Warhounds recenze – slušná taktická strategie, která ale zůstává ve stínu svých vzorů

Warhounds se na první pohled snaží trefit přesně do skupiny hráčů, kteří už nějakou dobu čekají na pořádnou tahovou taktiku ve stylu XCOMu nebo Jagged Alliance. Žoldáci, mise v alternativní budoucnosti Afriky, rozvoj základny, vybavení, průzkum a samozřejmě přestřelky, ve kterých může jediná chyba znamenat konec celé akce. Jenže zatímco základní ingredience fungují poměrně dobře, během hraní se postupně ukazuje, že Warhounds jen málokdy přichází s něčím, co bychom si opravdu zapamatovali.

A to je vlastně největší problém celé hry. Warhounds není špatný titul. Jen není příliš výjimečný.

XCOM bez házení kostkou

Vývojáři se snaží hráče nalákat především na jeden zásadní rozdíl oproti XCOMu. Warhounds se totiž chlubí systémem, který má odstranit frustrující náhodu při střelbě. Místo klasického procentuálního ukazatele šance na zásah zde funguje balistika, trajektorie střely a skutečné překážky v prostředí. Pokud tedy stojíte správně a máte čistou střeleckou linii, neměli byste se dočkat situace, kdy voják vystřelí na protivníka stojícího metr před ním a kulka záhadně skončí někde v sousedním okrese.

Na papíře je to skvělý nápad a během hraní skutečně působí příjemně, když máte pocit, že výsledek souboje závisí především na vašem rozhodnutí. Hra navíc pracuje s destrukcí krytů, převýšením, různými typy zbraní a možností využívat prostředí ve svůj prospěch. Když se podaří správně obejít nepřítele, zaujmout výhodnou pozici a následně celou skupinu rozebrat během jediného tahu, Warhounds dokáže být opravdu zábavný.

Potíž nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že právě tento systém je zároveň jednou z mála věcí, kterými se hra výrazněji odlišuje od konkurence. Jinak jde o velmi známou kombinaci mechanismů. Vyberete si kontrakt, připravíte tým, vybavíte své žoldáky, vyrazíte na misi a následně se vrátíte na základnu, kde řešíte další postup.

Žoldáci, základna a další známé věci

K dispozici je několik tříd postav, mezi kterými najdeme útočníka, specialistu, odstřelovače, kulometčíka nebo granátníka. Každý člen týmu má své využití a postupně si odemyká další možnosti, takže sestavení správné skupiny dokáže výrazně ovlivnit průběh mise. Problémem je, že hra vás v některých situacích poměrně výrazně omezuje a neposkytuje tolik prostoru pro experimentování, kolik bych od podobného titulu očekával.

Podobně funguje také základna. Mezi jednotlivými misemi se staráte o vybavení, finance, nábor nových členů, logistiku nebo zdravotní stav svých vojáků. K tomu se přidává průzkum, získávání informací a práce s jednotlivými frakcemi. Warhounds tak rozhodně není pouze o samotných přestřelkách a snaží se nabídnout kompletní manažerskou vrstvu.

Jenže i tady se dostavuje podobný pocit jako během samotných misí. Všechno funguje, ale nic z toho není dostatečně hluboké, aby vás to dokázalo dlouhodobě fascinovat. Základna je spíš prostředkem, jak se dostat k další misi, než místem, ve kterém bych chtěl trávit dlouhé minuty plánováním dalšího postupu.

Mise umí potěšit, ale také začnou opakovat samy sebe

Samotné mise patří bezpochyby k nejsilnějším částem hry. Warhounds dokáže vytvořit situace, ve kterých je potřeba opravdu přemýšlet. Dobré umístění jednotek, práce s krytem nebo správné načasování útoku dokážou změnit průběh celého střetu a člověk má po povedené akci příjemný pocit, že ji skutečně vyhrál vlastním rozhodováním.

Do výbavy navíc dostanete různé pomůcky, jako jsou drony, kouřové granáty, průzkumné prostředky nebo optické maskování. Každý nástroj může mít své využití a hra vás postupně učí, že není vždy nejlepší možností jednoduše všechny protivníky postřílet.

Jenže s přibývajícími hodinami se začíná opakovat podobný scénář. Přijdete na mapu, vyřešíte několik nepřátelských skupin, splníte úkol a přesunete se dál. Některé mise jsou zajímavější, jiné působí spíše jako výplň mezi důležitějšími částmi kampaně. Právě tady Warhounds začíná ztrácet tempo a hráč si může začít říkat, že už něco podobného několikrát viděl.

