Recenze The Blood of Dawnwalker – když vám na záchranu rodiny zbývá jen 30 dní
Foto: Chat GPT
The Blood of Dawnwalker je přesně ten typ RPG, u kterého je velmi snadné podlehnout prvnímu dojmu. Stačí několik záběrů na ponurý středověk, upíry, krvavé souboje a okamžitě si vzpomenete na Zaklínače. Není se čemu divit. Za polským studiem Rebel Wolves totiž stojí bývalí členové týmu, který pracoval na Zaklínači 3, a jejich zkušenosti jsou v novém projektu znát prakticky na každém kroku. Přesto by ale byla škoda Dawnwalkera označit pouze za další RPG inspirované slavným dílem CD Projektu.
Rebel Wolves si totiž vytvořili vlastní svět, který dokáže být překvapivě nepříjemný, krvavý a především neustále připomíná, že tentokrát nejde jen o záchranu světa. Hlavní hrdina Coen má mnohem osobnější problém. Jeho rodina byla unesena a pokud ji chce zachránit, musí se smířit s tím, čím se stal. Přes den člověk, v noci upír. A zatímco většina RPG vás vybízí k tomu, abyste prozkoumali všechno, co vám svět nabídne, Dawnwalker vás poprvé po dlouhé době nutí přemýšlet, jestli na to vůbec máte čas.
Temný svět, kde nikdo není úplně dobrý
Příběh se odehrává ve fiktivním údolí Vale Sangora v alternativním 14. století. Evropu sužuje morová epidemie, lidé umírají po tisících a běžný život se postupně rozpadá. Do této situace vstupují upíři vedení tajemným Brencisem, kteří nabídnou zoufalému obyvatelstvu řešení. Jejich krev dokáže mor vyléčit, ovšem za jednu podmínku – lidé jim musí pravidelně odvádět vlastní krev.
Na první pohled tedy máme klasický konflikt mezi lidmi a monstry. Jenže Dawnwalker se velmi rychle postará o to, aby tak jednoduché dělení přestalo fungovat. Upíři nejsou pouze bezduché bestie a lidé nejsou automaticky ti hodní. Některá rozhodnutí jsou natolik nepříjemná, že budete skutečně přemýšlet, jestli jste právě zvolili správně, nebo pouze méně špatnou možnost.
Do toho vstupuje Coen, který se během tragických událostí sám stane upírem. Kvůli své minulosti v dolech má ovšem jeho proměna poněkud neobvyklé následky. Přes den může fungovat jako člověk, zatímco po setmění získává schopnosti upíra. Právě tato dvojí identita je jedním z hlavních důvodů, proč Dawnwalker nepůsobí jako obyčejné RPG s upíří tématikou.
Postavy navíc nejsou pouze figurky, které vám zadávají úkoly. Dialogy působí přirozeně, vztahy se postupně vyvíjejí a vaše rozhodnutí mohou mít následky, které se projeví až o několik hodin později. Některé situace dokonce nemusíte vyřešit vědomě. Stačí například podlehnout hladu a během nočního průzkumu vysát člověka, kterého jste původně vůbec nechtěli zabít.
Třicet dní, které vás donutí přemýšlet
Nejzajímavější mechanikou Dawnwalkera je bezpochyby práce s časem. Na začátku dostanete třicet dní na to, abyste se pokusili zachránit svou rodinu. Poté přijde další krvavá mše a s ní události, kterým se snažíte zabránit. Najednou tak není možné jednoduše vyčistit celou mapu, splnit každý vedlejší úkol a ještě si nechat hlavní příběh na konec.
A právě tady hra funguje možná nejlépe. Když vám RPG nabídne desítky otazníků na mapě, většina hráčů má přirozenou potřebu je všechny vyřešit. Dawnwalker vám ale říká, že to tentokrát nejde. Každá větší aktivita stojí určitý počet dní a vy se musíte rozhodnout, co skutečně stojí za váš čas.
Nejde přitom o klasický časový limit, který by vás neustále stresoval. Pokud se jen procházíte světem, můžete si dát na čas. Čas se posouvá především při důležitých rozhodnutích a aktivitách, přičemž hra vás předem upozorní, kolik času daná činnost zabere. Díky tomu máte situaci stále pod kontrolou, ale zároveň nikdy neztratíte ze zřetele skutečnost, že hodiny tikají.
Výsledkem je mnohem osobnější průchod hrou. Některé postavy prostě nestihnete poznat, některé úkoly necháte být a některá spojenectví se vám kvůli tomu mohou uzavřít. Není to chyba. Právě naopak. Dawnwalker vás učí, že není možné zachránit všechny a vidět všechno během jediného průchodu.
Ve dne člověk, v noci monstrum
Dualita hlavního hrdiny není pouze příběhovým prvkem, ale výrazně ovlivňuje také samotnou hratelnost. Přes den je Coen výrazně zranitelnější a musí se spoléhat na klasické lidské schopnosti. Můžete bojovat mečem, využívat dialogové možnosti nebo se učit různé schopnosti od čarodějnice.
Jakmile ale přijde noc, pravidla se mění. Coen získává upíří schopnosti, které mu umožní například lézt po stěnách, teleportovat se nebo používat vlastní tělo jako smrtící zbraň. Pařáty dokážou být výrazně účinnější než meč a během soubojů můžete protivníkům vysávat krev.
Je to velmi příjemná změna tempa. Přes den působí průzkum světa více jako klasické RPG, zatímco noc vás vybízí k agresivnějšímu přístupu. Některá místa je navíc výrazně jednodušší navštívit po setmění, kdy můžete využít schopnosti, které během dne jednoduše nemáte.
