Elex – kostrbaté, ale ve výsledku skvělé RPG – recenze

Fanoušci her od vývojářského studia Piranha Bytes v německém Essenu, jásejte! Po dlouhém vývoji se téhle třicetičlenné partičce, které je cizí růst za každou cenu, podařilo přijít na trh s novým titulem. A přestože je Elex na první pohled tak odlišný od předchozích počinů studia – Gothic a Risen, brzy zjistíte, že i tentokrát se uplatnění dočkaly všechny známé formule.

Hry od Piranha Bytes si už dvacet let drží jedinečný rukopis, který jejich fanoušci dokáží na první pohled rozeznat. Hra na hrdiny, otevřený svět, lakonický hrdina, konkurující si frakce, spousta padouchů, drsné dialogy, nebezpečné objevování, které zprvu obvykle končí smrtí – a samozřejmě – technicky je to takové vachrlaté.

Převlečený Gothic

Ne každému se tento koktejl zamlouvá. Stejně jako v případě studia Bethesda (Skyrim, Morrowind a Fallout), je potřeba rukopis Piranha Bytes milovat, aby vás mohl bavit. Ten, kdo si od Elex (koupit hru) sliboval kompletní odklon od starých kořenů a hříchů Gothicu, ten bude zákonitě zklamán. Elex není revoluce. Elex je drsný, místy nepříjemný a neintuitivní. A mimochodem taky nejlepší RPG, jaké Piranha Bytes od dob Gothicu 2 přivedlo na svět.

Navzdory tomu, co hlásal Karl Marx, nemusí být revoluční konání vždy rozhodující. Občas stačí udělat jen evoluční krok vpřed. Ten si autoři dopřáli volbou prostředí. Samozřejmě mohli hrát na jistotu a přijít s dalším Gothicem ve špinavém fantasy. Fanouškům by to jistě nevadilo, nakonec třeba takový Zaklínač 3 slavil úspěchy i díky svému světu. Nebylo by to ale nic nového, zajímavého. Kdyžto svět Elex kombinující fantasy, science-fiction a postapokalyptiku – ten dokáže na první pohled fascinovat. Ambiciózní mišmaš připomínající Mad Maxe s vikingy, borgy a laserovými templáři mohl snadno minout cíl. Ale nestalo se a on v Elex fantasticky funguje.

Na to, abyste mohli vytvořit postapokalyptický svět, musíte nejprve zajistit zánik toho původního. Svět Magalan v Elexu se podobá tomu našemu. Vidíte auta, silnice, mikrovlnné trouby, zbraně hromadného ničení a pravděpodobně také fidget spinnery. Když v tom z nebe přiletí obří kometa, která sestává z dosud neznámého, modro-černého materiálu zvaného Elex. Jak už tomu bylo u dinosaurů, také tentokrát náraz způsobil zánik velké části dosavadní civilizace.

Přeživší rychle pochopí, že pomocí Elexu mohou posílit všechny aspekty svých životů. Stroje, zbraně a dokonce lidi. Pozůstatky civilizace se – jak už tomu tak bývá – rozpadnou do tří hlavních frakcí. Klerici s pomocí Elexu vytvoří vysoce technologický a kontrolovaný stát s mocnou tajnou policí, Outlaws žijí v poušti postapokalyptického ráje a středověcí Berserkové promění Elex v manu a pokouší se svět znovu oživit.

Hlavní hrdina padouchem

Ve stínu těchto tří frakcí přitom vzniká čtvrtá síla. Lidé konzumující tolik Elexu, až se z nich staly mocné, ale emoce postrádající kreatury – Albové. Tito technokratičtí kyber vojáci se na lidstvo vrhají jako teroristé – unáší, vraždí a plení. No ano, váš hlavní hrdina začne jako předák těchto vraždících monster.

