Recenze Deconstruction Simulator – Z rozvalin k vrcholu kariéry demoličního byznysu
Foto: Gamebro.cz
Vstoupit do světa demoličního podnikání nebyl nikdy tak zvláštně uspokojující zážitek jako v Deconstruction Simulator. Hra, která by se mohla na první pohled zdát jako další z řady „simulátorových jednohubek“, ve mně ale probudila nečekanou chuť k virtuální práci. A to doslova – během prvních dvou dnů jsem ve hře nahrál přes 10 hodin ani jsem nevěděl jak.
Demolice na první dobrou
Začátek je nenápadný, až skromný – vypadnete z předchozí práce a začínáte na vlastní pěst s malým skladem, obyčejnou dodávkou a pár základními nástroji. Bereš první zakázky, rozbíjíš zdi, odšroubováváš dřezy, taháš nábytek do cizího auta… zní to možná nudně, ale ve skutečnosti má tahle rutina zvláštní kouzlo. Celé je to rytmizované systémem pracovních dnů – vybereš si jednu ze tří zakázek, naložíš nářadí a vyrážíš na místo činu.
Hra je z pohledu první osoby, takže každý hřebík vytahuješ ručně, každou stěnu boříš nářadím, které máš právě po ruce – od páčidla po bourací kladivo. Když všechno správně rozmontuješ, můžeš nábytek nebo stavební materiál buď prodat nebo použít na splnění objednávek, které dostáváš do své PC schránky. A právě tady se začíná odkrývat hlavní háček hry – logistika a ekonomika.
Stereotyp rozklíženého stolu
Po oněch prvních deseti hodinách se ovšem dostavil první náraz. Rozebírání nábytku – které zpočátku působí skoro až meditativně – se začne opakovat. Ano, jsou tu různé typy budov, jiné rozložení místností, tu a tam jiný typ nábytku, ale základ je pořád stejný: odmontuj, přenes, zabal, odvez. A když po páté rozebíráš tu stejnou skříňku ve třetím patře, začneš si v duchu přát, aby šla prostě jen rozkopnout a bylo to.
Je pravda, že některé zakázky přináší menší oživení – třeba když máš vybourat jen určitou část budovy, nebo když tě zákazník požádá o přesun vybavení z jedné místnosti vlastní dodávky. Ale celkově tomu chybí hlubší variabilita v samotné práci, a v jistém bodě se začneš více těšit na návrat do skladu než na samotné bourání.
Sklad – tvoje království
Naštěstí právě ta správa vlastního skladiště a pomalý, ale uspokojující progres v podnikání je to, co mě u hry udrželo ještě dlouhou řadu hodin. Neustálé vylepšování regálů, optimalizace prostoru, snaha nasbírat dostatek konkrétních předmětů pro lukrativní objednávky – tohle všechno má návykový rytmus.
Za každou zakázku vyděláváš (často skromné) peníze, které investuješ do lepšího vybavení, většího skladu nebo silnějšího vozidla. Cílem je samozřejmě dostat se k větším zakázkám, a především k tomu vysněnému těžkému náklaďáku, do kterého narveš celý panelák. A právě tahle vidina lepšího vybavení a větších výzev mě motivovala dál.
Systém postupného odemykání licencí a povolení pro lepší práce je navíc navržen dostatečně chytře, aby tě nutil se neustále zlepšovat, aniž by tě frustroval nefér omezeními. A i když některé nabídky zakázek jsou směšně nevýhodné (bourat dům za 120 dolarů? No díky…), je tu vždy možnost den přeskočit a počkat na lepší příležitost.
Technická stránka a pár mušek
Po technické stránce hra funguje slušně, ale ne bez chyb. Několikrát mi hra spadla při přepínání oken, a jakmile se na scéně objevilo větší množství sutin nebo jsem si půjčil demoliční kouli, šel framerate prudce dolů. Taky jsem narazil na pár bugů – například se mi stalo, že střecha zůstala viset ve vzduchu, i když jsem pod ní nic nenechal.
Občas hra nesprávně detekovala počet předmětů ve skladu, a systém objednávek občas tvrdil, že nemám „okno“, i když jsem jich měl plný regál. Jde ale o drobnosti, které se s trochou péče dají snadno opravit v budoucích updatech.
Kdyby… aneb co by tomu pomohlo
Když jsem nad tím po zhruba 20 odehraných hodinách přemýšlel, napadlo mě jedno zásadní „kdyby“: kdyby se Deconstruction Simulator propojil s možnostmi a konceptem hry typu ContractVille, vznikl by téměř dokonalý simulátor. Představte si svět, kde nejen rozebíráte a prodáváte, ale i vyjednáváte kontrakty, konkurujete jiným firmám, najímáte zaměstnance nebo třeba přestavujete objekty podle vlastní vůle.
Deconstruction Simulator má potenciál, který by se dal ještě výrazně rozvinout. Základ je pevný, chytlavý a funkční – ale dalším krokem by mohlo být hlubší propojení s managementem, strategickým plánováním a větší svobodou v podnikání.
Verdikt
Deconstruction Simulator mě mile překvapil. Přes pomalejší rozjezd, opakující se vzorce a technické neduhy jsem se ke hře opakovaně vracel – ať už kvůli touze vydělat na nový regál, splnit složitější objednávku nebo si jen tak zničit dům po náročném dni. Je to relaxační, návyková a ve své jednoduchosti zábavná hra, která by si zasloužila víc lásky a pozornosti.
Ne každému sedne její tempo a opakování úkolů, ale pokud máte rádi simulátory s lehkým ekonomickým přesahem, určitě vás chytne… alespoň na prvních 10 až 20 hodin. A to je víc, než se dá říct o většině her v tomto žánru.
Deconstruction Simulator
Klady
- Chytlavý herní smyčka
- Uspokojující budování a vylepšování skladu
- Recyklace a ekonomika přidávají hloubku
Zápory
- Opakující se rozebírání nábytku
- Chybí hlubší vrstvy herních systémů
Komentujte