Zombie hry už nám za ty roky ukázaly snad všechno. Máme rychlé nemrtvé, pomalé nemrtvé, obrovské nemrtvé, hordy nemrtvých a samozřejmě také hry, ve kterých je největším nepřítelem samotný hráč. Přesto se čas od času objeví titul, který dokáže známé ingredience namíchat trochu jinak. No More Room in Hell 2 je přesně takovým případem. Nechce být dalším Left 4 Dead ani klasickou bezhlavou střílečkou proti hordám. Místo toho staví na pomalejším tempu, spolupráci osmi hráčů, omezených zdrojích a především strachu z toho, že o svého pečlivě vybudovaného přeživšího můžete kdykoliv přijít.

Za hrou stojí Torn Banner Studios, které můžete znát především díky sérii Chivalry. Tentokrát ale vývojáři opustili středověká bojiště a pustili se do světa, kde místo rytířů potkáte zombíky, opuštěné domy, hřbitovy a spoustu velmi špatných rozhodnutí. Po období předběžného přístupu se No More Room in Hell 2 konečně dostává do své plné verze a musím říct, že právě nyní začíná dávat jeho koncept mnohem větší smysl.

Tady se na hrdinu nehraje

Jedním z nejzajímavějších prvků je samotná velikost týmu. No More Room in Hell 2 je postaveno pro osm hráčů, což je poměrně netradiční kompromis mezi masivními multiplayerovými zombie hrami a menšími kooperacemi typu Left 4 Dead. Na začátku mise navíc nemusíte být všichni pohromadě. Některé scénáře vás mohou nechat na mapě úplně samotné a teprve průzkumem musíte najít ostatní přeživší.

Právě tyto momenty jsem si během hraní užíval nejvíce. Když nevíte, kde se nachází zbytek týmu, kolem vás je ticho a někde v dálce slyšíte pouze zvuky nemrtvých, hra dokáže vytvořit opravdu nepříjemný pocit izolace. Velké mapy v Pensylvánii navíc nabízejí dostatek prostoru k průzkumu a postupně vás zavedou do lesů, obytných čtvrtí, městských oblastí nebo nejrůznějších opuštěných budov.

Vývojáři se evidentně inspirovali klasickými zombie filmy a seriály. Nemrtví vylézají z rakví, buší do oken a dveří a postupně se k vám snaží dostat. Na první pohled nepůsobí nijak zvlášť děsivě, jenže právě jejich pomalost je jednou z největších předností hry. Jeden zombie možná není problém, ale když se jich kolem vás objeví deset, najednou řešíte úplně jinou situaci.

Každý úder může rozhodnout

Soubojový systém je výrazně pomalejší než v klasických zombie střílečkách. Především boj zblízka působí těžkopádněji, což je v tomto případě kompliment. Zombíka jednoduše několikrát udeříte a jdete dál. Každý útok má svou váhu a zároveň musíte neustále sledovat výdrž.

Právě stamina je jednou z věcí, které budete řešit prakticky pořád. Rozběhnout se a utíkat před hordou je samozřejmě lákavé, jenže pokud si vyčerpáte veškerou výdrž, můžete se dostat do situace, ze které už není návratu. Stejně funguje například kopnutí, kterým si můžete vytvořit trochu prostoru, ale zároveň vás stojí cennou energii.

A to je přesně okamžik, kdy No More Room in Hell 2 začíná fungovat jako survival horor. Nejde jen o to, jestli dokážete zabít nepřítele. Musíte přemýšlet, kolik sil vás jeho zabití bude stát a co uděláte, pokud se za dalšími dveřmi objeví dalších deset zombíků.

Střelné zbraně jsou pochopitelně účinnější, ale zároveň vytvářejí hluk. A hluk znamená problém. Výstřel může přilákat další nemrtvé, takže není vždy nejlepší nápad vytáhnout pistoli při každém setkání. Osobně jsem si tak postupně oblíbil spíše tiché řešení problémů a střelné zbraně jsem si nechával na situace, kdy už nebylo kam ustoupit.

Na konzolích má ale střelba své problémy. Zaměřování není úplně přesné a asistence při míření občas spíše překáží, než pomáhá. U zbraní na krátkou vzdálenost se s tím ještě dá žít, ale jakmile potřebujete přesně trefit hlavu, může být výsledek trochu frustrující.

Infekce mění pravidla hry

Jedním z nejlepších nápadů No More Room in Hell 2 je infekce. Zombie vás nemusí pouze zabít. Mohou vás také nakazit a tím začne závod s časem. Máte určitou možnost infekci potlačit pomocí léků, jenže zásoby nejsou nekonečné. A právě tady vznikají situace, které bychom v běžné zombie kooperaci hledali jen těžko.

Představte si, že jeden člen týmu začne kašlat a vy víte, co to znamená. Nemáte dostatek léků pro všechny. Podělíte se s ním a riskujete, že je budete později potřebovat sami, nebo si je necháte pro sebe? A co když nakažený hráč začne svůj stav před ostatními tajit?

Najednou nejde pouze o spolupráci. Hra vás staví před nepříjemná morální rozhodnutí, která přirozeně vytvářejí zajímavé situace mezi hráči. Nakažený člověk může zkusit najít lék, držet se dál od skupiny, nebo se jednoduše smířit se svým osudem. V krajním případě se může před proměnou obětovat a ušetřit ostatním pořádné problémy.

