Když projíždíme kolem kulečníkových koulí velkých jako dům a kolem preclíků, z nichž jeden jediný by sám zvládl zaplnit pivní stan, jedno je jisté: hrajeme Micro Machines. Je to smutné, ale mladším ročníkům už toto jméno mnoho říkat nemusí, a přitom patří do zlatého fondu dějin herního průmyslu. Jenže tvůrci této série z britského studia Codemasters v posledních letech spoléhají na jiné značky a Micro Machines si tak na svůj nejnovější díl s přízviskem World Series muselo počkat nehezkých deset let.

Tratě i autíčka v dostatečném počtu

Herní veteráni jistě bryskně vypálí obě hlavní ingredience, díky kterým se z Micro Machines stala svého druhu legenda, byť dnes už trochu pozapomenutá. Jsou to tratě a závodní vozítka. Ano, tak jednoduché to bylo. A v tomto ohledu nezůstává Micro Machines: World Series pranic dlužno. Před startem každého závodu se rozhodujete mezi dvanácti kárami. Zvolíte si hasičské auto nebo dáte přednost futuristickému kousku, který jako by vypadl z Trona?

Marně byste mezi autíčky hledali rychlostní rozdíly, a to ani mezi těmi, které jezdí na kolech a těmi, které se pohybují pomocí pásů. Co se však liší, je jejich ovládání. Takzvaný „Agent Atom“, který připomíná staré aston martiny z Jamese Bonda, drží na zemi lépe než vznášedlo „Captain Smallbeard“. Kromě toho mají všechna vozítka podobně pošahané názvy – sanitce se tu například říká „Dr. Mel Anom“.

Ještě více než auta se Codemasters vydařil design deseti závodních tratí. Pamětníci si zde zavzpomínají na závody na kuchyňské lince, kde číhají překážky jako obří sporák nebo lepivé těsto stříkající z mixéru. Další tratě jsou postavené třeba na pokerovém stole, dílenském stole nebo na bojišti připomínajícím G.I. Joe.

Vedle různých interaktivních objektů jako jsou kancelářské sponky nebo pokerové žetony, které vás mohou zpomalit a lehce vyvézt z rovnováhy, najdete na každém okruhu i smrtící nebezpečí. V dílně projíždí kotoučová pila, v kasinu se zase kutálejí kulečníkové koule. To vše se ve výsledku stará o správně chaotické dění, při kterém stoupá adrenalin.

Trocha škody se vždycky hodí

V Micro Machines se přitom nejezdí na čisté vítězství. Polovina úspěchu dlí v efektivním využívání takzvaných power-upů, které zde všechny nesou název „Nerf“, což je – stejně jako Micro Machines – obchodní značka hračkářského obra Hasbro. Na trati tak můžete sebrat kladivo, s nímž soupeře umlátíte nebo Nerfgun, jimž vpředu jedoucího protivníka zbrzdíte a po pár ranách dokonce zničíte. Není přitom dopředu jasné, jaký z power-upů se vám podaří sebrat. Podobně jako v Mario Kart to závisí na vaší aktuální pozici v závodě. Pokud zrovna vedete, je takřka jisté, že sebraný nerf bude mina, jíž můžete vypustit a poškádlit tak za vámi se lopotící jezdce.

Tyto zbraně přichází (obzvlášť) ke slovu také ve vyřazovacích závodech. V nich končí každý, kdo opustí obrazovku zaměřenou na vedoucího jezdce. Power-upy lze ale také deaktivovat, byť pouze v offline závodech, jež pak umožní čistě závodní duely. Při hře online jsou však nerfy nedílnou součástí závodů a vypnout je nelze.

