Recenze Atomic Heart – sovětská utopie plná robotů

O tom, jak člověk vytvoří dokonalé roboty, kteří budou pomáhat lidem s nejtěžšími a nejotravnějšími pracemi a následně se vzbouří proti lidem jsme již párkrát v jiných hrách, filmech či knihách viděli. Ale asi nikdy jsme neviděli tyto roboty vytvořit Sovětský svaz v alternativní historii. O tom je hlavní premisa hry Atomic Heart od Rusko – Kyperského vývojářského týmu Mundfish.

Když dosud neznámé studio Mundfish oznámilo svojí novou hry Atomic Heart, tak většina herní populace si myslela, že jde o nějaký podvod či sliby, které vývojáři nebudou moci naplnit. Ale jak se blížil datum vydání a vývojáři ukazovali více ze hry, tak se Atomic Heart katapultoval k těm více očekávaným hrám.

Sovětský svaz jako technologická velmoc

Atomic Heart se odehrává v alternativní historie roku 1955, kde Sovětský svaz je celosvětovým dominantním národem v robotice a technologického pokroku, díky vynálezu Dymytrije Sechonova. Jeho speciální tekutý modul zvaný Polymer spustil technologickou revoluci, která umožnila vytvořit tisíce robotů sloužící pro zlepšení lidského života, ale i jeho likvidaci. K tomu dále celý pokrok umožnil vytvořit umělou inteligenci zvanou Kolektiv.

Hráč se chopíme role Sergeje Nechayeva, jenž je veteránem druhé světové války, který je během bujarých oslav spuštění Kolektivu 2.0, vyslán do komplexu Facility 3826. Zde hráč začíná svoji pouť. První minuty ve hře je možné nasát vítězoslavnou atmosféru sovětského svazu, jejich oslav a skutečně zjistit, jak nejrůznější roboti pomáhají běžným obyvatelům.

Po pár desítkách minut se ale všechno zvrtne a většina robotů, začne devastovat a zabíjet dřívější pány. Kromě vzbouřených robotů, kteří se umí reprodukovat a opravovat jsou další hrozbou nejrůznější mutanti. Látka polymer totiž neslouží jen k výrobě strojů, ale dokáže si pohrát i s dalším živým organizmem. Tím se do světa dostávají i nejrůznější zmutovaná zvířata či lidé.

Sergej Nechayev neboli P-3 disponuje soběstačnou umělou inteligencí s jménem Charles. Kromě toho, že si s Charlesem bude náš hlavní hrdina hodně povídat a nadávat mu, tak nám bude po celou dobu poskytovat důležité informace. Nicméně to asi nejdůležitější jsou nadpřirozené schopnosti, které je možné pomocí právě chytré rukavice využívat. Rukavice s Charlesem dále slouží ke sběru materiálu, nebo hackování různých přístrojů, či tichou likvidaci robotích nepřátel.

Příběhová stránka je relativně slušná a klišé o vzpouře robotů nabourávají divné pohnutky Sovětské vlády, vynálezce Sechonova a odkrývání minulosti našeho hrdiny. K tomu napomáhá i více konců. Velká pochvala, že i přes zachování striktnosti ve vyobrazení alternativního sovětského svazu, který na mě osobně nepůsobil příliš dobře, je parádní nekorektní humor v podobě sexistických robotů, neustálých nadávek a urážek našeho hrdiny na všechny ostatní. Je to něco, co působí naprosto přirozeně a dle reálného chování člověka v takové situaci.

Střílečka v otevřeném světě s koridorovými částmi

Střílečka v otevřeném světě s koridorovými částmi, tak nějak bychom hru mohli definovat. Ačkoliv vás v průběhu prvních pěti až šesti hodin drží razantně za ručičku v koridorovém hraní, tak pak se otevře vcelku veliký otevřený svět k objevování.

Proto i může úvod trošku unudit a zmást hráče, co od hry vlastně mohou očekávat. Jelikož po zdlouhavém příběhovém úvodu se dostane Sergej do uzavřeného komplexu, z kterého hledá cestu ven. Nicméně tato cesta je dosti trnitá a dlouhá.

Následně se hráč dostane ven a hra ukáže svoje další přednosti, i když i další nedostatky. Co se týče grafického a hudebního zpracování, tak svět působí velmi krásně a je až s údivem, jak se to, tak malému a neznámému týmu podařilo. Ale jsou znát i nedostatky, a to velké množství využívání stejný designů, či sad textur. Po pár dalších hodinách již poznáte, jak které budovy budou uspořádaný, co by v nich tak mohlo být. Ve kterých budovách naleznete stroj na ukládání a crafting.

