Recenze Borderlands 3 – dobrá hra, která nesplnila očekávání

Je to téměř na den přesně deset let od chvíle, kdy se Borderlands poprvé podařilo něco, co je dnes poměrně běžné. Tedy možnost vypravit se s kamarádem nebo kamarádkou na honbu za kořistí ve stylu Diabla, akorát z pohledu vlastních očí. Dalo by se říct, že šlo o výraznou evoluci, ne-li rovnou revoluci v komerčně významném subžánru akčních RPG. A je to také pět let od chvíle, kdy se série po vydání Borderlands: Pre-Sequel na delší dobu odmlčela. Vzhledem k tomu, že značnou část této doby byla práce na Borderlands 3 veřejným tajemstvím a že jeho odhalení přišlo teprve před půl rokem, jsem byl tuze zvědavý na to, co vývojářské studio Gearbox se sérií vymyslelo.

Z příběhového pohledu se toho změnilo opravdu hodně. A leckdo možná zamáčkne slzu, protože si zvykl na Handsome Jacka, který v prvních dvou dílech důstojně plnil roli řádného padoucha a v Pre-Sequelu se pak dokonce proměnil v tragickou figurku. Ale to už je minulost. Borderlands 3 nabízí boj proti dvojčatům Calypsovým, kteří se pro sebe zuby nehty snaží získat moc a dokonce za tímto účelem zřídili armádu. Jakoby toho Pandora a další planety, na které vás děj zavede, neměly dost.

Vtipní za každou cenu

Jen dobře, že se na scéně objevují čtyři noví hrdinové, kteří vedle primární snahy o vlastní obohacení projevují také pochybnou touhu zachránit vlastní galaxii. Cestují tak od planety k planetě, vždy jeden krok za dvojčaty, ale s dostatkem času k plnění pořádné porce vedlejších úkolů. Coby centrální bod jim slouží vesmírná loď zvaná Sanctuary, po které se můžete svobodně pohybovat.

Do cesty vám v průběhu vašeho dobrodružství Borderlands 3 pošlou mnoho starých známých a pár nových postav. Jejich úkol zdá se být jediný: za každou cenu vás rozesmát. To působí v rámci série velmi familiárně, ale brzy si možná uvědomíte, že až trochu moc. Jakkoliv se sebevíc snaží, za mě to tentokrát úplně nezaklaplo a tak nějak jsem se nedokázal na humornou notu naladit. Jistě, pár fórků je opravdu povedených a Claptrap tu a tam opět boduje. Ale od Tiny Tina a spol je to na nohy vzdálené. Nemluvě o ještě prudších vtípcích Pre-Sequelu.

Popravdě jsem ani příliš nepochopil, proč se Borderlands 3 tak moc snaží opírat o známé obličeje. Pak mi přišlo na mysl, že autoři možná měli problém s vytvářením nových charakterů, které by zaujaly. Pravdou je, že příběhy některých jsou zajímavým způsobem posunuty vpřed. Není to tedy nikterak špatné, ale rozhodně to je upracované. Bezstarostnost předchůdců aby jeden pohledal. Občas to na mě působilo, jako by si za monitorem vývojáři šeptali: „Lidi, hlavně musíme být vtipní. Uděláme to zase jako dříve.“ Otřepané fórky na adresu streamerů a battle royale her tomuto přístupu pak nasazují korunu.

Třetí díl nebo datadisk?

Jestli mě ale něco na Borderlands 3 opravdu překvapilo, pak to, jak málo se toho změnilo na vlastní hře. Stejně jako dříve vyrážíte maximálně ve čtveřici (lokálně ve dvojici) na mimozemské planety, abyste masovým způsobem likvidovali nepřátelé a získávali mnoho nových zbraní – pro mnohé jsou to právě ony, co tvoří hlavní hvězdy této show. Postupem času nalézáte stále kvalitnější a především zajímavější kvéry. V tomto ohledu kreativita autorům nechyběla a opět si připravili pár opravdu hezkých kousků. Například pušku, jejíž kulky zůstávají v nepřátelích a explodují až o pár vteřin později. Zbraně, které není třeba dobíjet. Nebo zbraně, které odhodíte, načež se z nich stanou automatické střílny, jež se před explozí vrhnou vstříc hejnu protivníků. Neustálé zkoušení a experimentování s novými zbraněmi je přesně tím, na čem série stojí a ve trojce tomu není jinak. Tohle je zkrátka velmi zábavné.

