Sudden Strike 5 – návrat klasiky, který vás potěší i potrápí
Foto: Gamebro
Série Sudden Strike patří mezi stálice real-time strategií z prostředí druhé světové války. Pamětníci si ji pamatují jako poctivou alternativu ke klasikám typu Blitzkrieg nebo Codename: Panzers, kde nešlo o budování základny, ale o práci s omezenými jednotkami a taktickým uvažováním. Po letech čekání se vrací pátý díl, který se snaží navázat na kořeny série, ale zároveň přinést modernější zpracování. Výsledek je velmi slušný.
Větší bitvy, větší ambice
Na první pohled je jasné, že Sudden Strike 5 chce působit velkolepěji než jeho předchůdce. Mapy jsou výrazně větší, jednotek je na bojišti více a samotné střety často probíhají na několika frontách zároveň. To vytváří pocit skutečně rozsáhlého konfliktu, kde nestačí sledovat jen jednu linii, ale musíte přemýšlet o celkovém rozložení sil.
Kampaň nabízí zhruba 25 misí rozdělených mezi Němce, Spojence a Sověty. Potěší především výběr méně okoukaných bojišť jako Kréta, severní Afrika nebo Sevastopol. V době, kdy většina her stále recykluje ty samé slavné bitvy, jde o příjemné osvěžení.
Každá mise je navíc poměrně dlouhá, běžně počítejte s hodinou hraní, a často nabízí i vedlejší úkoly. Ty dávají smysl nejen z hlediska rozšíření hratelnosti, ale i jako zdroj bonusů do dalších misí. Mezi jednotlivými scénáři si navíc vybíráte generála, který ovlivní styl hry, což přidává další taktickou vrstvu.
Klasická hratelnost bez kompromisů
Sudden Strike 5 zůstává věrný svým kořenům. Nečekejte žádné stavění základny ani sběr surovin. Máte to, co dostanete, a s tím musíte vyhrát. Každá jednotka se počítá a její ztráta bolí.
Hratelnost stojí na mikromanagementu. Řešíte munici, opravy, doplňování paliva i správné pozicování jednotek. Tanky musí být kryté pěchotou, dělostřelectvo potřebuje ochranu a neopatrný postup může skončit rychlou katastrofou.
Tohle všechno funguje dobře, alespoň na papíře. Problém nastává ve chvíli, kdy hra začne klást až příliš velké nároky na ovládání. Ovládáte totiž každou jednotku zvlášť, včetně jednotlivých vojáků, což je při větších bitvách spíš na škodu. Na rozdíl od modernějších RTS jako Company of Heroes zde chybí systém čet nebo jiná forma zjednodušení.
Když technika zlobí
Největším kamenem úrazu je bez debat pathfinding. Jednotky se často zasekávají o objekty, špatně reagují na rozkazy a v městských mapách dokážou být vyloženě frustrující. Není nic horšího než sledovat, jak se vaše kolona tanků zasekne mezi budovami v momentě, kdy na vás útočí nepřítel.
Občas se navíc objeví i bizarní situace. Výbuch může způsobit, že se vozidla „rozletí“ po mapě, což sice působí komicky, ale ve vypjaté situaci vás to spíš naštve. Naštěstí nejde o každodenní problém, ale když už se objeví, zanechá silný dojem.
Další výtka směřuje k absenci pořádného tutoriálu. Hra vás hodí rovnou do akce a základní mechaniky vysvětluje během první mise, kdy už kolem vás létají kulky. Pro nováčky to může být dost odrazující.
Mise, které vás chytí… i unaví
Design misí je kapitola sama pro sebe. Na jednu stranu nabízí hra velké mapy a více možností postupu. Můžete zvolit přímý útok, obchvat nebo kombinaci obojího. Nepřítel vás navíc často překvapí protiútokem z nečekaného směru.
Na druhou stranu se mise po čase začnou opakovat. Typický scénář je jednoduchý: postupujte mapou a likvidujte jednu nepřátelskou pozici za druhou. Ze začátku to baví, ale po několika hodinách začne stereotyp převažovat.
Vedlejší úkoly, které by mohly přinést větší variabilitu, často sklouzávají k podobným zadáním. Chybí výraznější momenty nebo unikátní situace, které by si hráč zapamatoval.
Audiovizuální stránka
Po technické stránce hra neurazí. Grafika je detailní, jednotky i prostředí vypadají dobře a celková atmosféra druhé světové války funguje. Možná nejde o špičku žánru, ale rozhodně si není na co zásadního stěžovat.
Trochu problémem může být kamera. Je poměrně vzdálená a jednotky tak někdy splývají s prostředím, zejména v husté vegetaci. V kombinaci s většími mapami se tak občas stane, že hledáte vlastní jednotky spíš podle minimapy než vizuálně.
Naopak zvuková stránka potěší. Výbuchy, střelba i zvuky vozidel mají správnou váhu a dobře dokreslují atmosféru bojiště.
Verdikt
Sudden Strike 5 je zvláštní mix nostalgie a moderních ambicí. Na jednu stranu nabízí velké bitvy, solidní obsah a návrat ke klasické RTS hratelnosti. Na druhou stranu ho sráží technické problémy, repetitivní mise a některá zastaralá designová rozhodnutí.
Pokud jste fanoušky série nebo milovníky hardcore druhoválečných strategií, pravděpodobně si v něm najdete to své. Pro ostatní ale může být vstupní práh příliš vysoký a frustrace příliš častá. Není to špatná hra. Ale potenciál na něco mnohem lepšího je tady cítit na každém kroku.
Sudden Strike 5
Klady
- Velké a epické bitvy, které působí mnohem dynamičtěji než v minulém díle
- Solidní audiovizuální zpracování, zejména povedené efekty výbuchů a prostředí
- Dlouhé mise s historicky méně okoukanými bojišti
- Více možností, jak přistupovat k plnění úkolů a taktice na mapě
Zápory
- Problematický pathfinding jednotek, který dokáže zbytečně frustrovat
- Slabší design misí, který se po čase opakuje a ztrácí na zajímavosti
Komentujte