To platí i v kompletových lokalitách, kterých je také velké množství, a to jak potřebné pro hlavní příběhovou linku, tak dobrovolné s možností získat další materiál, návody a zbraně. Nejrůznější skříně, stoly a celkové vybavení se neustále opakuje a velmi brzy se tak okouká.

Ve venkovním prostředí, není ani na průzkum moc čas, jelikož je celá oblast prošpikována kamery, které při spatření hráče neustále posílají další a další roboty, do toho přilétají servisní roboti, kteří oživují padlé stroje. Kvůli tomu nelze postupně čistit oblast od nepřátel, ale spíše jsme neustále v běhu kromě hlavních lokalit či nějakých dominant, kde přeci jen je nějaké vyčištění a větší průzkum možný.

Kolísavá hratelnost, ale i tak stále dobrá hra

Atomic Heart má skoro ve všech aspektech něco velmi dobrého a něco špatného. Podobně jako otevřený svět je na tom s hratelností. Ta je v jádru dobrá, ale je, a hlavně v úvodních hodinách vesměs nepoznáte problém, ale v pozdější fázi hry je pak nutný zásah v nastavení ovládání.

Osobně jsem si musel zvýšit citlivost, jelikož, kdy se nahrne více jak pět robotů najednou a nabíhají ze všech stran, tak se s tím těžko lze vypořádat bez rychlejších pohybu. Když se jim podaří vás zahnat do kouta, tak se z toho ve většině případech ani nedá dostat.

Jako kdyby vývojáři nevěděli, zda chtějí zběsilou střílečku, nebo postupné zneškodňování nepřátel, na kterých je patrný každý zásah, něco jako ve stylu Bioshocku, jen ve východní verzi. Jelikož na každém nepříteli jsou patrné zásahy, a kromě střelných zbraní, schopností lze využívat zbraně na blízko. Někdy je málo nábojů, takže je potřeba využívat i úhyby a protiútoky.

V těchto fázích, které jsou v převážně v uzavřených prostorách hra vyniká právě díky postupným a cíleným útokům. Pak se to v některých fázích zvrtne a jen zběsile střílíte vším co máte bez většího přemýšlení. Tím si hráč vystřílí všechnu munici a pak musí prolézat všechno možné, aby nalezl suroviny a munici.

Celková nevyvážená obtížnost přináší dost často frustraci a nechuť hrát. Podobná situace je u zbraní, kterých je neskutečné množství, a hlavně je možné za všechen nalezený materiál a plánky vylepšovat. Hodně je i zbraní na blízko a osobně bych je chtěl zapojit a otestovat všechny.

Ale na maximální vylepšení je potřeba velké množství surovin a pak ji jen tak vyměnit za jinou slabší je vzhledem k docela vysoké obtížnosti netaktické, ale kvůli limitujícímu inventáři nelze mít zas tolik zbraní u sebe.

Sice je možné si kromě schopností a vlastností zvýšit i obsah baťohu, ale stejně to není na to nést s sebou většinu dostupných zbraní. Když jsme u těch schopností, tak náš hrdina bude moci využívat telekinezi, polymerový štít, mrazící paprsek, nebo bleskový zásah, který kromě boje lze využít na oživení nějakého stroje, nebo dočasnou deaktivaci bezpečnostní kamery.

Verdikt

Atomic Heart je velmi rozporuplný titul a bylo by docela na dlouho i nadále vyjmenovávat, co vývojáři dělají dobře a co zase špatně. Bohužel selhávají na důležitých a základních věcech, ve kterých většina her vůbec problém nemá. Nevyvážená obtížnost, neohrabané ovládání, mapa herního světa, svět, který nelze tak prozkoumávat kvůli neustálému návalu nepřátel. Zase vyniká v grafickém zpracování, slušným příběhu, různorodosti nepřátel, zbraní a schopností. Dále ve zpracování některých částí světa, které nejsou jen genericky vytvořené na rozdíl od většiny světa. Zde je i obtížné si stát za nějakou známkou a v průběhu psaní recenze jsem neustále přepínal konečné hodnocení. Hodně záleží jak hráči sedne silně Sovětské prostředí, které je zpracované na jedničku, ale třeba pro mě osobně nepřipadalo až tak zajímavé.

Atomic Heart

8

Hodnocení

8.0/10

Klady

• Hezké grafické zpracování
• Spousta různorodých nepřátel, zbraní a schopností
• Svérázný hlavní hrdina plný humoru a nadávek se zajímavým příběhem
• V každém aspektu hry je něco dobře a něco špatně

Zápory

• Technické problémy
• Nevyvážená obtížnost
• Využívání stejných assetů
• V každém aspektu hry je něco dobře a něco špatně

Matěj Pejsar