Také v Elexu tedy budete lakonickým pragmatikem, který raději rozdává rány než aby složitě tlachal. Ale na rozdíl od Gothicku a Risenu má hrdina poprvé opravdu zajímavé pozadí (a teď to nemyslím doslovně). A stejně jako v Risen 3 také jméno. Na začátku příběhu se Jax coby velitel Albů pohybuje na svém kluzáku nad Edanem, když je náhle sestřelen a vlastními lidmi odsouzen k smrti. Přežije a podle nejlepší tradice Piranha Bytes je také hned okraden. Uprostřed nepřátelského území ztratíte vybavení, schopnosti a samozřejmě Elex. Odebrání kouzelné látky se okamžitě projeví. Coby obyčejný člověk začne Jax opět cítit. A co si se svými pocity počne, o tom už rozhodnou hráči.

To, že si zahrajete za padoucha, není vůbec špatné rozhodnutí. Namísto toho, abyste si vytvořili charakter od nuly, nejde v případě Jaxe o šablonu, ale o postavu s minulostí, osobností a charismatem. Už se těšíte, až zjistíte, co ho vedlo k životě mezi Alby? A proč ho zradili?

Tvorba hlavní příběhové linky jak známo nepatří mezi nejsilnější stránky Piranha Bytes. Ani v Elex se nemusíte pídit po kdovíjakém vývoji postavy a příběhovém oblouku, protože byste ho hledali opravdu dlouho. Přesto však motivuje silněji než ve starých dobrých dílech série Gothic a ve druhé třetině svými chytrými nápady a vývojem vzbuzuje velkou zvědavost.

To, že hlavnímu příběhu trochu chybí přesnější zaměření, je způsobeno také tím, že vám coby hráči autoři dávají volnou ruku v tom, do čeho se kdy pustíte. Poté, co se v rámci lineárního tutoriálu dostanete z vraku svého kluzáku, otevírá se dobrodružství naplno. Elex flexibilně reaguje na vaší individuální cestu a dělá to tak dobře, že hutnou dramaturgii kompaktnějších RPG ani nebudete postrádat.

Elex a svět jako ze škatkulky

Protože ve hře můžete dělat, vidět a zažívat tolik různých věcí, ustoupí pro většinu hráčů příběh stejně do pozadí. Kampaň Elexu je skutečně monstrózní, stejně jako herní svět. Klidně můžete strávit 20 hodin pouhými přípravami na to, jak se připojit k jedné ze tří frakcí, abyste byli dostatečně silní na odplatu Albům. Velikost Magalanu, jak herní, tak prostorová, překonává Gothic 3 o parník. Na první zahrání vám zabere klidně 60 až 80 hodin.

Takové sdělení může mnohé pamětníky vyděsit, vždyť zbytečné pobíhání v posledním Gothicu nebylo zrovna to, na co byste nejraději vzpomínali. V Elexu to ale naštěstí funguje, a to především díky úkolům a hernímu světu, který postapokalyptickou pustinu inscenuje naprosto skvěle. Jistě, čistě technicky Elex za konkurencí v podobě Mass Effect: Andromeda nebo Fallout 4 zaostává. Ale tam, kde schází bombastické efekty, zaujmou umělecké myšlenky. Navíc vás bude neuvěřitelně bavit v tomto obřím světě obracet každičký kámen, protože za každým rohem čekají odměny, napínavá místa, úkoly, postavy, zajímavé informace, boje nebo panoramata.

Jax začíná v Edanu sice obklopen hustými lesy, které dobře znáte z Gothicu a Risenu, ale už za prvním větším rozcestím stereotyp rozbíjí stavení nebo obří srdce, která do země pumpují manu ve velkém. Odtud můžete vyrazit jakýmkoliv směrem a budete za to odměněni. Na jihu na vás čeká pobřeží se starými vraky lodí, tajuplnými ostrovy a gigantickým útesem, před kterým narazíte na gigantickou elektrárnu. Na východě se můžete prohánět pouštěmi, dostat se do táborů Outlaws nebo prozkoumat staré vojenské základny a jeskynní komplexy. Na severu na vás čekají částečně zasněžená pohoří, úctyhodné fabrikoidní struktury Albů, které nechávají vzpomenout na bojové stanice z Mass Effectu. Prozkoumáníhodný je také region Ignadon plný údolí sloužící jako báze kleriků s jejich bojovými mechy a kybernetickými budovami.

