Recenze MXGP 2020 – dočasný král motokrosu
Foto: Milestone
Dnešní recenzí potěšíme fanoušky motoristického sportu motokros. Vývojáři z Milestone si kromě vylepšené verze populárních motorek RIDE 4 připravili i další díl série MXGP s číslovkou loňského roku 2020. Obě hry jsme pro vás otestovali a nyní přichází naše recenze. Jako první se podíváme na terénní radovánky a v brzké době se dočkáte i silniční zábavy.
Série MXGP v průběhu let ztrácela dech, každý další díl přinášel jen nepatrné novinky či vylepšení, ale ničeho razantního jsme se nedočkali. Nyní ale přišla nová generace konzolí a tento skok je vždy jak dělaný pro větší změny i pro každoroční hry, třeba jako u FIFA 21, kde je mezi verzemi radikální rozdíl. Zde se jedná také o razantní rozdíl, ale stále tomu něco chybí.
Pěkné jen na první pohled
Co od nex-genu očekáváme je rozhodně lepší vizuál, který tu je, ale jen na hlavní ploše. Jednotlivé motocykly jsou zpracované do detailu, stejně tak jsou parádní i jednotlivé tratě, ale jen do doby, než se začnete rozhlížet okolo. Tratí je celkem devatenáct, dle skutečného MXGP a vývojáři si poradili i se změnami povrchu při deštivém počasí. Déšť, nebo mlha vypadají opravdu realisticky a dodávají neskutečný zážitek.
Škoda jen, že když se přestanete plně soustředit na trať, a začnete se dívat do dálky už to nevypadá tak dobře. To bohužel hru hrozně a zbytečně sráží. Podobné je to i se zvuky, které jsou po čase spíše otravné. Všechny motorky zní stejně a jsou neustále v plných otáčkách, což má za následek hrozně monotónní zvuk téměř po celou dobu závodění.
Haptická odezva je opravdu síla
Ať to graficky vypadá dobře a zvukově již tolik ne, tak hlavní je hratelnost a obsah. Hlavně díky haptické odezvě a adaptivním trigrům, je zážitek ze samotných závodů, více než uspokojivý. Musím říct, že asi po dvou závodech jsem pociťoval únavu v rukou právě od odezvy, což je vlastně velice dobře. Zkuste si jako amatér skočit na motokrosovou motorku a zajet čtyři poloviční závody.
Předpokládám, že by vám dříve odpadli ruce, takže i když se může zdát místy haptická odezva generická, tak i přes to je to jeden z hlavních taháků se ke hře vrátit. Není to samozřejmě jen kvůli vibracím do ruky, ale ve spojení s velice zábavným a realistickým jízdním režimem, to prostě funguje. A to nejsem žádný fanoušek motocyklových závodů, ale tady jsem se ke hře chtěl vracet.
Dobře je využit i zvukový reproduktor v ovladači, jelikož čím rychleji jedete, tím více se vám ozývá zvuk fučícího větru kolem vás právě z reproduktoru na ovladači. I takováto drobnost dokáže slušně prohloubit celkový zážitek.
První krůčky
Ale pozor, i když hratelnost ve směs chválím, tak první krůčky ve hře jsou opravdu o nervy. Vše začne základním nastavením, po vzoru většiny her jsem si nastavil jízdní režim, co nejvíce realistický a obtížnost střední. V prvním závodě jsem byl jasně poslední a měl jsem více pádů než správně projetých zatáček. Druhý závod jsem to trošku upravil na obtížnost lehkou, ještě je tam i velmi lehká, což byla rezerva.
V druhém závodě to již bylo lepší, kdy jsem skončil cca na pátém místě, další závod jsem byl první a pak jsem si zvedl zpět obtížnost na střední, a i přitom jsem se držel na předních příčkách. Takže tahle hra potřebuje opravdu závodnickou praxi, a i když se nezdá, že byste nějak chybovali, tak i přesto to po čase dostanete více do rukou.
Cesta ke slávě
V pořádné závodní hře nesmí chybět karierní režim, ten sčítá sedmnáct závodních tratí, kdy dle nastavení jedete dva závody, nebo kvalifikaci a dva závody. Z každého závodu sbíráte body podle umístění. Bohužel si nemůžete vybírat, do jaké lokace zamíříte, nebo nějaké rozdílné disciplíny. Za každý úspěch získáváte finanční obnos a zkušenostní body. Finance využíváte pouze na kosmetické doplňky motorky a svého závodníka, nebo nákup nového stroje. U každého závodu můžete měnit kontrakt, dle zkušenostních bodů se odemykají nový sponzoři s lepšími odměnami.
Buď se můžete upsat k reálnému týmu, čímž si navlíknete týmovou kombinézu a nasednete na jejich stroj, nebo můžete závodit s vlastním a vyberete si pouze hlavního sponzora, kterého budete mít na kombinéze. Což je trošku málo, v dnešní době jsme zvyklí už u sportovních her zažívat poutavý příběh, nebo alespoň propracovaný karierní mód, který nám dá nějakou možnost volby, třeba jako u RIDE 4, který pro vás také již recenzujeme.
Kromě kariéry se samozřejmě můžete utkat s ostatními hráči v online režimu, nebo se na jednotlivá závodiště vydat v jednotlivých závodech či časovkách. České fanoušky určitě potěší přítomnost Lokte, jako místa pro závodění. Pak tu máme herní hřiště, kde na vás čeká jakýsi otevřený svět, ve kterém můžete libovolně jezdit a plnit nejrůznější výzvy, což je také dobrý trénink a můžete se vyřádit při překonávání překážek. Jen i tento playground působí trošku prázdně, nenaleznete zde příliš budov a objektů k průzkumu, a hlavně je bez jakéhokoliv života.
Bahenní koupel
Z MXGP 2020 mám trošku rozporuplné pocity. Co se týče jízdního režimu, využití haptické odezvy, adaptivní trigrů, reproduktoru na ovladači je na velmi dobré úrovni, stejně tak dobré je i grafické zpracování hlavní závodní plochy a motorek. Po obsahové stránce to již tak slavné není, i když tratí je dost a propracovaný editor dává hráčům možnost si vytvořit spoustu vlastních závodišť, tak režim kariéry je tristní, stejně tak i nějaký micromanagment a motivace být na závodišti úspěšný, kromě vlastního zadostiučinění je takřka nulová.
Klady
- Jízdní režim
- Haptická odezva
- Rychlost načítání
- Zvuk z dualsence
Zápory
- Kariérní režim
- Grafické zpracování mimo hlavní plochu
- Žádný tutoriál
Komentujte