhu, světa plného úkolů a tajemství, hádající se dvojicí hrdinů a taktických tahových soubojů. O čtyři roky, dva miliony dolarů vybraných na Kickstarteru a jeden předběžný přístup později nás Larian velkými sliby láká zpět do světa Rivellon. Co byste řekli na vylepšený bojový systém, svět plný volnosti, který reaguje na naše rozhodnutí, kooperativní mód až pro čtyři hráče a PvP mód? Máte pravdu, ta lákadla jsou příliš velká na to, aby jim bylo možné odolat.

V Rivellonu vládne pocit zániku světa. Používání magie láká monstra z dalších dimenzí a národy vkládají poslední naděje do Svatého řádu, který hledá řešení v honbě na čaroděje. Ale ještě předtím, než se budete moct do tohoto neklidného světa pustit, budete muset rozhodnout, kým vlastně chcete být. Na výběr máte od základu vlastními silami sestavenou postavu nebo některého z šesti předpřipravených bojovníků. Druzí jmenovaní se mohou pochlubit propracovaným příběhovým pozadím, které se rozvíjí paralelně k hlavnímu příběhu. Kupříkladu voják Ifan Ben-Mezd má úkol zabít, který musí splnit. Nemrtvý Fane by zase rád zjistil, co se stalo s jeho zaniklou kulturou. Až tři předpřipravené hrdiny můžete přitom zrekrutovat jako parťáky a tím pádem jejich příběhy rovněž sledovat.

Ach ti mágové

Pakliže půjdete cestu zgruntu vlastní postavy, navolíte si jméno, rasu a pohlaví. Na výběr jsou lidé, trpaslíci, elfové, ještěři, stejně jako jedna nemrtvá verze. Vzezření si můžete přizpůsobit vlastním představám a pak už následuje důležitá volba jedné ze čtrnácti tříd. Každá z nich má své vlastní výhody. Budete chtít coby ježibaba krást nepřátelům životy, bojovat jako polymorf částečně jako zvíře nebo jako rošťák útočit zezadu? Počáteční skilly jsou měnitelné stejně jako klasické atributy (například síla a inteligence) a naše válečné a civilní schopnosti. Otevřený systém tříd, kterým se Divinity: Original Sin 2 pyšní, navíc umožňuje pozdě vše znovu přerozdělit a porovnat. Kromě toho zvolíte ještě dvě zvláštnosti, které vám dají určité pozadí, jako například blázna nebo šlechtice. Vedle rasy a pohlaví jsou to právě tato poznávací, které určí, jak na vás budou reagovat NPC postavy a jaké možnosti se vám objeví v rozhovorech. Také u předdefinovaných hrdinů můžete přiložit ruku k dílu, tedy až na jméno, rasu, pohlaví a právě zmíněné zvláštnosti.

Vaše postava se na začátku cesty ocitne jako vězeň na palubě lodi. Dozvíte se, že jste mágem a právě putujete na rituální slavnost Svatého řádu, kde byste měli být z vašich schopností „vyléčeni“. Loď přitom slouží jako velmi podařené, do hry organicky zasazené počáteční prostředí. Díky tomu nevadí, že vás hra nevede za ručičku a naopak vás přehlednou úroveň nechá prozkoumat samostatně, přičemž na vhodných místech zobrazí vysvětlující textová okna. Chvíle, kdy bych si nějaké vysvětlení přál dříve než přišlo, jsou jen ojedinělé. Rovnou zapředete rozhovor s mnoha členy posádky a spoluvězni a s radostí přelouskáte skvěle napsané dialogy, které jsou kompletně anglicky namluvené. Velké i malé příběhy Divinity: Original Sin 2 jsou inscenovány právě prostřednictvím těchto rozhovorů s vložkami tendujícími k vyprávění. Kromě toho čas od času narazíte na neherní sekvence s lehce animovanými ilustracemi, což je pochopitelně dáno omezeným rozpočtem, který velkolepější inscenaci neumožnil. Kupodivu to ale vůbec nevadí a svět Rivellon vás pohltí i tak.