Technické zpracování není bez chyb

Vizuálně hra rozhodně neurazí. Prostředí mají dostatek detailů a celkový vzhled odpovídá modernější taktické hře, zároveň ale nejde o titul, kvůli kterému byste si chtěli kupovat novou grafickou kartu. O něco důležitější je, že jednotlivé mapy dokážou vytvořit zajímavé situace díky převýšení, krytům a destrukci prostředí.

Horší je technická stránka. Během hraní se lze setkat s drobnějšími chybami a některé části působí trochu nedotaženě. Hráči navíc upozorňují například na problémy s ovládáním a výkonem na Steam Decku, takže pokud chcete Warhounds hrát právě na tomto zařízení, je dobré s tím počítat.

Velkým problémem je také absence české lokalizace. Na Steamu je aktuálně uvedena angličtina, francouzština, němčina, polština a evropská španělština, čeština mezi podporovanými jazyky není.

Warhounds má ještě jeden problém

A teď se dostáváme k části, kterou podle mě není správné úplně ignorovat. Warhounds je prezentován jako nová hra od Everplay DMCC a vydavatelství Brightika, Inc., ale existuje velmi silná spojitost s titulem Sparta 2035 od Lipsar Studio. Ten vyšel na Steamu už v listopadu 2025 a jeho základní koncept je nápadně podobný – tahová taktika, žoldáci, Afrika, základna a jednotlivé mise.

To samo o sobě ještě není problém. Mnohem zajímavější je původ financování Sparty 2035 a informace o její vazbě na ruský Institut pro rozvoj internetu. Právě zde je ale podle mě potřeba postupovat opatrně, protože část tvrzení, která kolem Warhounds kolují na Steamu a v komunitě, není z nezávislých zdrojů dostatečně ověřená. Samotný Steam například potvrzuje, že původní Sparta 2035 vznikla pod Lipsar Studio a že její hodnocení je aktuálně smíšené, ale otázka současných finančních toků Warhounds je něco jiného.

Za zmínku stojí také to, že vývojáři u Sparty 2035 na Steamu přiznávají použití AI při tvorbě portrétů postav, které následně prošly ručním zpracováním umělci. U Warhounds je situace na stránce Steamu prezentována jinak a kolem původu projektu proto vznikla řada otázek.

Pro mě osobně je důležité hlavně to, že hráč by měl vědět, co kupuje. Warhounds není tak úplně nový koncept, jak by se z prezentace mohlo zdát, a jeho historie je výrazně zajímavější, než naznačuje současná stránka hry. Jestli je pro vás původ projektu při nákupu důležitý, rozhodně bych si před koupí udělal vlastní obrázek.

Slušná taktika, která měla mířit výš

Warhounds jsem si užil. Tahové souboje mají něco do sebe, balistika je zajímavou alternativou ke klasickému RNG a základní herní smyčka funguje. Když se mise podaří vyřešit elegantně a bez zbytečných ztrát, hra dokáže nabídnout přesně ten příjemný pocit, kvůli kterému se k taktickým strategiím vracíme.

Jenže po několika hodinách začíná být stále zřetelnější, že Warhounds nemá vlastní výraznou tvář. Je to poctivě udělaná směs XCOMu, Jagged Alliance a dalších taktických her, ale jen málokdy dokáže přijít s něčím, co by vás přimělo říct si: „Tohle jsem ještě nikde neviděl.“

A právě proto bych byl při nákupu opatrný. Pokud máte tahové strategie opravdu rádi, Warhounds vás pravděpodobně nezklame a několik příjemných večerů s ním bez problémů strávíte. Pokud ale hledáte novou taktickou klasiku, která vás pohltí na desítky hodin, tady bych očekávání trochu zchladil.

Warhounds je dobrá hra. Jen zůstává až příliš často pouze dobrou hrou.

Warhounds

7.3

Hodnocení

7.3/10

Klady

• Zajímavý systém balistiky bez klasického RNG
• Povedené tahové souboje a práce s prostředím
• Slušná kombinace taktiky a správy základny
• Přístupná hratelnost pro fanoušky XCOMu a Jagged Alliance

Zápory

• Postupně se dostavuje stereotyp
• Málo vlastních nápadů

Redakce Gamebro.cz