Recenze Total War: Pharaoh – velkolepost Egyptské říše

Egyptská říše patří mezi ty nejvelkolepější, plná historických milníků, příběhů a nekonečných legend. Egyptská mytologie patří po té řecké k jedné z nejrozsáhlejší a není tedy divu, že se vývojáři z Creative Assembly se vydali pro další díl slavné Total War série právě tímto směrem.

Série Total War patří mezi mé nejoblíbenější strategie a zatím nebyl jediný díl, který bych vynechal. V některých jsem strávil jen desítky hodin v jiných mnohem více. Nicméně, ne úplně každý díl bych považoval za skvělý a poslední dobou ta hodinová stopáž rapidně klesala a není to jen kvůli nedostatku času.

Třeba poslední díl z Trojských válek mě spíše zklamal, i když jsem se na něj osobně těšil, jelikož mám Řeckou mytologii velmi v oblibě a Trojské války patřili k oblíbenému historickému období už na škole. Mezi ty nejoblíbenější rozhodně patří díly Rome, Medieval, Empire, Three Kingdoms, nebo A Total War Saga: Thrones of Britannia či Total War: WARHAMMER.

Cesta k titulu faraóna

Na první pohled je Pharaoh pěkně stylizovanou hrou a po vzoru všech ostatních her ze série Total War, je všechno v Egyptské tématice. Sice je rozhraní téměř identické jako u předchozích her, ale na pohled to působí celé jinak.

Total War: Pharaoh je nejsilnější během prvních pár hodin hraní, než si člověk zvykne na nové mechaniky a zjistí, že nejsou tak důležité a některé po čase dosti otravné. Během prvních pár hodin jsem byl ze hry nadšený, pak se to úplně obrátilo a u třetí a čtvrté hry už se to moc neměnilo. Rozhodně jsem se bavil více než u Trojských válek.

Dostát trůnu faraona a dotáhnout hru k vítězství je úkol na pěknou řádku hodin. Opět je na výběr z několika hrdinů, nebo spíše vládců frakcí. Každý má jiné bonusové vlastnosti jiná území, jednotky či nějakou stavbu, ale v té rozličnosti je opět velmi malá rozmanitost jako u většiny dílů ze ságy Total War.

Kromě Egypťanů si je možné zvolit také jednoho z vůdců Chetitů, nebo Kanaánců. Zatímco Chetité mají podobnou hierarchii jako Egypťané, tak u Kanaánců je hraní malinko odlišné. Bitva o trůn faraóna by měl být největším tahákem hry a rozhodně tomu přidává. Faraón může verbovat speciální jednotky, který nikdo jiný nemá a má výhody z celého dvora.

Po smrti faraona začne první kolo občanské války a ucházet se o trůn mohou všechny frakce, který mají dostatek bodů legitimity. Tyto body je možné získávat všemi způsoby, ať díky náboženství, stavěním či dobýváním území. V tomhle směru je díky tomu Pharaoh velmi komplexní a můžete se zaměřovat na všechny směry a tolik netratit v jiných směrech.

Dvůr je otravný, za to diplomacie je krapet lepší

Cesta k výrazným bonusům, ale tkví ve výběru jednoho z šesti Starobylých dědictví, to v jistém smyslu určuje zaměření, ale stejně jde převážně o dobývání a využívání tohoto zaměření vede ke snazšímu vítězství a výrazným bonusům.

Třeba směr dobývání usnadňuje bitvy o ty největší města po celém Egyptě, kdy za peníze je možné si kupovat výhody pro dobývání. Při výběru dědictví budování zase můžete na vybraných místech budovat Divy Světa. I když podmínky vítězství v těchto směrech zahrnuty nejsou, ale je to rozhodně další motivace pro opakované hraní a vyzkoušení si jiného dědictví.

Další novinkou je politické pletichaření u dvora, které první chvíli působilo zajímavě, ale v pozdější fázi hry je spíše jen otravné. Vlastně jde o tom zabrat si nějaké místo u dvora (každá frakce může mít jen jedno), pokud nejste již faraón, ten jinou funkci samozřejmě zabrat nemůže. Různým pomlouváním, intrikami můžete získat buď přízeň a pak požádat o nějakou výhodu, nebo danou osobu z dvora vyštípat.

Novou funkcí má být také uctívání božstva, kdy je potřeba stavět chrámy a stanoviště a získávat přízeň boha, pak mu můžete přiřadit generála a získat další bonusy. Po výzkumu či zaměření na náboženství je možné získávat přízeň až tří bohů a výběr je velmi pestrý, ale ani při jedné hře co jsem doposud dohrál jsem se na božstvo zaměřoval jen okrajově.

