Recenze Disciples: Domination – královna na trůnu, ale bez skutečné nadvlády
Foto: Gamebro.cz
Série Disciples si kdysi vydobyla pevné místo mezi tahovými strategiemi díky své temné estetice a odlišnému přístupu k budování armád. Zatímco konkurence sázela na rozmáchlé mapy a barevnou fantasy, Disciples vždy působili ponuřeji a komorněji. Po restartu v podobě Disciples: Liberation přichází pokračování nazvané Disciples: Domination, které navazuje téměř bezprostředně. Otázka zní, zda jde o skutečný posun, nebo jen další kapitolu téhož.
Vývoj má opět na starosti studio Artefacts Studio a vydavatelem je Kalypso Media. Platformy zůstávají stejné, tedy PC a současné konzole.
Patnáct let poté
Příběh se odehrává patnáct let po událostech Liberation. Z bývalé hrdinky Avyanny je královna, která se snaží udržet křehkou rovnováhu v rozpolceném světě Nevendaar. Bohužel hra předpokládá, že si události předchozího dílu pamatujete. Připomínek je minimum a nováčci se mohou v prvních hodinách lehce ztrácet.
Zápletka pracuje s motivem světa bez božstev, s mocenskými třenicemi uvnitř frakcí a s temnou nákazou, která mění nejen těla, ale i ideologie. Vyprávění není vyloženě špatné. Některé linky společníků jsou napsané solidně a dialogů je opravdu hodně. Problém spočívá v tom, že hra jen zřídka dovolí hráči skutečně zasáhnout do běhu věcí. Rozhodnutí většinou znamenají jen úpravu čísel přízně jednotlivých frakcí.
Novinkou jsou audience v trůnním sále, kde řešíte spory poddaných. Mechanicky jde spíše o správu ukazatelů vlivu než o dramatické momenty. Hra vám navíc otevřeně ukáže, jaký efekt vaše volba přinese, takže místo roleplaye často jen optimalizujete zdroje.
Spojenectví bez hranic
K dispozici je pět frakcí. Lidé, Legie, nemrtví, elfové a horské klany. Hlavní výhoda Avyanny spočívá v tom, že může kombinovat jednotky napříč všemi národy bez postihů. Teoreticky jde o velkou svobodu. Prakticky to ale oslabuje identitu jednotlivých frakcí.
Každá frakce nabízí zhruba osm typů jednotek rozdělených do několika úrovní. Variabilita tedy existuje, ale není nijak závratná. Neutrální jednotky tentokrát chybí úplně, což dále omezuje pestrost armád.
Tahové bitvy jako hlavní tahák
Těžiště hry spočívá v soubojích. Ty jsou tahové, přehledné a pracují s barevným systémem akčních bodů. Modré určují pohyb, červené útoky a žluté lze využít univerzálně. Schopnosti často vyžadují kombinace těchto bodů, což přidává lehkou taktickou vrstvu.
Avyanna si může mezi bitvami přepínat specializace, ať už preferujete magickou podporu nebo boj z první linie. Jednotky disponují většinou základním útokem a jednou silnější schopností s delším cooldownem. Funguje to, ale postupem času zjistíte, že vítězná strategie se příliš nemění.
Zajímavým prvkem jsou podpůrné jednotky, které pasivně poskytují bonusy. Ani tento systém však nedokáže úplně rozbít stereotyp. Největším zpestřením jsou bossové s unikátními mechanikami. Je jich ale málo a objevují se až později v kampani.
Svět, který plyne v reálném čase
Mapu prozkoumáváte v reálném čase. Nepřátelé stojí na předem daných pozicích a jejich úroveň jasně signalizuje, kam si ještě netroufáte. Postupně obsazujete doly, plníte úkoly a odemykáte nové možnosti pohybu.
Správa zdrojů probíhá rovněž v reálném čase. Zlato i mana přibývají po hodinách, stejně jako nové problémy v království. Tento systém může působit zvláštně. Místo strategického plánování někdy stačí jednoduše počkat.
Město samotné nabízí jen omezené možnosti rozvoje. Kromě kasáren jednotlivých frakcí, tržiště a kovárny zde mnoho dalšího nenajdete. Hloubka budování tak zůstává spíše na povrchu.
Atmosféra a identita
Nevendaar je stále temné fantasy, ale oproti původním dílům série působí méně goticky a více genericky. Barevnější paleta a modernější vizuál sice nejsou vyloženě špatné, ale chybí jim osobitost, kterou si starší Disciples budovali.
Domination je hrou, která neurazí. Souboje jsou funkční a zábavné, příběh obstojný a technické zpracování solidní. Jenže jí chybí výraznější moment překvapení nebo mechanika, která by ji posunula nad rámec předchůdce.
Verdikt
Disciples: Domination je konzervativní pokračování, které se drží osvědčeného modelu. Pokud vás bavil Liberation, budete se cítit jako doma. Pokud jste čekali výraznější evoluci nebo návrat k temnější identitě starých Disciples, můžete zůstat lehce zklamaní.
Jako taktická fantasy strategie na několik desítek hodin ale Domination funguje. Jen si od ní neslibujte revoluci ani skutečnou nadvládu nad žánrem.
Disciples: Domination
Klady
- Slušný příběh plný zvratů
- Pěkná audiovizuální stránka hry
- Taktické možnosti jednotek a jejich nasazování do boje
- Technická stránka hry
Zápory
- Žádná evoluce žánru
- Opakující se jednotky časem omrzí
Komentujte