Soubojový systém může při prvním setkání působit komplikovaně, ale velmi rychle se dostane pod kůži. Základ tvoří obrana, sledování útoků protivníka a správné načasování protiútoku. Postupně přidáváte speciální schopnosti a další možnosti, takže se z jednoduchých střetů stává mnohem komplexnější systém.
Vadou na kráse jsou některé skupinové souboje. Když se na vás vrhne více nepřátel najednou, kamera občas ztrácí přehled a boj se může změnit v chaotické mávání zbraní. V některých situacích to působí přirozeně, protože skutečný boj několika lidí proti jednomu rozhodně nebude elegantní, ale z hlediska hratelnosti by si hra zasloužila trochu větší přehlednost.
Zaklínač v hlavní roli, ale ne jeho kopie
Srovnání se Zaklínačem 3 se Dawnwalker pochopitelně nevyhne. Podobný původ vývojářů je znát v příběhovém designu, dialogových scénách, atmosféře i samotné stavbě světa. Při procházce některými vesnicemi si navíc můžete připadat, jako byste se právě vrátili do okolí Novigradu.
Přesto má Dawnwalker vlastní tvář. Místo klasického fantasy se mnohem výrazněji opírá o horor a pocit bezmoci. Svět není barevnou pohádkou plnou hrdinů a nestvůr. Je špinavý, nemocný a plný lidí, kteří se snaží přežít další den.
Velmi dobře funguje také audiovizuální stránka. Modely hlavních postav jsou detailní a jejich mimika pomáhá prodat důležité dialogy. Prostředí působí realisticky a studená barevná paleta perfektně zapadá do ponurého příběhu. Naopak vegetace už tak přesvědčivá není a některé animace postav, především během soubojů, mohou působit poněkud zastarale.
Hudba je další oblast, kde je velmi snadné vzpomenout si na Zaklínače. Některé motivy mají podobnou atmosféru a fanoušci tvorby CD Projektu se zde budou cítit jako doma. Není to ale nutně špatně. Rebel Wolves zkrátka vědí, jak podobný svět správně hudebně podpořit.
Na PlayStationu 5 navíc hra nabízí několik grafických režimů. Pokud je pro vás důležitá plynulost, můžete sáhnout po režimu s 60 snímky za sekundu, zatímco příznivci lepšího obrazu mohou zvolit kvalitnější variantu. V tomto ohledu Dawnwalker nabízí očekávanou flexibilitu současné generace konzolí.
Největší síla je v rozhodování
The Blood of Dawnwalker mě baví především ve chvílích, kdy mě donutí zastavit a přemýšlet. Ne nad tím, jak získat lepší meč nebo kde najdu další truhlu, ale nad tím, koho vlastně stojí za to zachránit a co jsem ochoten obětovat.
Právě omezený čas dává rozhodnutím mnohem větší váhu. Když víte, že máte jen třicet dní a jedna mise vám ukrojí několik z nich, najednou není každý úkol automaticky důležitý. Musíte si vybrat. A protože nikdy nevíte, jaké následky vaše rozhodnutí přinese, některé volby mohou skutečně zabolet.
To zároveň vytváří velmi dobrý důvod k opakovanému hraní. Jeden průchod vám jednoduše nemůže ukázat všechno. Můžete se vydat jinou cestou, zachránit jinou postavu, uzavřít jiné spojenectví nebo naopak některým lidem pomoci jen za cenu toho, že budete muset obětovat jinou část svého příběhu.
Dawnwalker tak nepůsobí jako RPG, které se snaží hráče odměnit za to, že splní úplně všechno. Naopak. Jeho největší kouzlo spočívá v tom, že vám dovolí některé věci minout a následně vás nechá žít s následky.
Verdikt
The Blood of Dawnwalker je velmi povedená prvotina studia Rebel Wolves, která sice nezapře inspiraci Zaklínačem 3, ale zároveň má dost vlastních nápadů na to, aby nestála pouze v jeho stínu. Největší předností je bezpochyby systém třiceti dnů, který dokáže z obyčejného otevřeného světa udělat místo plné skutečných rozhodnutí. Konečně máte důvod přemýšlet, co opravdu chcete dělat, protože všechno jednoduše stihnout nemůžete.
Velmi dobře funguje také dualita člověka a upíra. Rozdílné možnosti během dne a noci se promítají do soubojů, průzkumu i příběhu a dávají Coenovi dostatečně výraznou identitu. Potěší rovněž kvalitní postavy, dialogy, česká textová lokalizace a celkově ponurá atmosféra karpatského středověku.
Na druhou stranu nejde o technicky dokonalé RPG. Některé animace působí slabším dojmem, vegetace zaostává za zbytkem světa a skupinové souboje mohou být občas nepřehledné. Přesto jde o nedostatky, které jen těžko dokážou přebít silný příběhový základ a především velmi povedený systém práce s časem.
The Blood of Dawnwalker je RPG, které nechce, abyste viděli všechno. Chce, abyste si vybrali. A právě díky tomu má v dnešní době plné obrovských otevřených světů něco, co mnoha konkurentům chybí – skutečný pocit, že na vašich rozhodnutích záleží.
The Blood of Dawnwalker
Klady
- Ponurý svět a výborně vystavěná atmosféra
- Skvělá práce s omezeným časem
- Rozhodnutí mají skutečné následky a česká lokalizace
- Výrazná dualita člověka a upíra
Zápory
- Drobné technické chyby
Komentujte