Jak už to tak bývá, loďka nedopluje do cíle a ztroskotá. Hlavního hrdinu pochopitelně zachrání jakási mystická síla a umožní mu najít pobřeží před internačním táborem Svatého řádu, ve kterém jeho magistři na lapených mázích páchají strašlivé experimenty. Hlavním krátkodobým cílem tak je dostat se z těchto nevlídných končin. Postupně se otevírá obrázek celé situace: proti monstrům, které láká magie čarodějů, nemají národy Rivellonu žádnou šanci, protože Vyvolený bohů zemřel. Svatý řád doufá, že jeho syn a vůdce řádu, Alexandr, dokáže povstav v dalšího Božského. Aby to ale nebylo tak jednoduché, schopnost stát se Božským má mít také hlavní hrdina a jeho doprovod. Základní ingredience napínavého příběhu jsou položeny a já už jen dodám, že si ho mohou užít i hráči, kteří neprošli prvním dílem. Připravte se však na to, že se děj rozjíždí náležitě pomalu a na vše si bere svůj čas. Jen únik z ostrova vám zabere kolem deseti hodin a teprve pak se blíže seznámíte se svou rolí v příběhu. To ale neznamená, že už mezitím nezažijete řadu menších dobrodružství.

V Divinity 2: Original Sin nezůstal kámen na kameni

Divinity: Original Sin 2 následuje základní principy staré školy RPG her. Na mapě ani nad hlavami charakterů neblikají žádné vykřičníky nebo otazníky. Namísto toho vás příběh zásobuje tu více, tu méně hrubě formulovaným cílem a přenechá vám způsob, jakým k němu dojdete. Nezbývá tedy než se vydat do hezky inscenovaného okolí a poptávat se. Vyplatí se přitom mít oči otevřené. Postavy s vysokými hodnotami inteligence mohou objevit například skryté páčky nebo zahrabané poklady. Ale i rotace volně otočitelné kamery občas odhalí jinak neviditelný výběžek, na který můžete kouzlem teleportovat parťáka a objevit tak místo, kam se jen tak někdo nedostane.

Divinity: Original Sin 2 vám dává také větší volnosti v manipulaci s prostředím. Pomocí síly nebo telekineze můžete přesouvat předměty, všechny NPC postavy je možné okrást nebo alespoň napadnout. V případě, že nenajdete žádný klíč od dveří nebo truhly, není přeci nic jednoduššího, než je rozmlátit na kousky. Okolí na vaše chování částečně reaguje. Pro úspěšnou krádež tak nestačí obchodníkovi vzít jeho zboží. Když jsem takto vzal kováři jeho opravárenské kladivo, vydal se dotyčný za mým, ještě v dohledu se nacházejícím trpaslíkem a požadoval nahlédnout do jeho kapes, načež vypukl souboj.

Také některé vedlejší úkoly po vás budou chtít nasazení kreativních mechanik. V úkrytu leží zranění a pečovatelka je přetížená. Namísto nabídky ozdravných flakónků v dialogu použiji jednoduše uzdravovací kouzlo. V jiném questu bylo zapotřebí připravit rituál. Za tímto účelem bylo třeba pochopit příkaz jako recept a v menu craftingu zkombinovat příslušné předměty. Výsledný produkt jsem pak měl zapálit. Ale jak? Co ho zkusit hodit na zem a použít ohnivé kouzlo? Ano, vyšlo to!

Z výše uvedeného vyplývá, že mnoho questů umožňuje několik různých přístupů a řešení. Jen ve snaze uniknout Svatému řádu jsem přišel na tři různé cesty. Dvě z nich se nacházely v samotné pevnosti, do které jsem pro změnu našel tři různé přístupy. Takto jsem díky splněnému vedlejšímu úkolu dostal informaci o skryté chodbě. Je až s podivem, jak moc tyto malé krůčky dokáží motivovat v přibližování se velkému cíli.

Skupinová radost

Divinity: Original Sin 2 můžete teoreticky hrát vyloženě sólově, herní mechanismy však tendují ke skupinovému RPG. Hraní ve čtyřčlenné skupiny s sebou přináší opravdové výhody. Vezměte si jen skutečnost, že vztahy mezi rasami jsou v Rivellonu velmi pokažené. Proto například lidé nedávají příslušníkům jiných ras žádné úkoly, případně zatají důležité informace. Už jen z tohoto hlediska pomůže rasově diverzifikovaná skupina. S více parťáky máte také větší šance v přemlouvání různých postav. Opakované zkoušení přitom vůbec nenudí, naopak potěší zjištění, jak dialogy nabírají alternativní vývoj.

