Indie vývojáři z Flatter Than Earth se po osmi letech práce představují se svou prvotinou Once Upon a Puppet. Tato 2.5D plošinovka s logickými prvky staví na originálním loutkovém vizuálu a divadelní stylizaci. Ale podařilo se jim vykouzlit skutečně nezapomenutelný zážitek? Bohužel ne docela.

Divadlo začíná – příběh, který už znáte

Once Upon a Puppet začíná slibně: beztělný kulisák jménem Nieve je vhozen do zapomenutého zákulisí královského divadla. Tam nachází Dreva, dřevěného panáka, s nímž se magicky spojí neviditelnou nití. Společně se vydávají na cestu, která zpočátku vypadá jako pokus o rozuzlení osudu, ale brzy se promění v záchranu celého divadelního světa a možná i duševního zdraví pomateného krále.

Příběh je vyprávěn formou textů a několika cutscén. Stylově zcela konzistentní, ale obsahově… už jsme to viděli. Ztracený princ, šílený král, staré vzpomínky. Zní to jako něco z dílny Disney? Přesně tak. A stejně jako mnoho jiných pohádek, i tahle působí předvídatelně. Dvě nebo tři „zvraty“ jsou odhadnutelné už při prvním náznaku.

Na druhou stranu – pokud vám stačí příjemné „pohádkové pozadí“, nebudete zklamaní. Jen nečekejte hluboké emoce nebo vývoj postav na úrovni Ori nebo Hollow Knight.

Loutky se hýbou, ale nepřekvapí

Hratelnost staví na známých základech: skákání, posouvání krabic, přepínání pák. Zní to jako Limbo? Inside? Little Nightmares? Přesně tam Once Upon a Puppet míří, ale nepřináší nic zásadně nového.

Originálním prvkem je dvojité ovládání postav – levou částí ovladače řídíte Dreva, pravou Nieveho. Občas musíte obě postavy sladit k překonání překážek. Funguje to, ale mechanika není nová – podobné schéma známe třeba z Brothers: A Tale of Two Sons. Ačkoliv to funguje a je to chvílemi kreativní, hráči hledající výzvu budou zklamaní. Puzzly jsou jednoduché a platforming jen lehce nad rámec „skoč sem, pákni tam“.

V polovině hry se přidávají nové schopnosti (např. dvojskok), ale jejich přísun se po dvou třetinách zastaví. Finální kapitola se tak zbytečně opakuje a drží hráče v jedné mechanické smyčce.

Opona nahoru – grafika a zvuk hrají první housle

Co však hra zvládá výborně, je prezentace. Stylizace jako z ručně vyráběného loutkového divadla je nejen unikátní, ale i krásně provedená. Kartonové kulisy, dřevěné panáky, texturované pozadí – každá scéna vypadá jako miniatura z reálného jeviště.

Hudba (Arkadiusz Reikowski) dává scénám správný nádech pohádkového světa. Zvukové efekty – jako dřevo klapající o dřevo – výborně podtrhují materiálovou estetiku celého světa.

Zvláštní zmínku si zaslouží i sběratelské předměty – stylizované jako divadelní rekvizity, doplněné citáty klasiků jako Oscar Wilde nebo Shakespeare. Milý detail, který potěší fanoušky atmosféry.

Technické přehmaty kazí dojem

Bohužel, na technické frontě přichází pár trhlin ve scénáři. Na PlayStation 5 hra trpí častými propady FPS, což je u žánru, kde záleží na přesnosti pohybu, velká vada. Nieve občas mizí z obrazovky, nepřátelé „kloužou“ po podlaze, a vizuální bugy (např. clipping textur) zkazí dojem z jinak krásného prostředí.

Nejde o bugfest, ale při kombinaci s přísnou smrtí na jeden zásah a občas nepřesnou detekcí kolizí, to dokáže hráče zbytečně frustrovat. Je to škoda, protože jinak by byl zážitek mnohem hladší.

Verdikt

Once Upon a Puppet je hra, která vás uchvátí svým vzhledem, ale jen decentně potěší hratelností. Nečekejte revoluci, ale pokud máte rádi stylové, kratší plošinovky s pohádkovou atmosférou a kouzlem ručně vyráběného divadla, užijete si ji – alespoň na jedno odpoledne.