Recenze Maestro (PSVR2): VR symfonie v rytmu vaší ruky
Foto: Gamebro
Virtuální realita má zvláštní schopnost vzít dobře známý žánr a úplně jej převrátit naruby. Maestro pro PlayStation VR2 je přesně ten případ. Namísto mávání světelnými meči nebo bušení do bubnů stojíte na pódiu před celým orchestrem, v ruce máte dirigentskou hůlku a snažíte se zkrotit hudební chaos do dokonalé harmonie. Výsledek? Jeden z nejpřekvapivějších a nejzábavnějších hudebních zážitků, jaké si na PSVR2 můžete dopřát.
První tóny a výuka dirigování
Na rozdíl od jiných rytmických her se Maestro nedá jednoduše zapnout a hned hrát. Tutoriál je povinnou zastávkou, protože principy dirigování se ve VR učí trochu jinak než rytmické švihání do barevných bloků. Hra vás trpělivě naučí základy – pravou rukou udáváte tempo, levou označujete jednotlivé sekce orchestru a gesty měníte hlasitost nebo dynamiku skladby. Dlaň nahoru znamená crescendo, dolů naopak tlumení, a když levou ruku sevřete, celý orchestr v jediném okamžiku umlkne.
Průvodcem v úvodu je poněkud výstřední knihovník s bílou parukou a suchým humorem, který se s vámi dělí o rady, šampaňské i makronky. Působí to zvláštně, ale perfektně to sedí ke zvláštnímu kouzlu celé hry – je to totiž směs elegance, lehké absurdity a obrovské muzikální energie.
Hudební nabídka
Základní verze hry obsahuje patnáct skladeb a už tady se ukazuje, že vývojáři měli ucho pro výběr. Klasika dominuje – Beethovenova Pátá symfonie, Wagnerova Jízda valkýr nebo Prokofjevův Tanec rytířů, které zná i ten, kdo naposledy slyšel orchestr na Silvestra v televizi. Aby to ale nebylo příliš vážné, přidávají se jazzové pecky jako Sing, Sing, Sing nebo Whiplash, které hru rozvibrují v rychlejším tempu.
Další skladby se odemykají postupně a nechybí ani DLC balíčky s filmovými motivy – od Game of Thrones přes Pána prstenů až po Star Wars, kde si můžete odemknout dokonce i mini světelnou hůlku. Nabídka není obrovská, ale je pestrá a v kombinaci s třemi úrovněmi obtížnosti dokáže zabavit na dlouhé hodiny.
Dirigentem díky rukám
Velkou předností Maestra je implementace sledování rukou. Zatímco většina VR titulů spoléhá na klasické ovladače, tady si můžete skutečně sundat Sense controllery a použít jen své ruce. Systém sleduje pohyby překvapivě přesně a okamžik, kdy zvednete ruku a celá sekce smyčců se s vámi rozjede do fortissima, je neuvěřitelně uspokojující.
Je pravda, že ruční sledování má drobnou prodlevu a hra vyžaduje dobré světelné podmínky, ale pocit, že řídíte celý orchestr jen gesty, je natolik silný, že tyto nedostatky snadno odpustíte. Na těžší obtížnosti už ale většina hráčů pravděpodobně sáhne zpět po ovladačích – vyžadují přesnější pohyby a zvládání více gest najednou.
Obraz, scéna a publikum
Maestro se odehrává v sérii vizuálně působivých prostředí – od zlatého sálu ve Versailles až po fantaskní lokace s hořícími městy nebo gotickými paláci. Každé prostředí má svou atmosféru a odemyká se postupně spolu s novými skladbami. Modely hudebníků jsou detailní právě tolik, aby působily živě, i když při delším hraní si všimnete, že publikum v hledišti se nikdy moc nemění.
Z hlediska zvuku jde ale o vrchol celé hry. Každý nástroj má jasnou prostorovou pozici a když se vám podaří udržet orchestr v rytmu, doslova cítíte, jak se hudba rozlévá sálem. Je to velmi pohlcující a v kvalitních sluchátkách působí, jako byste opravdu stáli na dirigentském stupínku před živým tělesem.
Zábava a výzva
Na první pohled se může zdát, že jde o čistě relaxační zážitek, ale Maestro dokáže být i pořádná výzva. Zvlášť na vyšších úrovních obtížnosti musíte současně sledovat tempo, dynamiku, vstupy jednotlivých sekcí a reagovat na hudební signály. Když se vám povede perfektně uzavřít skladbu, cítíte uspokojení, které žádný jiný VR titul nedokáže napodobit. A když se naopak splete tempo, publikum vám to dá jasně najevo – zklamaný potlesk, nebo rovnou rajče letící vzduchem. Ano, i tohle tu je a ano, můžete mu ho vrátit.
Menší slabiny
Pokud bych měl něco vytknout, pak především délku a obsah. Patnáct skladeb je hezký start, ale po několika dnech hraní by si člověk přál větší knihovnu. DLC balíčky situaci zlepšují, nicméně působí trochu jako něco, co mělo být součástí základu. Graficky hra plní svůj účel, ale zázraky nečekejte – nejde o vizuální blockbuster, spíše o decentní stylizaci.
Také bych uvítal nějaký režim kariéry nebo volné improvizace, který by hře dodal větší hloubku. Maestro je v jádru spíše sada koncertů než dlouhodobá hudební cesta.
Verdikt
Maestro je jeden z těch titulů, které dokazují, proč má VR smysl. Nabízí pocit, který se jinde prostě zažít nedá – stát se dirigentem a mít pod kontrolou celé hudební těleso. Zvládnuté ovládání gesty, silná audiovizuální stránka a povedený výběr skladeb tvoří zážitek, který si budete chtít zopakovat znovu a znovu.
Není to hra pro každého – kdo hledá rychlou akci, tady ji nenajde. Ale pokud milujete hudbu, máte smysl pro rytmus a chcete něco, co PSVR2 ukáže v celé jeho síle, Maestro je trefa do černého.
Maestro
Klady
- Originální nápad – dirigování orchestru ve VR je naprosto jedinečné
- Skvělé využití hand trackingu, který funguje překvapivě přesně
- Výborný výběr skladeb – od klasiky po jazz a filmové motivy
- Silná audiovizuální prezentace – prostorový zvuk a povedená atmosféra prostředí
Zápory
- Poměrně krátký základní seznam skladeb – DLC jsou téměř nutností
- Publikum a animace působí trochu staticky
- Chybí příběhový nebo kariérní režim, který by zvýšil znovuhratelnost
Komentujte