Hell Let Loose se nikdy nesnažilo být střílečkou pro každého. Zatímco většina moderních multiplayerových akcí hráče žene neustále dopředu, tady může být několik minut největším úspěchem to, že vůbec nikoho nevidíte. Každý krok může znamenat smrt, jediná chyba často rozhodne celý souboj a bez spolupráce se z dobře sehrané jednotky rychle stane skupina vojáků, kteří se jeden po druhém vracejí na bojiště.

Hell Let Loose: Vietnam tento koncept přenáší do jednoho z nejzajímavějších válečných konfliktů vůbec. Druhá světová válka je pryč a místo evropských bojišť přichází hustá džungle, podzemní tunely, vrtulníky a protivník, kterého často vůbec nevidíte. Základ zůstává stejný, ale nové prostředí dokáže některé známé mechaniky využít překvapivě dobře.

Bohužel je tu jeden zásadní problém. Vietnam má při vydání technické nedostatky, které dokážou jinak výborný zážitek nepříjemně narušit. A právě proto jde o hru, u které je mnohem těžší rozhodnout, jestli ji doporučit okamžitě, nebo raději několik týdnů počkat na opravy.

Vítejte v džungli

Největší změnou oproti předchozímu dílu je samozřejmě prostředí. A právě tady se vývojářům podařilo trefit do černého. Vietnamská džungle je přesně tak nepřehledná, nebezpečná a klaustrofobická, jak byste od hry tohoto typu očekávali.

Obrovské mapy jsou plné vysoké trávy, stromů, křovin a dalších míst, ve kterých se může schovávat nepřítel. Často několik minut postupujete vpřed, kontrolujete každý kopec a každé okno, jen abyste následně dostali jedinou kulku a vůbec netušili, odkud přiletěla.

A překvapivě právě tohle funguje. Hell Let Loose: Vietnam vás nenutí neustále bojovat. Napětí vzniká už samotným pohybem po mapě. Nikdy totiž nevíte, jestli dalších padesát metrů urazíte bez problémů, nebo narazíte na nepřátelskou jednotku připravenou přesně na váš příchod.

Problémem je, že nádherně hustá vegetace má současně technický problém. Listy a tráva mohou nepříjemně blikat a vytvářet vizuální šum, který už tak obtížné hledání nepřátel ještě komplikuje. V mil-simu, kde může rozhodnout jediný pixel pohybující se v dálce, nejde o úplně malou chybu.

Jedna kulka může rozhodnout

Souboje zůstávají přesně tak nemilosrdné, jak je fanoušci série očekávají. Nečekejte žádné dlouhé přestřelky, během kterých do protivníka nasypete půl zásobníku. Tady stačí jediný dobře umístěný zásah a můžete se vracet na bojiště.

To zásadně mění způsob hraní. Běhat otevřeným prostorem je téměř sebevražda, takže se rychle naučíte využívat kryt, kontrolovat okna, sledovat hřebeny a postupovat společně s ostatními. Agresivita bez přemýšlení se nevyplácí a trpělivost je často mnohem důležitější než přesná muška.

Právě vysoká obtížnost ale může nováčky odradit. První zápasy mohou být frustrující, protože můžete deset minut postupovat mapou a potom během několika sekund zemřít bez jediného zásahu. Hra vám přitom příliš nepomáhá a očekává, že si její pravidla postupně osvojíte sami.

Jakmile se vám ale podaří pochopit fungování bojiště, začne všechno dávat větší smysl. Najednou víte, kdy postupovat, kdy čekat, kdy změnit trasu a kdy je lepší vůbec nevystřelit. A právě tehdy Hell Let Loose: Vietnam ukazuje svou nejlepší stránku.

Americká palebná síla proti vietnamské taktice

Jedním z nejlepších rozhodnutí vývojářů je asymetrické pojetí jednotlivých stran. Americká armáda a Vietkong totiž nepůsobí jako dvě prakticky totožné frakce s jinými uniformami.

Američané mohou spoléhat na výraznou palebnou sílu a leteckou podporu. Velmi důležitou součástí boje jsou vrtulníky, které umožňují přesuny jednotek a mohou výrazně ovlivnit situaci na bojišti. Proti tomu Vietkong využívá prostředí úplně jiným způsobem.

Tunely, pasti, přepady a překvapivé útoky dokážou americkou převahu výrazně otupit. Zatímco jedna strana může postupovat s podporou těžké techniky a letectva, druhá se může schovat pod zem a objevit se přesně tam, kde ji nikdo nečeká.

