Recenze Starfield – cesta ke hvězdám
Foto: Bethesda
Chtěl jsem začít slovy, že tu jsme pro vás zrecenzovali jednu z nejočekávanějších her letošního roku, ale mám takový zvláštní pocit, že jsme to již psali u hodně titulů a u dalších pár kousků bychom to ještě letos napsat museli. Nicméně Bethesda Softworks má za sebou již několik velikých a populárních hitů, které se podobně jako GTA hrají ještě dlouhé roky po vydání.
Málo kdo by si spojoval Bethesdu se sportovními hrami, ale právě u sportovních simulací tohle studio začínalo a nejednalo se jen o nějakou prvotinu, nýbrž o pěknou řádků různorodých sportovních her. Také se jednalo o specialisty na hry ze světa Terminátora až došlo na vytvoření The Elder Scrolls: Arena.
Což byl začátek velikého příběhu veliké společnosti. V této době Bethesda vytvářelo jednu hru za druhou až do doby přidání další veliké značky a tím byl Fallout 3. Mezi největší úspěchy bychom mohli zařadit The Elder Scrolls III: Morrowind, The Elder Scrolls IV: Oblivion, právě zmíněný Fallout 3 a v poslední řadě The Elder Scrolls V: Skyrim a Fallout 4. Nyní se k nim přidává i další nová značka Starfield a třeba tu máme další začátek úspěšné značky.
Cesta ke hvězdám
Bohužel jsme se do hry dostali až po plném vydání, takže až po době, kdy mohli samotní hráči, kteří si hru předobjednali již nějakou pěknou řádku dní hrát. Na internetu již koluje hromada recenzí a názorů na hru, proto jsem kromě úvodu nechtěl recenzi pojmout v klasickém pojetí, ale spíše opravdu jen v masivním hodnocení, bez popisování různých aspektů, příběhů či možností a vypíchnutí kladů proč tuhle hru milovat, ale i negativů proč ji ne úplně nesnášet, ale proč zrovna to pro některé hráče nebude hra roku.
Neobvykle začnu s negativními aspekty hry, kterých je sice velmi mnoho, ale těch kladných také není rozhodně málo a proč přes všechny nedostatky jsem se u hry stejně parádně bavil. Menším zklamáním byl pro mě samostatný příběh a celkový úvod hry. Úvodních pár hodin mělo pomalejší tempo, a i když na první pohled je znát rukopis vývojářů, tak i když se vývojáři snažili, aby hra měla rychlý spád, tak z toho nakonec vznikla divná kombinace.
Vše se odehrálo až moc rychle a zvláště, že hra nedokázala upoutat příběhově, ale ani po stránce nějakého akčního pojetí. Pak se naplno ukázali možnosti, které hra nabízí a instantně se obrátil pohled na hru. Hlavní děj se točí okolo artefaktu, který reaguje na našeho hrdinu a je teprve druhou známou osobou, a tak z těžaře se najednou stane důležitá osoba pro spolek průzkumníků, který na začátku působí jen jako banda nadšenců, bez nějaké velikosti.
K této skupině se přidáváte a poté se otvírá vesmír nekonečných možností. Celkově je strašně moc úkolů založených na dojít, či doletět na určité místo, tam něco vzít, nebo odevzdat a případně někoho zabít. Některé vedlejší úkoly a příběhové linky jsou zajímavé, ale když si vzpomenu na hlavní zápletku třeba Oblivionu, Skyrimu, nebo Falloutu 3 a 4, tak se vývojářům podařilo vždy udělat lepší práci než v případě Starfieldu.
Otevřený svět k průzkumu
Spousta fanoušku a hráčů očekávali velké možnosti v průzkumu nejrůznějších planet a hlubokého vesmíru. To je bohužel do značné míry velmi omezené. Hráči nemohou jen tak přistát na každé planetě, jak se jim zlíbí, ale všechno je rozsekané do větších sektorů. Některá místa je radost objevovat, ale třeba od některých měst jsem očekával více.
Spousta planet je pustých, což na jednu stranu dává pocit realismu, jelikož ve skutečnosti je vesmír také plný neobyvatelnými planety, ale na druhou stranu ne všechny hráče bude bavit objevovat prázdné planety a hledat jen přírodní bohatství kvůli těžbě a případně budování základen.
Druhý veliký problém je neustále rychlé cestování a načítání. Na planety nelze přistát a odletět, jak se hráčům zlíbí, jako jsme zvyklý třeba z No Man’s Sky. Nelze ani vstoupit do atmosféry a pořádně si planetu prozkoumat z vrchu. Všechno cestování na planety probíhá přes hvězdnou mapu.