Typické pro Borderlands je přitom také to, že svou výbavu nemůžete modifikovat, jako to lze například v Destiny, Warframe nebo The Division. Inu, bylo tomu tak přeci vždy. To jistě ano, jenže žánr loot akcí se za poslední roky výrazným způsobem rozvinul, a tak tento aspekt v Borderlands 3 dnes schází ještě více než kdysi. Také proto vám rychleji dojde, že prosté pobíhání a sbírání mnoha předmětů zabírá více času než v jiných hrách – časem tolik, že to začne unavovat. Většinu stejně okamžitě vyhodíte.

Celou záležitost s tříděním předmětů nezjednodušuje ani nepříliš dobře navržené menu. Jejich porovnávání tak zabere více času, než by bylo zdrávo. Kromě toho není možné zbraně, které okamžitě identifikujete jako zbytečné, označit jako šrot už při sbírání. Nejprve je třeba je sebrat, otevřít nepřehledné menu, zde je najít a teprve pak označit. Nechtěné věci pak lze prodat pouze u k tomu určených automatů. Takže po absolvování vícero soubojů s bossy jsem se teleportoval na začátek úrovně, abych se přebytečností zbavil a následně celým levelm proběhl zpět na původní místo.

Pokud jde o menu, opravdu si nemohu pomoct, ale musím říct, že více škodí než pomáhá. Když ho vyvoláte, hra se na chvíli sekne. Pokud hrajete sami nebo online, není to zase takový problém, byť to v současnosti působí lehce nepatřičně. Horší to je při lokální hře ve dvou na jedné obrazovce, která je možná pouze na konzolích. Pakliže jeden z hráčů spustí menu, hra se na chvíli sekne i spoluhráči, který může být zrovna uprostřed boje. Inu, čekal bych, že ve hře, která je na práci s menu postavená, bude toto fungovat o něco lépe.

Akce!

Ačkoliv jsem vám v předchozích odstavcích ordinoval určitou porci pelyňku, musím na tomto místě trochu ubrat, protože Borderlands 3 umí být skvělé. Jistě netřeba dodávat, že to opět souvisí se zbraněmi a především jejich použitím v akci. Požitek z palby a likvidace nepřátel je totiž stále úžasný, a vzhledem k tomu, že autoři oproti předchozím dílům ve všech ohledech přidali na kvantitě, tak je i v mnoha případech lepší než v předchozích dílech. Když navíc zapojíte elementární škody a elementární schopnosti, je to radost, zejména pak v bitvách s bossy.

Důležitou součástí hry jsou samozřejmě také schopnosti hrdinů, kterým je možné prostřednictvím různých specializací propůjčit dodatečné zvláštnosti. Přitom si můžete zvolit, která ze tří schopností má zůstat aktivní. Hrdina Zane může aktivovat dokonce dvě, když se vzdá metání granátů. Pak může postavit obranný štít a aktivuje dron, který automaticky pálí po nepřátelích. Případně ho využije ve spolupráci s hologramem, který na sebe poutá pozornost nepřátel. Další z partičky – FL4K – je doprovázen mocnými monstry a dokáže se zneviditelnit, malá Moze umí rozpoutat chaos v mechovi a Amara se rozzuří silou sirény.