Díky tomu nepůsobí zápasy jako obyčejné zrcadlové souboje. Každá strana vyžaduje trochu jiný přístup a právě to výrazně prodlužuje životnost celého multiplayeru.

Bez spolupráce nemáte šanci

Stejně jako v původním Hell Let Loose je komunikace jedním z nejdůležitějších prvků. Můžete samozřejmě hrát bez mikrofonu a snažit se nějak přežít, ale připravíte se tím o podstatnou část zážitku.

Jakmile máte dobře fungující jednotku, všechno najednou začne fungovat. Jeden hráč označí nepřítele, druhý informuje o jeho pozici, další připraví útok a velitel rozhodne, kam se bude jednotka přesouvat. Z obyčejné multiplayerové střílečky se během několika minut může stát překvapivě autentická vojenská operace.

Každá třída má navíc své místo a dobře sestavená jednotka dokáže výrazně změnit výsledek celé bitvy. Osobně jsem si oblíbil především odstřelovače, protože sledování bojiště z bezpečnější pozice a postupné pomáhání vlastnímu týmu má své kouzlo.

Nejde přitom pouze o počet zabití. Nejlepší momenty přicházejí ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jste byli součástí něčeho většího. Vyčistíte cestu, označíte pozici nepřítele a o několik minut později sledujete, jak vaše jednotka díky tomu obsadí důležitý bod.

Dlouhé bitvy mají svůj smysl

Zápasy mohou být dlouhé, což dnes rozhodně není standardem. Pro Hell Let Loose je ale právě délka jednou z jeho největších předností.

Fronta se neustále pohybuje. Jeden tým získá převahu, druhý se stáhne, následně přijde protiútok a během několika minut se situace může zcela otočit. Máte dostatek času změnit taktiku, přesunout se na jiné místo nebo se připojit k jiné jednotce.

Nejde tedy o sérii krátkých zápasů, kde po několika minutách všechno začíná znovu. Každá bitva má svůj vlastní příběh a často si budete pamatovat konkrétní okamžiky ještě dlouho po skončení.

A potom vás samozřejmě někdo zastřelí z křoví, protože Hell Let Loose.

Technický stav kazí jinak skvělý zážitek

Tady se dostáváme k největšímu problému hry. Hell Let Loose: Vietnam je v jádru velmi povedený mil-sim, ale při vydání nepůsobí tak dobře, jak by měl.

Kromě již zmíněného blikání vegetace se objevují různé grafické chyby, clipping a další drobné bugy. Ještě nepříjemnější je nekonzistentní zvuk. V některých chvílích funguje zvuková stránka perfektně – slyšíte průlet střely, vzdálené výbuchy i vrtulník nad hlavou a okamžitě máte pocit, že se nacházíte uprostřed skutečné bitvy.

Jenže právě v této hře je zvuk zásadní součástí hratelnosti. Pokud se některé zvuky ztratí nebo se přehrají nesprávně, může vás to stát život.

A to je škoda, protože základ je opravdu výborný. Většina problémů nepůsobí jako špatná designová rozhodnutí, ale spíš jako věci, které by měl vyřešit dostatečný počet aktualizací.

Verdikt

Hell Let Loose: Vietnam je přesně tím typem hry, u které během hraní vidíte obrovský potenciál. Když všechno funguje, dokáže nabídnout jedny z nejnapínavějších multiplayerových bitev na konzolích. Hustá džungle, smrtící zbraně, vrtulníky, tunely, dlouhé zápasy a především nutnost spolupracovat vytvářejí kombinaci, která mezi současnými střílečkami rozhodně není běžná.

Současně ale nejde přehlížet technické problémy. Blikající vegetace ztěžuje hledání nepřátel, různé chyby dokážou narušit atmosféru a nekonzistentní zvuk je u taktického mil-simu obzvlášť nepříjemný. Vietnam proto v současné podobě není tak kvalitní, jak by mohl být.

Pokud máte Hell Let Loose rádi, není příliš o čem přemýšlet. Nové prostředí přináší dostatek změn a asymetrické pojetí Američanů a Vietkongu funguje skvěle. Nováčci by ale měli počítat s vysokou obtížností a především s tím, že první hodiny mohou být pořádně kruté.

Když si však osvojíte pravidla hry a narazíte na sehraný tým, začnete chápat, proč má Hell Let Loose: Vietnam takový potenciál. Teď už jen zbývá doufat, že vývojáři dokážou technickou stránku dostat na úroveň, kterou si výborně navržené bojiště zaslouží.