Recenze The Precinct – stará dobrá policejní práce na steroidech
Foto: Gamebro.cz
Některé hry se snaží šokovat grafikou, jiné filmovým příběhem nebo multiplayerem pro 150 lidí. The Precinct na to jde úplně jinak – vrací se do dob, kdy open world znamenal hlavně svobodu a zábavu, ne tunu ikon na mapě a nekonečné cutscény.
Tohle indie dílko od studia Fallen Tree Games (autoři American Fugitive) se nebojí přiznat, čím chce být: retro sandboxem ze špinavých 80. let, kde člověk v uniformě ještě něco znamenal. Anebo aspoň měl aspoň možnost s tím zkusit něco udělat. Připrav se na kombinaci kriminální rutiny, náhodného chaosu a pořádné dávky nostalgie, která tě nepustí.
Policejní akademie jménem Averno City
Hraješ za mladého nováčka Nicka Cordella – typický dobrák s tragickou minulostí (ano, tátu mu zabili, protože klišé je tu součástí estetiky). Averno City, kde se příběh odehrává, je mixem Detroitu, Chicaga a Gotham City, jen bez Batmana, zato se synthwave soundtrackem, co by si klidně mohl půjčit i Drive.

Město je rozdělené do zón, kde každý den začneš svoji patrolu. A tady přichází na scénu procedurálně generované zločiny – nikdy nevíš, co tě čeká. Jednou dáváš botičku, podruhé zadržíš ozbrojeného psychopata v masce klauna. A když se všechno pokazí (a ono se to pokazí), začne honička, přestřelka, případně masová panika.
Z případu na případ… a pak bum!
The Precinct staví hlavně na gameplay loopu. Vyjedeš do terénu, přijde hlášení, reaguješ. Zastavíš auto – prověříš doklady, dýchnutí, kontrola kufru. Je to čisté? Paráda, jede se dál. Jenže občas tě podezřelý překvapí a začne zdrhat. Voláš posily, nahodíš maják, použiješ hřebíky na cestu, případně tasíš zbraň. A to všechno během dvou minut. Rychlé, přehledné, intenzivní.

Policejní práce tu není jen na oko. Musíš správně obvinit podezřelé, a čím přesnější jsi, tím víc zkušeností získáš. Každý přestupek má své kódy, které zadáváš do systému – připomíná to trochu Papers, Please, jen ve městě, kde může každá zatáčka skončit palbou.
Kampaň jako doplněk, ne cíl
Hlavní příběh? No, je tam. Vizuálně i narativně působí jako slideshow z televizního krimi seriálu z 80. let – statické portréty, jednoduché dialogy, klišé z každé strany. Ale ono to nevadí. Hra si na serióznost nehraje. Naopak – ten šmrnc, s jakým míchá vážnost a absurditu, je vlastně osvěžující.

Mise se odemykají podle množství nasbíraných důkazů, což znamená – hrej, patroluj, sbírej. Funguje to dobře… do chvíle, než tě grind trochu unaví. Ke konci už prostě děláš stále to samé a čekáš, kdy se konečně posuneš dál.
Technický orgán v akci
Co tě možná překvapí, je míra technických detailů. Spousta tlačítek, menu, funkcí – zpočátku je to lehce matoucí. Ale když se sžiješ s ovládáním, začneš si připadat jako profík. Ovládání aut je citlivé, ale ne frustrující. Střelba působí napjatě – není to žádný arcade bullet hell, ale právě to z ní dělá věc, nad kterou se zapotíš.

Jen krytí za překážky je dost primitivní – můžeš se schovat jen za věci po pás a UI nepřátel se občas chová… no, řekněme, že někdy víc než zločinci škodí městu sami policajti.
Neřízený chaos je taky zábava
To nejlepší na hře? Absolutní nepředvídatelnost. Jedna chyba, jeden nešťastný výstřel a z rutinní kontroly je přestřelka, exploze a autohavárie, při které NPC s křikem skáčou pod kola.

A místo frustrace se často jen směješ. Hra umí být vážná, ale ještě víc umí být bizarně vtipná. Tenhle kontrast – mezi rutinou a totálním chaosem – je jejím největším tahákem.
Verdikt Gamebro.cz
The Precinct není dokonalá hra. Má svoje chyby – trochu těžkopádné ovládání, repetitivní kampaní ke konci, pár glitchů. Ale to všechno bledne vedle faktu, že tě baví být polda. Ne superhrdina, ne voják. Prostě jen chlápek (nebo holka), co má odznak, auto a město plné problémů.
Pro milovníky starých GTA, akčních filmů z éry VHS a sandboxových her, které mají duši místo rozpočtu, je The Precinct překvapivým hitem.

Komentujte