Jak už jsem nastínil v úvodu, jsou tu také osobní příběhy předpřipravených hrdinů. A je vážně zábavné, sledovat jejich pokrok v rámci hlavního příběhu, pouštět se do sérií jejich úkolů a prohlubovat tak vztah k nim. Ten přitom za určitých okolností může dostat i romantickou linku. Hra je však naprosto realistická i v tom, že projektuje také nevýhody skupiny. Postavy jsou opravdovými individualitami, a tak samy od sebe mohou zapříst rozhovor. Pokud jim ho zakážete, ztratíte u nich notně na sympatiích, pakliže ho povolíte, musíte žít s následky. To ale zdaleka není vše. Jednoho z hrdinů se čas od času zmocní šílenství, vlivem kterého napadá cizí postavy, ale i ty ve skupině. Rovněž hra vhodně mezi čtveřici zasévá pochybnosti o spolubojovnících, protože na konci může božské schopnosti získat pouze jeden z nich.

Divinity: Original Sin 2 je hratelné také v online kooperaci a dokonce lokálně pomocí splitsreenu (rozdělené obrazovky), přičemž každý z hráčů ovládá jednu postavu. Online funguje jeden z hráčů jako hostitel, u kterého jediného se ukládá pokrok v kampani. Hráči mohou mezi sebou dokonce tajit, že narazili na nějaký quest a působit na zcela odlišných místech mapy. Také v módu jednoho hráče můžete skupinu rozdělit na menší části a nasadit v různých částech světa. Komfortní funkce se však postará o to, že předměty relevantní pro úkoly skončí v inventáři toho, kdo vede rozhovor.

Mečem, zbrojí i elementy

Dobré dvě třetiny Divinity: Original Sin 2 jsem strávil objevováním a rozhovory. Ale ani se čtyřmi specialisty jsem se v různých oblastech nedokázal vymluvit z každého hrozícího konfliktu. To ale při vědomí velmi kvalitních tahových soubojů přeci není žádný problém! Soubojový systém hry připomíná deskové hry. Postavy se pohybují volně – čím delší vzdálenost, tím více akčních bodů spotřebují. Pakliže vám po kouzlení a útocích ještě nějaké akční body zbývají, ušetříte je ukončením tahu pro další kolo.

Výkladní skříní soubojů jsou z předchůdce známé elementární efekty. Těmi změníte podklad prostředí, například v olej nebo kaluže. Výsledek se ale nevyčerpá tím, že olej zapálíte nebo že do kaluže pošlete proud. Třeba právě kaluž můžete nejprve zmrazit a ohněm poté vypařit. Kouřový oblak pak zhorší viditelnost nepřátel nebo na něj použijete zmíněný proud. Stejně tak dobře je možné vodu proměnit v jed a následně jedovatý kouř přimět k explozi. Netřeba dodávat, že experimentování s elemtárními efekty patří k vrcholům hry. Je důležité je mít v paměti a v boji se nebát je používat, hezky dynamicky v závislosti na prostředí.

Komplexitě soubojů dodává také rozdíl mezi magickou a fyzickou zbrojí. Staromódní plátované brnění pochopitelně poskytuje více přímé obrazy, zatímco amulety vás uchrání spíše před ledovým kouzlem než dýkou mezi žebra. Hodnoty zbroje se objevují jako dodatečné lišty, které je třeba nejprve zredukovat, než se magické a fyzické škody dotknou samotných životů. To platí také pro negativní statusové efekty. Nemůžete tedy počítat s tím, že nepřátel bude oslněn bleskem, když ještě disponuje magickou zbrojí. Polymorf zase nemůže proměnit nepřítele ve slepici, když má ještě fyzickou ochranu.

Souboje po několika hodinách hraní Divinity: Original Sin 2 pořádně přitvrdí. Počet nepřátel a jejich úroveň rychle stoupá. Bez zkušeností z mnoha vedlejších úkolů se skupina může záhy dostat do problémů. Proto plnění všeho možného je v podstatě povinností už na středním stupni obtížnosti. K náročnosti hry však přispívá také vynikající umělá inteligence protivníků. Využívá prostředí a svých skillů a cíleně si s oblibou vybírá nejslabšího člena party. Od AI jsem odkoukal například trik posílat na nemrtvé healovací kouzla, která v tomto případě působí opačně.

