Série The Elder Scrolls patří mezi pilíře otevřených RPG světů, a i když většina hráčů bude při vzpomínání mluvit o Skyrimu nebo Morrowindu, pro mě měl největší dopad Oblivion. Právě tenhle díl mě přivedl k celé značce. A nejen to – stal se také mým druhým nejoblíbenějším dílem vůbec.

Oblivion byl pro mě první velkou branou do Tamrielu. Vizuálně tehdy neuvěřitelný, hratelnostně svobodný a po všech stránkách fascinující. I když se dnes mnohé změnilo, ten původní wow efekt zůstává v paměti dodnes. Proto jsem se k remasteru vracel s velkým očekáváním – a ještě větší nostalgií.

Unreal ve službách nostalgie

Remasterovaný Oblivion běží na moderním Unreal Enginu 5 a nutno podotknout, že přechod z původního, dnes už dýchavičného Creation Enginu, hře mimořádně prospěl. Herní svět dostal novou tvář – textury jsou detailní, modely přepracované, nasvícení realističtější a celé prostředí působí jako svět, který skutečně dýchá.

V noci se města topí ve světle pochodní, mlha se převaluje přes ranní pláně a sluneční paprsky prostupují hustými lesy. Technický facelift je zkrátka ohromující, zvlášť pokud jste na Cyrodiil koukali naposledy někdy v roce 2006. I dnes, mezi moderními RPG, má Oblivion co nabídnout – minimálně v rovině estetického zážitku.

Ale… právě zde se objevuje i největší dilema celé předělávky. Nový kabátek je sice realistický a moderní, ale ztratil část svého kouzla, které tvořila specifická stylizace původní hry. Tam, kde dříve dominovala jemná „zelená mlha“ a snová barevná paleta, je teď ostrost a přirozené barvy. Výsledek je krásný, ale ztrácí se tím původní atmosféra. Nostalgik ve mně to pocítil okamžitě.

Stará škola nezapře své roky

I když grafika prošla zásadní evolucí, to, co se odehrává pod povrchem, zůstává věrné originálu. A to doslova. Oblivion Remastered je po stránce hratelnosti stále stejnou hrou, jakou jsme znali před devatenácti lety. To znamená jedno: výhody i neduhy byly přeneseny prakticky beze změny.

Soubojový systém působí z dnešního pohledu téměř až naivně – jednoduchý model úder–blok–ustup má do moderní elegance daleko. Nepřátelská AI stále neoslní a občas vás její chování nutí spíš k smíchu než k respektu. Ačkoli byly přidány nové animace, působí mechanicky a často neodpovídají tempu boje.

Vývojáři slibovali stabilnější zážitek a více vyhlazený systém úkolů, ale i přes několik zjevných vylepšení hra stále naráží na staré známé problémy. Bugy, podivné chování postav, nebo chybějící logika v některých questech se objevují častěji, než by bylo zdrávo. Jistě, patří to ke koloritu her od Bethesdy – ale přeci jen, remaster měl být šancí tohle konečně napravit.

Starý dobrý (a trochu rozbitý) Oblivion

Ne všechno ale zůstalo stát na místě. Nové uživatelské rozhraní je přehlednější, lépe strukturované a práce s inventářem nebo deníkem je pohodlnější než kdy dřív. Levelovací systém byl také mírně upraven – méně svazující, více přizpůsobitelný. Hráč už není tolik trestán za experimenty, což výrazně pomáhá celkovému zážitku.

Přidání sprintu je pak malý, ale vítaný bonus. Cestování je svižnější, svět působí živěji, a byť animace běhu z pohledu třetí osoby vyvolá spíš úsměv než uznání, celkově jde o posun vpřed.

A nelze nezmínit nádherný soundtrack Jeremyho Soulea, který v novém remasteru zní stejně majestátně jako před lety. Úvodní hudba při spuštění hry mi připomněla, proč jsem tehdy do Oblivionu propadl. Pokud jste v sobě, kdy měli špetku fantasy dobrodruha, tyto tóny vás okamžitě vrátí zpět.

Pro nováčky i veterány?

Tady je potřeba si přiznat jedno – Oblivion Remastered není univerzální hrou pro každého. Pro fanoušky série je to návrat domů. Známá místa, tváře, zvuky i pravidla. Ti budou nadšení, i když někde přimhouří oči.

Pro nové hráče je to ale dvojsmyslný zážitek. Na první pohled nádherná hra s obrovským světem a neomezenou svobodou, ale jakmile se ponoříte hlouběji, narazíte na limity staré školy. Soubojový systém, způsob vyprávění i některé RPG mechaniky už dnes prostě působí zastarale. A i když se to někomu může líbit jako retro kouzlo, ne každý na to bude mít trpělivost.

Věrný přepis s nostalgií i jizvami

Oblivion Remastered je krásný, ale ne dokonalý návrat. Jako kdybyste po letech našli starý fotoaparát, vyčistili ho a nafotili na něj nový film. Obraz je ostřejší, ale duše zůstává stejná – se všemi svými vadami i krásami.

Hra osloví hlavně ty, kteří ji kdysi milovali, a přestože nabízí nové technické možnosti a výrazný grafický posun, pod tím vším stále bije srdce původní hry. A s ním i všechny její rány.