Recenze Assassin’s Creed Mirage – návrat ke kořenům
Foto: Ubisoft
Každý nový díl v herní sérii Assassin’s Creed je pro hráče velkou událostí, a proto i samotný gigant Ubisoft na tuto značku hodně sází a připravuje z tohoto universa hned několik titulů. Jedním z nich je Assassin’s Creed Mirage. Největším lákadlem tohoto titulu je, že vývojáři hlásali, že se má jednat o návrat ke kořenům prvních dílů, které dostali tuto značku na výsluní.
Původně se mělo jednat pouze o další velký přídavek k Assassin’s Creed Valhalla, ale plány nakonec přerostli k samostatnému menšímu a levnějšímu dílu. I když se jedná o menší díl, ve kterém neutopíme desítky až stovky hodin jako u předchozích dílů, tak na sebe strhl obrovskou pozornost.
Hlavní příčina je, že tento titul není tak mohutným akčním RPG ve stylu posledních tří dílů, ale má se hratelností více přiblížit k originálním dílům jako byly Assassin’s Creed 1 až 3, Black Flag, Brotherhood, nebo Revelation. Osobně jsem se bavil u všech dílů, ať těch původních, tak i té novodobé trojici. Nicméně klidně bych byl pro, aby díly střídali oba žánry, jelikož zbožňuji původní Eziovu linku, nebo třetí díl, ale následně už se my také začali ohrávat jednotlivé díly a třeba Origin byl pro mě zase skvělou hrou a v Odyssey po nějaký šedesáti hodinách už mé nadšení také začalo opadávat.
Vítejte v Bagdádu
V původní sérii mě bavili i výlety do současnosti s Desmondem a trošku mě mrzelo, že od tohoto vývojáři po čase opustili, jelikož i tahle malá příběhová linka byla naprosto skvělá. Vývojáři i přes to, že přeskakují napříč různými věky, tak vše zapadá do jednoho vesmíru a díly dost často letmo něco spojuje. Mezi Assassin’s Creed Mirage a Assassin’s Creed Valhalla je spojitost hlavní postava Mirage Basim. Zatímco ve Valhalle byl již starý vysloužilí asasín, tak v Mirage budeme sledovat jeho cestu od mladičkého pouličního klučiny přes vstup do řádu až po stvoření legendy a stanutím do čela Skrytých.
Na této cestě mu bude pomáhat mentorka Roshan. Díky tomu bychom si k vedlejším postavám mohli vybudovat větší pouto, jelikož s nimi budeme trávit daleko více času, a ne putovat z místa na místo. Hra se bude odehrávat v iráckém Bagdádu a blízkém okolí, který byl v této době na svém vrcholu. Podíváme se také do monumentální pevnosti Alamút, což byla základna Skrytých, kde budeme podstupovat trénink, ale také se sem dost často vracet v rámci hlavních misí, nebo přijímání kontraktů.
O příběhu toho více prozrazovat nebudu, ale jedná se o zajímavou pouť s několika nezapomenutelnými události a postavami. Příběh není sice tak strhující, jako třeba u ságy Ezia, ale rozhodně nepatří do kategorie špatných, nebo podprůměrných. Hra dokáže zaujmout po příběhové stránce po celou hlavně díky zvratu na závěr hry a dabingu postav, který je hlavně u Roshan perfektní.
Nostalgický návrat
Co se týče hratelnosti a možností, tak je opravdu Mirage nostalgickou hrou. Návrat hlásí všechny oblíbené mechanismy a způsoby zabíjení, jako z dřívějších dílů lehce okořeněny menšími novinkami a možnostmi na víc. Nicméně ten pocit při hraní byl opravdu velmi nostalgickým zážitkem.
Hodně mi celá hra připomínala díl Revelation a to nejen díky podobnému kulturnímu zasazení. Začnu u vybavení našeho hrdiny. Ten k likvidaci nepřátel samozřejmě využívá skrytou čepel, tak jako před lety, ať už z krytu, při nevědomosti strážných, nebo z výšky či římsy.
