Need for Speed: Payback se reparát nepovedl – recenze

Slavná závodní série Need for Speed se nenachází zrovna v nejlepší kondici. Před dvěma lety se Electronic Arts podařilo vydat díl, který je většinou fanoušků hodnocen jako nejhorší vůbec. Přitom mělo jít už o několikátý restart série, kterou se měla silná značka vrátit na výsluní. Tedy – nepovedlo se. Na letošek si vývojáři z Ghost Games, kteří se nezapsali zrovna nejlépe, připravili pokus číslo dvě – Need for Speed: Payback.

Dopředu si řekněme, že Need for Speed: Payback je lepší než dva roky starý předchůdce. Že by to ale byl kdovíjaký rozdíl, to bohužel říct nemohu. Hře se daří prezentovat řadu nových nápadů a hráčům dopřává slušný pocit z rychlosti. Jenže řada designových přehmatů celý zážitek nepříjemně sráží.

Need for Speed: Payback jako Rychle a zběsile

Hráči se tentokrát podívají do otevřeného světa Fortune Valley a Silver Rock, což je fiktivní varianta hříšného Las Vegas a okolí. Zde vás čeká příběh ve stylu filmové série Rychle a zběsile. Hlavní hrdina Tyler „Racer“ Morgan sám sebe vidí jako nejlepšího závodníka široko daleko a se svými – rovněž hratelnými – kumpány Macem „Showmanem“ a Jess „Wheelmankou“ složí závodní tým, který je ale na začátku hry opět rozerván.

Vaše zdánlivá kamarádka Lina Navarro vás totiž naprášila policajtům a aby toho nebylo málo, navíc přešla ke zločinnému kartelu House, který ovládá město a manipuluje závody. Ke slovu tak přichází velký plán: znovusjednotit závodní partičku, vyhranými závody si získat respekt undergroundové scény a tím dovést kartel ke kolapsu.

Příběh je sice o poznání zajímavější a napínavější než v předchozím díle, to z něj ale ještě automaticky nedělá dobrý počin – laťka byla nastavena proklatě nízko. Děj uhání jako pořádně rozjetý bourák, motivace některých postav zůstává až do samého konce skryta a dialogy připomínají první pokusy nepříliš nadaného spisovatele, a to tak, že mnohdy nechtěně působí humorně, častěji ale trapně.

Není to ale příběh, co by vás v Need for Speed: Payback mělo zajímat nejvíce. Hráči, kteří si hru pořídí, mají zájem hlavně o pořádně hutné arkádové závody. A ty jsou v nových „blockbusterových“ misích inscenované skutečně na maximum. V průběhu příběhu absolvujete různé eventy vždy s jedním hrdinou za volantem, ale Tyler, Mac a Jess neustále spolupracují.

Jednou se kupříkladu dostanete k úkolu ukrást kartelu dvě neskutečně drahá, pozlacená auta. Vypadá to jako jednoduchá zápletka, ale buďte připraveni, že vám napumpuje do žil pořádnou porci adrenalinu. Zatímco Tyler se chopí jednoho bouráku, Mac ukradne druhý a Jess se ve třetím autě snaží setřást poldy. Budete si připadat jako v akčním filmu, kdy uháníte neskutečnou rychlostí, zatímco vám za zády explodují policejní vozy a zůstává zkáza. Každou chvíli střídáte role, což zprostředkovává opravdu dobrý týmový pocit, a to i přesto, že jsem všechny hrdiny od začátku považoval za nesympatické namachrovance.

Tyto „blockbusterové“ mise nepatří k nejnáročnějším, ale zcela určitě k nejzábavnějším. Bohužel těchto spektáků není ve hře tolik, kolik bychom si přáli. V tomto případě by výjimečně více znamenalo lépe. Už jen proto, že čím více času budete trávit běžnými úkoly v otevřeném světě, tím více začnou na povrch vyplouvat neduhy, které Need for Speed: Payback má.

Repetitivní závodění

Abyste mohli uskutečnit váš plán pomsty, potřebujete o svém řidičském umění přesvědčit vůdce různých skupin, aby se k vám následně přidali v boji proti kartelu House. Každá ze skupin se přitom specializuje na odlišný typ závodů (silniční závody, offroad, drag a drift) a tím také na určitou třídu vozů – stejně jako vaši hrdinové, s jejich auty půjdete na start.

Zatímco s kopií Paula Walkera, Tylerem, se vrhnete do silničních závodů a dragů a tím pádem se opřete o auta s mnoha koňskými silami, Mac je expertem na robustní káry v offroadovém prachu a driftování. Na Jess už žádné závodění nezbývá, a tak coby špicl působí v řadách kartelu a plní nejrůznější úkoly, které většinou vyústí v nějakou tu honičku.

Zpočátku vám tahle kombinace z pěti různých typů eventů bude připadat dostatečně různorodá. Tento pocit se ale brzy začne vytrácet. Celý otevřený svět totiž není zrovna atraktivní a sestává z poměrně nudně navržených závodů. Budiž čest výjimkám jako je offroadový závod v kaňonu s řadou ramp, kde se můžete vyřádit. Ale zejména k závěru příběhu se vrší nudné a dlouhé závody, takže dohrát hru je opravdovou výzvou, bohužel ne v pozitivním slova smyslu.