Tam, kde se Piranha Bytes v Gothicu 3 spokojili s tím, že spojili poušť, sníh a les do jednoho světa s tím, že to prostě nějak musí fungovat a ono to nakonec fungovalo jenom částečně, tam jdou v Elex mnohem víc do hloubky. Protože je jeho svět natolik jiný a opravdu zajímavě zmixovaný, bude vás bavit i jeho bezcílné prozkoumávání a už vůbec vám nebude vadit, že se od jednoho úkolu ke druhému musíte přemístit na delší vzdálenost. Protože zkrátka víte, že vás na cestě leccos čeká. Je možné vylézt na tu věž támhle? Dostanete se do tamtoho tunelu? Není v téhle budově něco zajímavého? Odpověď je pokaždé stejná: ano, pokud vás nezabije nějaké monstrum.

Pokud pomineme Skyrim a Fallout, nebylo samotné objevování světa už dlouho tak zábavné a smysluplné jako v Elexu. Na rozdíl od No Man’s Sky nepadají jednotlivá místa z generátoru, ale jsou autory připravena starou dobrou ruční prací. A je to na nich znát. Proto také tak dobře souzní s výbornými úkoly. Těch je přitom tolik, že se v nich brzy můžete snadno ztratit. Kdo na začátek navštíví všechny tři frakce namísto toho, aby se připojil rovnou k Berserkům, najde brzy v seznamu úkolů hotový les NPC postav, které po něm něco chtějí.

Úkoly se přitom řídí především náturou jednotlivých frakcí. Tam, kde Berserkům jde především o to udržet svou středověkou vesnici a ochraňovat srdce světa, klerikové baží po kontrole. Je třeba odhalovat špiony, ochraňovat spící agenty a udržovat bojové stroje. U Outlaws chce zase jeden zabít druhého. Sami se musíte rozhodnout, komu budete pomáhat.

Zatímco hlavnímu příběhu Elex objektivně schází tah na branku, jakkoliv není špatný, vedlejší úkoly vám to beze zbytku vynahradí, Menší příběhy propůjčují světu život a neuvěřitelně hutnou atmosféru. S tím souvisí i fakt, že každý úkol můžete dokončit třemi, čtyřmi nebo dokonce pěti způsoby, v závislosti na vašem morálním charakteru, ale i způsobu hraní. Elex je přísně logický a co vás napadne jako možné řešení úkolu, je většinou také proveditelné.

Elex má i své problémy

Zní to až příliš krásně na to, aby to byla pravda? Žádný strach, to, co jsem dosud popisoval, do puntíku sedí a Elex nabízí skutečně skvělý herní svět a questy. Bohužel v tomto duchu nemohu pokračovat dál, protože hra má i své méně pozitivní aspekty. Souboje například. Střetnutí s nepřáteli nejsou tak zábavná jako v jiných současných RPG. Jistě, máte na výběr spoustu zbraní, pomocí kterých se můžete soustředit na boj na blízko s mečem a štítem, vsadit na magii, využít střelné zbraně, napumpovat se drogami, vytáhnout granátomet atd. K tomu si připočtěte propracovaný crafting a široké spektrum nepřátel sestávající z mutantů, zombie, albů nebo mechů.

Teoretická různorodost a hloubka jsou jedna věc, praxe zase druhá. A ta v případě Elex nenaplňuje potenciál. Pocit ze soubojů je ze všeho nejvíce nenaplňující, což má co do činění s malou razancí zbraní i dynamikou boje. Moc nepomáhá ani fakt, že i slabší nepřátelé občas jednoduše jakoby nic přeruší vaše kombo nebo vás trefí ze směšně velké vzdálenosti. To je přitom docela problém. Už tak vám bude docela dlouho trvat než si zvyknete na skutečnost, že útočné kombinace způsobí větší škody teprve čtvrtým, pátým nebo až šestým úderem. Zatímco jinde je Elex logický, v tomto případě je to ze všeho nejvíc neintuitivní a nelogické – v soubojích je přeci první rána většinou ta nejsilnější.