Bláznivý svět

Jedním z hlavních aspektů, který Divinity: Original Sin 2 činí tak zábavným, patří jednoznačně herní svět a jeho obyvatelé. Krásným příkladem jsou vlastnosti jednotlivých ras, které se spojí s herními mechanismy. Nemrtví nemohou s většinou postav vést normální rozhovory, pokud se neoblečou a nezamaskují tak svůj původ. Kromě toho je tu ale také možnost ukrást mrtvým obličeje a vyrobit si z nich masky pro nemrtvé. Elfové zase mají tu zvláštnost, že konzumací žijícího organismu vstřebají jeho vzpomínky. Máte-li ve skupině elfa, je to další možnost, jak se dostat k informacím a schopnostem. Stejně jako v předchozím díle můžete díky specifické schopnosti mluvit se zvířaty  – a opět to není jen tak pro nic za nic. Často se dozvíte leccos důležitého nebo dostanete vedlejší úkol. Navzdory obecně ponuré atmosféře, která Rivellonu vládne, dokáže být Divinity: Original Sin 2 humornou hrou. Vděčí za to spoustě bláznivých nápadů a obskurních postaviček.

Co po kampani?

Dokonce i po dokončení hlavního dobrodružství má Divinity: Original Sin 2 co nabídnout. Kromě toho, že si příběh klidně můžete střihnout ještě jednou a zažijete ho dost možná o poznání jinak, jsou tu ještě další kratochvíle. Například arénový mód, ve kterém se utkají dva až čtyři hráči na deseti mapách. Každý z hráčů může převzít až čtyři předpřipravené postavy, které pokrývají různé kombinace tříd. Díky truhlám a magické energii je důležité zůstat na mapách v pohybu. Taktické vymoženosti, kterých si můžete užívat v bojích v kampani, se pochopitelně promítají i sem a hra proti živým protihráčům je pochopitelně o to víc motivující. Bohužel zatím hra v tomto módu trpí problémy se stabilitou připojení, které nedokázaly odstranit ani první patche.

Zajímavý je také „vypravěčský mód“ Divinity – Original Sin 2, který staví na propracovaném editoru, s jehož pomocí můžete vytvořit vlastní hru, do které pak pozvete hráče. Pomocí drag-and-drop systému postavíte prostředí a spojíte vícero menších úrovní na mapě světa. Ani umístění NPC postav, generování lootu a vytvoření textových zobrazení není složité. Nepochopte to ale špatně, editor slouží jen v tomto specifickém módu k vytvoření svého druhu herního pen-and-paper dobrodružství, nikoliv však sólových kampaní. Umístěné NPC postavy nemají žádné stromy dialogů, ale hraje za ně vypravěč, který zároveň pomocí klávesových zkratek spouští události a přehrává hudbu a zvukové efekty.

Svět Divinity Original Sin 2 není jen bláznivý, ale také opravdu krásný. Ať už to jsou hořící pole, zarůstající ruiny nebo malá městečka. To vše je skvěle zpracované a nabízí ostré kontury a syté barvy i při maximálním přiblížení. Jde to až do nejmenších detailů jako jsou krvavé stopy, které zůstávají po vaší skupině. Orchestrální soundtrack a zvuková kulisa představují povedený podkres, byť podle vypravěče nebylo slyšet vždy to, co slyšet být mělo.

Verdikt

Divinity Original Sin 2 ukazuje, jak úžasnou hru je možné stvořit i s omezeným rozpočtem. Jistě, co do inscenace se hra nemůže měřit s tříáčkovými RPG tituly typu Zaklínače 3. Ve výsledku to ale vůbec nevadí. Autoři jsou své práci natolik oddaní, že vše promysleli do nejmenších detailů a jsou to právě ony, co hru pozvedává z úrovně velmi dobré hry do pozice skvělého herního zážitku, který by si neměl nechat ujít žádný milovník tohoto žánru. Divinity Original Sin 2 je jednoznačně hlavním aspirantem na RPG počin roku!

Divinity: Original Sin 2

Divinity: Original Sin 2
9.2

Klady

  • Skvělý soubojový systém s obrovským množstvím taktických možností
  • Propracovaný svět
  • Vývoj hrdinů
  • Humor

Zápory

  • Příběh se rozjíždí pomalu
  • vysoká obtížnost nutí k plnění vedlejších úkolů

Související články

Šéfredaktor internetového magazínu pro dospělé hráče Gamebro.cz. Dříve působil jako autor v mnoha tištěných i internetových médiích.

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozornit na
TOPlist