Oklikou k mapě

Nebylo by to ale Borderlands 3, kdyby v nastaveném standardu pokračovalo ve stejném duchu. Pokud jde o herní svět, pak opět narážíme na to, že se oproti stavu před pěti lety změnilo jen minimum věcí. Jistě, budete se procházet po odlišných planetách a plnit často velmi zábavné vedlejší úkoly. Ale chybí mi tu další možnosti vyžití, například dynamické událost nebo náročné boje v arénách. Ve srovnání s živým světem Destiny 2 pak ten zdejší působí velmi staticky. A platí to i o přehledové mapě, kterou nemůžete vyvolat jednoduše stiskem tlačítka na gamepadu, ale výhradně přes menu postavy. To, že ji obvykle musíte také odzzomovat, abyste vůbec viděli cílový bod, celou věc jen podtrhuje. Přitom bez mapy se neobejdete, protože s pomocí navigace ve hře často cíl najdete jen obtížně. Když už jsme u ovládání, dodejme, že na gamepadu nemůžete vyměnit zbraň na jednu ze čtyř, ale změníte rovnou celý arzenál. Je to sice rychlé, ale při neustále se měnícím arzenálu samozřejmě nepřehledné. Mimoto ovládání vozidel umožňuje přidání plynu levou páčkou, nikoliv však už tou pravou. U podobně velké hry, jakou je Borderlands 3, bychom zkrátka očekávali větší péči o hráčský komfort.

Technické potíže

Bohužel to platí také o technickém provedení, kde se Borderlands 3 předvádí jako překvapivě slabý kus. Obligátních 60 snímků za sekundu zvládá hra na Playstation 4 a Xbox One jen v malém množství situací a v pozdějších fázích padá framerate často takovým způsobem, že jsem poprvé kontroloval, zda jsem si nepřepnul do módu s rozlišením 1800p. Ten je určen pro vylepšené verze konzolí, ale na PS4 Pro nedosáhne kýžených 30 fps, což činí hru v podstatě nehratelnou. Xbox One X si poradí o něco lépe. Asi příliš nepřekvapí, že největší problémy zažívají hráči na PC. Oficiální HW požadavky Borderlands 3 sice nejsou vysoké, ale optimalizace se nezdařila podle plánu, a tak i hráči, kteří je pohodlně splňují, mluví o masivních framedropech.

Pravdou je, že grafická kvalita Borderlands 3 není tolik závislá na použitém rozlišení nebo detailech, což samozřejmě souvisí s jistou jednoduchostí komiksově laděného vizuálu. Když tak zrovna vše běží, můžete si užít opravdu hezkého prostředí různě koncipovaných planet. Ale myšlenka, že by první a třetí díl dělila celá jedna generace, se na mysl rozhodně nevkrádá. Pokud pak třetí díl porovnáme s druhým, najdeme v grafickém provedení překvapivě málo rozdílů. A většinou především v oné neodladěnosti.

Tak trochu zklamání

První díl Borderlands ve své době působil jako zjevení. Dvojka posunula sérii o pořádný kus dále, a když vyšel The Pre-Sequel, ptali se mnozí, proč to vlastně není regulérní třetí díl, když by jím snadno být mohl. Ten nyní skutečně vychází, ale děje se tak celých sedm let po dílu druhém a nutno dodat, že s obrovským očekáváním. To se však Borderlands 3 bohužel nedaří naplnit, protože přináší až překvapivě malé množství novinek, nedrží tak docela krok s dobou a navíc ho trápí neodladěné ovládání a technické potíže, a to jak na PC, tak na konzolích. Až se tyto podaří odstranit, bude to stále velmi zábavná hra, ovšem na nádech inovativnosti, ze kterého série vždy profitovala, zkrátka zapomeňte.

Borderlands 3

7.8

Hodnocení

7.8/10

Klady

• Mnoho skvělých a kreativních zbraní
• Velký počet povedených vedlejších misí
• Náročné a různorodé souboje s bossy
• Mnohostranný vývoj postavy

Zápory

• Humor nemá lehkost předchozích dílů
• Málo překvapení v herním světě
• Krkolomné ovládání
• Vážné technické problémy

Koupit hru (PS4)

Radim Krýzl

Redaktor a hlavní recenzent serveru Gamebro.cz. Jinak vášnivý sběratel starých herních konzolí a her.