Recenze Dreams of Another PSVR2 – když se z uměleckého snu stane nudná noční můra
Foto: Gamebro
Baiyon, tvůrce legendárního PixelJunk Eden, se po letech vrací s novým experimentem. Dreams of Another slibuje surrealistickou výpravu do světa snů, kde se stírá hranice mezi tvořením a ničením. Spojuje poetický vizuál, jemně absurdní nápady a koncept, který na první pohled působí originálně. Jenže ne každý sen je příjemný – a tahle cesta mezi realitou a podvědomím se místy mění spíš v noční můru.
Mezi snem a zbraní
Základní myšlenka „No Creation Without Destruction“ – tedy žádné tvoření bez ničení – se promítá přímo do hratelnosti. Ocitáte se v roli muže v pyžamu, který vstupuje do vlastních snů. Každý sen představuje samostatný svět tvořený z bublin. Vaším úkolem je tyto bubliny rozstřelovat a tím vytvářet prostředí, postavy a děj. Zpočátku je to fascinující: každá vystřelená dávka z vaší zbraně doslova formuje svět kolem vás.
Po chvíli se ale tahle kouzelná metafora začne opakovat a ztrácí své kouzlo. Hra sice kombinuje prvky akce, objevování a lehkého puzzlování, ale samotné střílení bublin je po hodině monotónní. Tvůrci se sice snaží přidat rozmanitost pomocí nových zbraní – od základního samopalu přes granát až po raketomet – jenže i ty nezakryjí fakt, že herní smyčka se v podstatě nemění.
Duchové, které stačí prostřílet
V každém snovém světě narazíte na „duchy“ – entity obývající různé objekty prostředí, od klavírních kláves po ruské kolo. Stačí je několikrát zasáhnout, aby se „osvobodily“ a vrátily na své místo. Tento motiv zní poeticky, ale v praxi působí stejně repetitivně jako zbytek hry. Postupem času začnete mít pocit, že děláte stále totéž – jen v jiných kulisách.
Nechybí ani jednoduchý systém vylepšení, kdy sbíráte předměty a směňujete je u tuláka zvaného Wandering Soldier za upgrady. Můžete si prodloužit sprint, zvýšit kapacitu granátů nebo doplnit munici. Bohužel jde spíše o kosmetickou funkci než o skutečný vývoj postavy – chybí pocit progresu i jakákoli strategická volba.
Virtuální realita jako dodatečný sen
Dreams of Another lze hrát jak ve VR, tak na klasické obrazovce, přičemž VR režim nabízí dva pohledy – první i třetí osobu. Zní to dobře, ale realita je jiná. Hra působí, jako by byla primárně vyvíjena pro standardní zobrazení a virtuální realita byla přidána až později. Ovládání funguje, eye-tracking je příjemný doplněk, ale chybí tomu přirozená VR interakce a pohlcení, které bychom od Q-Games čekali.
Navíc cutscény běží v malém čtvercovém okně s černými rámečky, čímž se atmosféra okamžitě rozpadá. Namísto snového ponoření máte pocit, že sledujete video na monitoru uvnitř headsetu – nepříjemné a vytrhávající ze zážitku.
Umělecký sen, který vyprchal
První minuty v Dreamlandu jsou nádherné. Svět tvořený z tisíců bublin působí jako interaktivní obraz, hudba je ambientní a v kombinaci s vizuální estetikou má vše velký potenciál. Jenže ten se rychle vyčerpá. Když odpadne efekt překvapení, zůstane jen šedivá rutina.
Zvuková stránka navíc selhává tam, kde by mohla zachránit náladu. Hudba je sice experimentální a odpovídá tématu snů, ale často působí ospale nebo dokonce dráždivě. Největší slabinou je však dabing – extrémně pomalý, nezáživný a často působící, jako by byl záměrně špatný. Možná to má evokovat „snové odtržení od reality“, ale ve výsledku to spíš působí rušivě a nutí přeskakovat dialogy.
Tvorba bez duše
Q-Games se evidentně snažilo navázat na poetiku PixelJunk série, ale Dreams of Another nedokáže udržet tempo ani atmosféru. Tam, kde Eden fascinoval rytmem, barvami a hudbou, tady přichází roztříštěnost a únava. Čtyři sny, čtyři příběhy, které se snaží vyprávět cosi hlubokého o lidské duši, ale kvůli nejasné struktuře a slabému tempu zůstávají prázdné.
Zajímavý koncept „ničení jako formy tvorby“ tu sice je, ale chybí mu emoce a motivace pokračovat. Po dvou hodinách zjistíte, že všechny sny vypadají podobně, všechny situace se opakují a všechno, co vás mohlo zaujmout, už jste viděli.
Verdikt
Dreams of Another je přesně ten typ umělecké hry, která zní lépe, než se hraje. Má skvělý nápad, vizuální styl a ambice nabídnout hlubší filozofický zážitek, ale po chvíli se rozpadá pod vlastní váhou. Zábava ustupuje nudě, symbolika ztrácí smysl a virtuální realita, která měla být klíčem k ponoření, působí spíše jako dodatek. Je to sen, který začíná fascinující vizí, ale končí rozpačitým probuzením.
Dreams of Another
Klady
- Silný vizuální styl a originální estetika bublinového světa
- Zajímavý koncept „tvoření skrze destrukci“
- Eye-tracking ve VR jako technický doplněk
- Počáteční dojem tajemna a atmosféry snu
Zápory
- Monotónní a opakující se hratelnost
- Virtuální realita působí jako dodatečný prvek, nikoli základní prvek designu
- Chybějící emocionální hloubka a nejasný příběh
- Rychle vyprchávající vizuální i zvukové kouzlo
Komentujte