Kromě budování měst a osad v provincii, jak známe z předchozích dílů je nově možné stavět i stanoviště se zaměřením na obranu, obchod, božstvo, nebo správu. Tyto stanoviště poskytují městům, osadám a generálům v provincii nějaké výhody, nebo pomáhá při oblehání.

Cesta po Egyptu

Ze hry zmizeli nejrůznější záškodníci a pohybujeme se jen s generály, které je možné vybavit nejrůznějšími předměty a tím z nich udělat buď střeleckou jednotku, pěchotu, nebo jezdce na vozech. Také vylepšovat jednu ze tří cest, nebo klidně všechny tři. První nabízí výhodu v podobě snížení nákladů na armádu, druhá pro rychlejší doplňování ztracených jednotek a třetí pro lepší pohyb na mapě. Po vylepšení těchto stromech se odemykají pak speciální schopnosti a do aktivní pozice lze přidat postupně přidat maximálně čtyři takové dovednosti, ale lze je kdykoliv měnit.

Oproti předchozím dílům vývojáři hodně vsadili na práci se surovinami v každém sídle lze najít jiný zdroj surovin, který dokáže produkovat, jako je jídlo, kámen, dřevo, bronz, nebo zlato. Kámen a dřevo je hlavně potřeba na budování staveb a stanovišť, zatímco jídlo a bronz pro budování a udržování armád. Zlato je pak potřeba u lepších jednotek, žoldáků, nebo významných staveb či využívání u dvora, dědictví a diplomacii.

Díky tomu má diplomacie výraznější vliv a je vcelku nutný. Dříve jsem směnný obchod téměř nevyužíval, ale tady se bez něj snad nedá obejít. Potraviny se získávají jen v oblastech kolem Nilu, dolů na zlato je jen velmi málo a vcelku snad není nikdy dost všech surovin. Až když jsem ovládal půlku Egypta jsem mohl v klidu směnný obchod vynechat. Celkově mám pocit, že jsem diplomacii využívat daleko více. V žádném jiném díle jsem neměl snad tolik vazalů, konfederací a spojenectví.

Do hry často zasahují i přírodní katastrofy, které ovlivňují produkci, takže jedno kolo můžete být se vším v plusu a pak ejhle vaší zemi zasáhne sucho, mor, nebo povodně a suroviny začnou rapidně docházet. Do toho čas od času přijdou nájezdy buď od moře, nebo od pouštních nomádů a svoje jednotky budete z dobyvatelských pozic stahovat na obranu svých sídel, než je všechny vyplení či srovnají se zemí.

V poslední řadě musím zmínit bitvy, které v jistých směrech jsou lepší v jiných zase horší. Dobývání sídel je fajn a nese se v podobném duchu jako v Troye, větší vliv má počasí, nebo únava. Také výraznou převahu lze získat z bočních či útoků zezadu, nebo z vyvýšených pozic. Na druhou stranu jsem moc nepocítil rozdíl v tom, jestli jednotky používají meč, sekeru, kopí, nebo palcát, jen snad lukostřelci mají větší sílu a více dokáží zvrátit průběh bitvy.

Verdikt

Total War: Pharaoh je rozhodně zajímavým dílem v této sérii, hlavně co se týče silnou diplomacií, a správou surovin. Zajímavým osvěžením je i bitva o trůn faraóna, nebo výběr Starobylých dědictví. Mezi ty slabší novinky patří rozhodně dvůr a velmi málo rozličných map na kterých se odehrávají samotné bitvy. Měl jsem pocit jako kdyby se stále opakovaly tři osady, tři města a jedna pevnost stále dokola. Kvůli tomu jsem pak většinu bitev začal odehrávat rychlou bitvou, což u jiných dílů jsem moc nedělal kromě těch jasně vyhraných bitev. Ale pokud chtějí vývojáři udržet věrné fanoušky sérii i pro další díly měli by zvážit buď razantnější změny, nebo alespoň více rozličný díl, jako byl Medieval, nebo Rome.

Total War: Pharaoh

8

Hodnocení

8.0/10

Klady

• Veliký důraz na hospodaření se surovinami
• Vylepšená diplomacie
• Cesta k trůnu skrz legitimitu a dědictví
• Stále se jedná o zábavný Total War

Zápory

• Prostředí bitev se stále opakuje
• Politické pletichaření u dvora

Matěj Pejsar