Dále svůj repertoár může okořenit třeba vrhacími dýky. Díky kterým můžeme své nepřátele zneškodnit z menší vzdálenosti, nebo snížit počet ve skupině. Dále je zde bomba dělající hluk a tím odlákat pozornost strážných někam jinam. Návrat hlásí také kouřové bomby, které na krátký čas paralyzují nepřátele, nebo je lze využít při útěku.
Ze třetího dílu si hra vypůjčila foukačku s uspávacími šipkami, díky tomu můžeme umlčet nevinné občany anebo nesmrtícím prostředkem ochromit strážné. V poslední řadě je nástrojem i pochodeň, kterou ale v boji nevyužijete a opravdu slouží k osvětlování temných míst.
Veškeré vybavení se odemyká postupně, jak hráč prochází příběhem a kontrakty. Nicméně i toto vybavení lze vylepšovat díky nasbíranému materiálu, ale vše lze vylepšit jen třikrát, takže jsou zde opravdu jen lehké prvky RPG.
Podobné je to i se stromem dovedností, který zde je zastoupen ve třech typech, ale váže se výhradně k využívání výstroje a kombinování jednotlivých prvků. Bohužel tu je jedna nadpřirozená schopnost Assassin’s focus. Při jejím použití se zpomalí čas a podle nabití lze označit několik nepřátel, které pak nadpozemskými skoky zabijete. Sice tuto schopnost nemusíte používat a osobně jsem jí téměř nevyužíval, jelikož my vůbec neseděla do celého jinak uvěřitelného konceptu hry.
Živý svět
Za zmínku stojí i samotný Bagdád. I když mi tato kultura není příliš blízká, tak tenhle výlet jsem si náramně užil. Celková atmosféra města je parádní, všude rušno a život. Celé město a jeho okolí je zpracované na jedničku a bavil jsem se u průzkumu každého zákoutí. Celková atmosféra na hráče dokáže dýchat, a i když občas zavane do obličeje nepříjemný písek, tak je stále radost přes něj hledět, co všechno tohle město nabízí.
Kromě hlavních misí a různých vedlejších kontraktů hra nabízí opět plno sběratelských předmětů, různých truhliček s materiálem. Takže hráči jako já, kteří musí mít všechno nalezeno a sesbíráno si i zde užijí průzkum do syta. I když je to opět někdy otravné.
Co stále výrazně pokulhává je umělá inteligence nepřátel, kteří se stále nechávají přelstít a zabít jak prasata čekající na porážku. Pozornosti pobrali jak opice se sluchátky na uších. Plížení je opět snazší záležitostí a strážní se nechají obelstít vstupem do davu čtyř lidí, nebo sednutím na lavičku, což moc realismu tedy nepřidává.
Po technické stránce si hra nese spoustu chyb z předchozího dílu, přeci jen vychází ze stejné technologie. Graficky už také příliš neoslní, ale ani neurazí. Hudební doprovod je na druhou stranu parádní a skvěle doplňuje působivou atmosféru.
Verdikt
Assassin’s Creed Mirage rozhodně nadchne hráče, kterým se stýská po starých dílech, sice není úplně stejné jako kdysi, ale hratelností se tomu velmi přibližuje. Příběh není tak poutavý, jako v mnoha předešlých dílech a hra opravdu staví na nostalgii a zábavnému stealthu. Škoda jen zbytečné nadpřirozené schopnosti, to bych raději využil více prostředků jako jsou další nástroje a bomby, které by zapadli do dané doby lépe. Také zmíněná umělá inteligence je velmi tristní. Jinak se jedná o další skvělou hru ze světa Assassin’s Creed, která sice svojí délkou neohromí, ale po velkých titulech je to příjemné osvěžení.
Assassin's Creed Mirage
Klady
- Parádně zpracovaný Bagdád
- Nostalgická hratelnost
- Nástroje a stealth
- Menší titul a menší cenovka
Zápory
- Umělá Inteligence
- Nadpřirozená schopnost
- Chyby předešlého dílu
Komentujte