Je to škoda, protože arkádová jízdní fyzika funguje v Need for Speed: Payback velmi dobře. Auta působí přesně tak, jak mají působit a jedno od druhého se v řadě ohledů liší. Bohužel to nepadá na úrodnou půdu, když jsou tratě navržené nenápaditým způsobem.

Z tuningu je karetní hra

Zatímco úprava optických parametrů vozů funguje v podstatě stejně jako v předchozím díle a je tak dosti omezená, v případě výkonnostního tuningu nabízí Need for Speed: Payback o poznání víc možností. Zásadním stavením materiálem jsou kartičky, takzvané „speedcards“, které si můžete pořídit u obchodníka za ingame měnu nebo je získat absolvováním různých eventů. Namísto známého modelu z předchůdce, kdy jen kliknete a koupíte si nejbližší možné vylepšení, je tentokrát třeba postupovat přeci jen strategičtěji, abyste dosáhli maximálního výkonu vozů.

Každá kartička nezahrnuje pouze úroveň, která pak určuje úroveň samotného vozu, ale disponuje také různými výhodami, které zvyšují hodnoty auta jako je brzdná síla, nitro nebo koňské síly. K tomu je třeba hledět na to, že se kartičky vztahují i ke značkám. Pokud budete kombinovat více karet jedné značky, získáte opět výhody. Nepotřebné karty můžete prodat nebo vyměnit za tokeny, za které si pak můžete nechat vygenerovat náhodné nové speedcards.

V zásadě není špatné, že kartiček nikdy nebudete mít tolik, kolik byste chtěli. Kupříkladu si vypipláte jedno auto a následně si koupíte nové, ale investované karty ze starého auta zpět nedostanete a musíte začít nanovo. To znamená, že budete muset začít hodně jezdit. Ale ve spojení s již zmíněnými, nepříliš zajímavými závody, to vede k poměrně nudnému grindování.

Zajímavou kratochvílí je také pátrání po vracích a jednotlivých dílech, pomocí kterých z nich můžete udělat opět funkční auta a přiřadit je k jedné z dostupných tříd. Pokud se vám s nimi navíc podaří dosáhnout 300. úrovně, získáte vskutku ultimátní fáro. Motivace je tedy značná, byť samotná cesta je trochu moc krkolomná a opět vedoucí přes nepříliš zábavné závody.

Neférová obtížnost

Need for Speed: Payback bohužel trpí nemalými problémy s vyvážením obtížnosti, což vynikne především v silničních a offroadových závodech proti více počítačem řízeným soupeřům. Například při jednom ze závodů relativně zkraje příběhu jsem si několikrát po sobě doslova vylámal zuby, protože jeden ze soupeřů je v podstatě nesetřesitelný. Neustále drží krok a potrestá jakoukoliv chybičku, třeba nečistě projetou zatáčku. Je přitom s podivem, že to samé se děje se standardním i docela dobře vytuněným vozem, které by soupeře mělo snadno strčit do kapsy.

Jindy jsou závody zase směšně jednoduché, aniž by bylo jasné proč. Soupeři v Need for Speed: Payback zkrátka jezdí jako na drátkách a zcela neautenticky. Někdy se nedají dohnat, jindy jim začnete strašně ujíždět. V příběhu se ale vpřed posunete jen tehdy, když dojedete na prvním místě. Jste druzí? Máte smůlu, pojedete hezky od znova, dokud se vám to nepovede. V dnešní době je to zastaralý přístup, který když se navíc spojí s nevyvážeností, dokáže akorát frustrovat.

Verdikt

Need for Speed: Payback působí na první pohled jako opravdu povedená arkádová závodní hra, mnohem lepší než předchozí díl. Jenže pokud se do ní ponoříte hlouběji, začnete narážet na velké problémy, které nepříjemně kazí výsledný dojem. V podstatě žádné z pozitiv nemůže vyniknout naplno, protože proti sobě má něco, co ho sráží. Poctivá arkádová fyzika se nemůže pořádně projevit, když jsou závodní tratě zoufale nepropracované, dobře navržený tuningový systém je příliš upracovaný a neférová obtížnost je pak kapitola sama pro sebe. Bohužel, v tomto podání je Need for Speed: Payback jedním z největších herních zklamání roku, byť  to v jádru není špatná hra.

Need for Speed: Payback

Need for Speed: Payback
6

Klady

  • Zábavné příběhové eventy
  • Propracovaný tuning
  • Dobrý jízdní model

Zápory

  • Neférová a nevyvážená obtížnost
  • Nepříliš zábavné závody

Související články

Na Gamebro.cz má na starosti rubriky HW požadavků a Her zdarma.

Komentujte

1 Komentář zapnuto "Need for Speed: Payback se reparát nepovedl – recenze"

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Jindrich Tandara
Host

Proto hraji GTA 5 online má v sobě víc než need for speed a nějak neomezuje volnost je skvělá.GTA má jedinou chybu a tím je rockstargame
kdo to hrál ví o čem je řeč rusko ovláda GTA pomocí epických cheatu na které prostě rockstár nemá páku.Ale když se ve hře objeví nějaký cheater stačí si přepnout na jiný servr nebo pasivní mod a ani cheater nedokáže nic udělat a odejde sám jinam prudit 😀 můžete ho hezky od fackovat 😀
rusové jsou a budou vždy největší loosři na světě všude se snaží jen podvádět.

TOPlist