Poslední věc, co bych hře ještě vytknul je gunplay. Nejedná se sice o střílečku, ale hodně času strávíte v soubojích, a i když není výrazně slabí, tak ani není nikterak dobrý, což je velká škoda. A vlastně je asi stejný jako ve Falloutu 4.
Hvězda, která září
Výčet chyb by mohl být ještě větší, ale teď se přesunu na ty klady, pro které je hra tak dobrá. První z nich je, že hra nabízí větší množnosti, jak řešit některé situace. Ač už silou, přesvědčováním, diplomacií, nebo obchodem, ale i v rozhodování, které má pak větší vliv na parťáky v týmu anebo jak dopadne celá mise.
Rozhovorů je opravdu veliké množství, také jsou všude různé záznamy ke čtení, takže podobně jako ostatní hry od Bethesdy je lore celé hry zpracovaný na jedničku. Další pochvala míří na budování vlastních lodí, kde si hračičkové mohou vyhrát na dlouhé hodiny a vybudovat si překrásné lodě. Pokud v tomto směru moc nehodujete hra nabízí i slušné množství lodí, které si lze koupit a následně upravovat či vylepšovat, což je neméně zábavné.
Kupovat si budete i nejrůznější byty ve městech a přizpůsobovat je dle libosti, opět sbírat stovky nepotřebných předmětů, kvůli drobnému zisku a neustále řešit svoji zátěž. Podobně jako ve Falloutu 4 je možné budovat vlastní základny na neobydlených planetách, do nich si zaplatit pracovní sílu a pak už jen sosat zisky. Opět pro nadšené stavaře se může jednat o zábavu na desítky hodin.
Vesmírné bitvy jsou velmi arkádové a zábavné. Svkělé je zpracování přenášení energie mezi jednotlivé systémy, jako jsou zbraně (je možné mít až tři druhy) šíty pohon a tak podobně. Díky tomu jsou souboje akční a musíte u nich někdy i přemýšlet. Jen je škoda, že se nedá mezi planetami volně přelétávat a střetávat se s nějakými náhodnými událostmi na cestách, které by posílily váhu lodi.
Nic jiného než spousta možností
Ale to co, dělá hru tak zábavnou jako předchozí hry je obrovská míra svobody, a to nejen v tom, jak plnit nejrůznější míse, ale kam se vydáte a co budete chtít dělat. Hodně mě bavili mise frakcí, kterých je opět na výběr značná spousta.
Pokud chcete mít pořádnou loď, mnoho základen a být opravdovým průzkumníkem, tak je potřeba mít dostatek financí a materiálu a jak se k tomu dostat je jen na vás. Můžete hledat zdroje na pustých planetách, nebo plnit každý úkol či výzvu, nebo se zaměřovat na obchod či pašování kontrabandu. Také si můžete hrát na vesmírného piráta. Hra vám prostě po nějakém úvodu neurčuje, co kdy a jak dělat, ale je to čistě na vás hráčích.
Ještě jsem se nedostal k parádní atmosféře, kterou hra nabízí, hlavně v částech, které vývojáři připravili s řádnou pílí, jako jsou tři velká města a různé obydlené sektory. Jen herní mapa v těchto místech má své limity a neukazuje třeba pozice obchodníků, a tak si je musíte hledat sami, stejně tak nejrůznější úkoly, což je fajn pro hráče s dostatkem času a chutí prozkoumávat každou píď celého světa, ale pro některé to může být otrava.
Verdikt
Pokud milujete předchozí hry od Behtesdy, tak budete milovat i Starfield, který je v mnoha aspektech stejně skvělou hrou, jako ty předchozí. Najdete všechny oblíbené funkce, mechanismy i způsob jakým stylem se hra hraje. Jen je všechno zasazené do vesmíru a ve všech směrech opět větší až na ten hlavní příběh. Maximální hodnocení si hra rozhodně nezaslouží, a i když jsem se u hraní bavil tak ani 9 z 10 se mi moc dávat nechtělo, jelikož těch mezer je opravdu hodně.
Starfield
Klady
- Možnost stavět lodě a základny
- Atmosféra hry
- Možnosti volby
- Parádní hra s rukopisem Bethesdy
Zápory
- Hlavní příběhová linka
- Rychlé cestování a časté nahrávací obrazovky
- Málo možností v samostatném vesmíru
- Slepá mapa i ve městech
Komentujte