A pokud se promění, dostáváte proti sobě rychlejšího a nebezpečnějšího nepřítele, kterého navíc dobře znáte.

Právě tyhle momenty podle mě odlišují No More Room in Hell 2 od běžné zombie kooperace.

Smrt tentokrát opravdu bolí

Dalším důležitým prvkem je permadeath. Vaše postava není jen bezejmenný voják, kterého po smrti okamžitě nahradí někdo další. Postupně ji vylepšujete, získáváte zkušenosti, odemykáte schopnosti a vytváříte si vlastní build podle toho, jakým způsobem chcete hrát.

Po několika úspěšných misích tak může mít váš přeživší poměrně vysokou úroveň a jeho ztráta skutečně zamrzí. A přesně toho hra využívá k budování napětí. Pokud jdete do mise s postavou, kterou jste si vytvořili během několika hodin hraní, budete přemýšlet úplně jinak než v případě, kdy je smrt pouze tlačítkem pro restart.

Mise přitom většinou zaberou přibližně 30 až 60 minut a během jejich průběhu existují možnosti předčasného úniku. Můžete se rozhodnout, že už máte dost, a pokusit se dostat ven. Přijdete sice o část potenciálního zisku zkušeností, ale vaše postava přežije.

A někdy je právě tohle nejlepší rozhodnutí.

Týmová spolupráce je naprostý základ

No More Room in Hell 2 dokáže být hodně zábavné s partou lidí, ale zároveň vás rychle naučí, že každý člen týmu má svou hodnotu. Když někdo zůstane pozadu, vyčerpá si výdrž nebo přitáhne zbytečně velkou skupinu zombíků, problém se během několika sekund může týkat úplně všech.

Hra tak přirozeně vytváří situace, kdy se musíte vracet pro ostatní, pomáhat zraněnému spoluhráči nebo společně hledat cestu ven. Ne vždycky se vám samozřejmě podaří spolupracovat dokonale. Občas narazíte na hráče, který vystřílí polovinu zásob munice, přiláká všechny zombíky v okolí a následně uteče.

Jenže i to vlastně zapadá do konceptu hry.

V zombie apokalypse by totiž pravděpodobně nebylo nic děsivějšího než zjistit, že největší hrozbou pro vaši skupinu je člověk, který neumí držet hubu a především neumí držet zbraň.

Survival režim je příjemným bonusem

Vedle hlavního režimu Objective, který je postavený na delších misích s konkrétními úkoly, nechybí ani klasický Survival, ve kterém čelíte vlnám nepřátel. Osobně mě tento typ režimu u zombie her nikdy nedokázal udržet příliš dlouho, a ani tady pro mě nejde o hlavní atrakci.

Na druhou stranu funguje jako příjemná alternativa ve chvíli, kdy nemáte čas věnovat hodinu jedné velké misi. Může posloužit také k plnění výzev a rychlejšímu získávání zkušeností. Pokud ale chcete z No More Room in Hell 2 dostat maximum, doporučil bych jednoznačně hlavní kampaně.

Právě v nich totiž nejlépe vyniká pomalé tempo, průzkum, práce se zdroji a neustálý strach z toho, že další chyba bude znamenat definitivní konec vaší postavy.

Ne všechno se povedlo

Přestože má hra řadu silných nápadů, rozhodně není bez chyb. Největší problém představuje střelba na ovladači, která by potřebovala ještě trochu doladit. Zaměřování není vždy příjemné a v situaci, kdy máte před sebou několik zombíků, může být nepřesnost velmi nepříjemná.

Trochu zvláštní je také práce s některými menu. Navigace v nabídce postav, vylepšení nebo dalších systémů není na konzolích úplně pohodlná a občas můžete mít pocit, že ovládání spíše bojuje proti vám. Naštěstí jde většinou o drobnosti, které nezkazí samotné hraní.

Mnohem důležitější je ale skutečnost, že No More Room in Hell 2 potřebuje hráče, kteří jsou ochotni přijmout jeho pomalejší tempo. Pokud čekáte nonstop akci a stovky zombíků, budete možná zklamaní. Tohle není hra, kde se každých třicet sekund spustí obrovská horda a vy ji rozstřílíte kulometem.

Verdikt

No More Room in Hell 2 není revolucí v zombie žánru. Bere si inspiraci z několika známých her a filmů a skládá z nich vlastní mix. Nejvíce připomíná kombinaci atmosféry State of Decay, kooperace Left 4 Dead a klasických zombie filmů, přičemž přidává několik vlastních nápadů, které fungují překvapivě dobře.

Největší pochvalu si zaslouží především systém infekce, permadeath a práce se zdroji. Díky nim má každá mise skutečné napětí a smrt postavy není jen nepříjemným tlačítkem „restart“. Když se navíc podaří sehrát s ostatními hráči a všichni se vrátíte z mise živí, dokáže hra nabídnout opravdu silný pocit vítězství.

Škoda jen horšího ovládání střelby na konzolích a několika nedotažených částí rozhraní. Ani to ale podle mě nemění nic na tom, že Torn Banner Studios vytvořilo jednu z příjemnějších kooperativních zombie her poslední doby.

Pokud máte rádi pomalejší zombie horor, ve kterém se vyplatí přemýšlet a kde může mít každé rozhodnutí následky, No More Room in Hell 2 bych rozhodně doporučil.