Hráči, kteří se nesoustředí na boj na blízko, ale na střelné zbraně, mohou tyto problémy do velké míry obejít, musí se však smířit s tím, že z hlediska efektivity se tyto zbraně stanou meči alternativou až po docela dlouhém levelování. Odezva střelby je přitom stejně tak mizerná.

Elex každopádně dokáže dobře motivovat k neustálému zlepšování hrdiny. Už jen proto, že čím silnější budete, tím méně frustrující budou souboje. Kdo poctivě trénuje, může nacpat získané bodíky do síly, šikovnosti, kondice či inteligence, naučí se nové skilly a veškeré problémy sprovodí rychleji ze světa. Elex je zkrátka klasickým RPG postrádající vyleštěnou akci, na kterou už jsme ale od mnoha žánrových konkurentů zvyklí. Budete chtít sbírat zkušenosti, učit se novým věcem, stát se z nikoho supermanem atd. Honba za novým vybavením pro vás bude stejně tak zábavná jako v prvním Gothicu. To, co budete muset vykonat cestou, už zase tolik ne.

Dalším problémem hry je chaotické ovládání. Práce s inventářem mě často vyloženě rozčílila. Jde v podstatě o jednoduchou textovou lištu, která se nemůže rovnat moderním inventářům většiny RPG. Přitom práce s předměty je důležitou součástí Elexu. Jak zábavné to bude, vám napoví už to, že se musíte opravdu pořádně podívat, abyste viděli věci, které máte zrovna na sobě.

Nedokonalé ovládání pokračuje. Jednou z věcí, na které velmi stavěly ukázky z hraní, byl jetpack. Ten je pochopitelně ve světě plné propastí, roklin a hor užitečný, pohyb s ním ale je všechno, jen ne zábavný. Dynamika nebo pocit z rychlosti zcela schází a zůstává pachuť z promarněné šance využít zajímavý herní prvek ve prospěch hratelnosti.

Verdikt – jakým je Elex RPG?

Jedno je jisté: Piranha Bytes zřejmě už jiné hry dělat nebudou. Tahle parta si zkrátka ve světě nejmodernějších technologií, zaměření na online a mikrotransakcí jede svou. Namísto kompaktní hry, které by odpovídal relativně malý vývojářský tým, připravila obří kousek, na jehož dokonalé vyladění už jí ale nezbyly čas ani peníze. Elex se jednoznačně nepodbízí aktuálním trendům ani masovému publiku. Autoři přicházejí s jasnou nabídkou: zakousněte se, překonejte počáteční problémy a pomalý rozjezd a my se vám náležitě odvděčíme. A opravdu, prohánět se po světě Elexu a nořit se do jednotlivých příběhů, které nabízí, patří k nejhezčím herním zážitkům tohoto roku. Jen si ho nesmíte nechat kazit kostrbatými souboji nebo snad grafikou, která je po technické stránce přinejlepším průměrná.

Elex – trailer

Elex

Elex
8

Klady

  • obrovský a krásný svět
  • propracované vedlejší úkoly
  • různé možnosti řešení questů

Zápory

  • neuspokojivé souboje
  • kostrbaté ovládání

Související články

Komentujte

2 Komentáře zapnuto "Elex – kostrbaté, ale ve výsledku skvělé RPG – recenze"

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Roman
Host

Jsem velkej fanda série Gothic, takže tahle hra pro mě byla povinnost. Piraně vždy uměli udělat krásnej a zajímavej svět spolu se supr příběhem a znovuhratelností ale bojový systém v téhle hře je na úrovni prvního gothicu. Jak někdo může v dnešní době udělat tak toporný a nudný bojový systém, to já nepochopím. V dnešní době RPG jako je série Witcher to bude mít Elex velice těžké.

Draken
Host

Super recenze, pro mě jako fandu serie Gothic naprostá povinnost, od dob vydání prvního Risen zatím nejlepší počin.

TOPlist