Zábava na jednom počítači

Kdo si pamatuje staré dobré Micro Machines, jistě mi dá za pravdu, že tím největším potěšením bylo vyklepnout kamaráda nebo sourozence, který seděl zrovna vedle vás a mačkal stejnou klávesnici, akorát na druhé straně. Na jednom počítači si stále zahrát můžete, nikoliv však klasické závody, ale pouze závody vyřazovací a bitvy. Klasický split-screen, tedy mód s rozdělenou obrazovkou, bohužel schází. Kromě toho lze získávat nové úrovně v rámci profilu pouze online závody. A pouze na dalších úrovních se dostanete k takzvaným „lootboxům“. Ty se mimochodem nedají koupit za skutečné peníze a podobně jako třeba v Overwatch obsahují výhradně kosmetické doplňky.

Nové skiny nebo třeba hlášky při předjíždění soupeřů tak získáte pouze tehdy, zapojíte-li se do internetových klání. Zde můžete nastoupit až proti jedenácti protivníkům, zatímco na jednom počítači si to rozdáte maximálně s dalšími třemi. Micro Machines World Series je vůbec titul dosti zaměřený na online, což poznáte i podle toho, že neobsahuje standardní kampaň pro jednoho hráče, pouze na sebe nalepené závody.

Hurá do bitvy!

Kromě klasických a vyřazovacích závodů si můžete zahrát ještě „bitvu“ s poněkud pozměněnými pravidly. Chybí zde power-upy, ale zato mají jednotlivá vozítka exkluzivní zbraně a schopnosti. Policejním auto tak v sobě má najednou brokovnici, hasičský vůz zase hasící kanón. Kromě toho má každé auto/charakter dvě speciální a jednu ultimativní schopnost. U G.I. Joe Mombat to je třeba obranná mina, kterou necháte za autem, a rychlopalba. Ultimativní varianta je potom pro změnu letecký nálet. Zatímco nejsilnější schopnost nabíjíte likvidováním soupeřů, dvě zbylé lze znovu použít po určeném čase.

Micro Machines World Series také v bitvách ukazuje, že je zaměřen především na online hraní. Sólově si je můžete také zahrát, ale pouze proti třem protivníkům umělé inteligence a navíc na menších tratích. Online varianty jsou nejenom větší, ale především komplexnější. A tak musíte například na jedné z tratí sebrat bombu a dovézt ji do nepřátelského tábora. Zdá se, jakoby Codemasters své umělé inteligenci příliš nevěřili nebo hra není optimalizována na to, aby zvládala tolik výpočtů najednou. Faktem ale je, že v online módu jsou volná místa rovněž nahrazována AI. Netřeba přitom dodávat, že závodění ve dvanácti lidech je podstatně zábavnější než ve čtyřech.

Technické potíže brzdí hratelnost

Micro Machines World Series měly původně vyjít už v květnu. Na poslední chvíli došlo k odkladu na červen a bylo to zjevně dáno snahou o odladění technických nedostatků. Asi můžeme být rádi, že se hra na trh nedostala v původním stavu, zároveň ale nemůžu říct, že by v tom současném byla bezproblémová. Naopak, dlouhé nahrávání závodů je otravným, ale ještě ne nejhorším problémem. Tím jsou totiž lagy dané nestabilitou síťového kódu. Často tak dochází doslova ke skákání vozítek po trati. Nepříjemné jsou i špatně nastavené kolizní plochy. Setkáte se tak s bouráním se soupeři, kterých se na obrazovce vizuálně ani nedotknete.

Verdikt

Micro Machines World Series není špatná hra. Je na ní ale dobře vidět, že pro Codemasters tato série už dnes nepředstavuje rodinné stříbro, ale spíše způsob, jak si bez větší snahy přilepšit. Jistě, autoři měli spoustu nápadů, které se jim v tratích a vozítkách podařilo dobře promítnout. To vše ale do značné míry zazdila přehnaná orientace na online hraní, které navíc ke všemu po technické stránce nefunguje příliš dobře. Po nějakém to patchi a s přimhouřením oka však titul můžeme fanouškům zběsilých závodů doporučit. Moc alternativ totiž není.

Dostupné na: PC (Windows, Linux, Mac OS), Xbox One, Playstation 4