Recenze Darksiders Genesis – oblíbená série z jiného pohledu

To, že je Lucifer pěkně prohnaný mafián, už víme. Nesčetněkrát jsme měli možnost přesvědčit se i o tom, že se svými plány bývá o pár kroků napřed. Jenže tentokrát končí. Zašel moc daleko. Rada starších se usnesla, že Peklo propadlo chaosu. Je potřeba nastolit řád, než ostatní světy zbystří a udělají nějakou hloupost. Proto vysílá do akce Jezdce. Dva drsné zástupce řádu, aby prošetřili, co se v Pekle vlastně děje. Stanou se tak Luciferovými soudci i katy zároveň. Jenže tak lehké to není a vysoká hra si žádá cinknuté kostky. Možná bude lepší, když naostříme čepel, přebijeme flinty a připravíme se na neblahý fakt, že v Pekle nás rozhodně nebudou vítat chlebem a solí.

Dva v jednom

Je to už nějaký čas, kdy nám THQ Nordic představila hrdé Horsmeny – čtyři Jezdce apokalypsy, co nechodí pro ránu daleko. První zástupce série Darksiders vyšel už v roce 2010 a ukazoval cestu Války. War a jeho souboj v apokalyptickém rozervaném světě kombinoval povedené akční pasáže s chytrými logickými hádankami a pořádně epickým příběhem. Následovala dvě úspěšná pokračování, kde nepřátele kosila Smrt (Death) a nakonec Zloba (Fury).

Novinka Darksiders Genesis je spin-offem a pokračováním zároveň. Doplněním chybějícího střípku mozaiky a ujasněním, co se mezi tím vším vlastně dělo. Hra nám totiž konečně ukáže posledního ze čtveřice. Strife – Svár. Jako každý ze sourozenců má svou vlastní zvláštnost a mechaniku. V tomto případě jsou to dvě pistole, do kterých láduje různé druhy nábojů a kropí nepřátele nejen hláškami, ale i olovem.

Tentokrát nebude sám. Situace v Pekle a Edenu je tak závažná, že si vyžaduje poslání hned dvou Jezdců. Do své role se vrací Válka, který zastává roli nekompromisního vojáka. Ctí svoje zásady a o rozkazu, který Rada vznesla, neuvažuje. Je to poslání, které má splnit. Zato Svár má pořádně prořízlou pusu. Svou vlastní dedukcí často motá Válce hlavu a nutno říci, že správnými otázkami. Oba tak tvoří nesmírně dynamickou dvojici, která pro nepřátele znamená jistou smrt. Pro hráče je pak zábavné sledovat jejich pošťuchování, bratrské souboje a nerozlučnost ve vypjatých situací. Prostě pánové, které chcete mít na své straně, ale rozhodně ne proti sobě.

Na celou záležitost nebudou v závěru sami. Pomocnou ruku přiloží dobře známý Vulgrim. Překupník duší, který vám zprostředkuje nejen zajímavé předměty, ale především informace. A ty mají v Pekle svou vlastní speciální cenu. Jezdci se tak brzy dostávají do kolotoče dění a zjišťují, že si tu každý hraje vlastní špinavou hru.

Spolu a nikdy jinak

Pro Darksiders Genesis si THQ Nordic připravilo něco speciálního. Oproti předchozím dílům, které se odehrávají v hlavní dějové linii, hra sáhla do nečekaných vod a ze 3D vklouzla do úspornějšího izometrického pohledu. Nutno dodat, že hra neupustila ze své překrásné stylizace a některé lokace vypadají opravdu úchvatně. Kamera vám dovoluje nahlédnout z větší dálky, oddaluje se, když krajinou cváláte na svém koni nebo přibližuje zajímavé scenérie. Nenechte se ovšem mýlit. I když může nový Darksiders na první pohled připomínat klasické diablovky, přebírá všechny prvky kvalitní hack-n-slash akční adventury. Pohyb řeší klávesy nebo páčky gamepadu (hra ho přímo doporučuje) a míření myš. Blíže tak má k rougelike pohybu postavy. Ovšem kombinací dobře navržených úrovní si přebírá všechno dobré z předchozích dílů a naprosto bez skrupulí využívá mechaniky akční mlátičky.

A ono to funguje. Všechno do sebe hezky zapadá, vy krájíte nepřátele po desítkách, narážíte na bosse a řešíte logické hádanky. Stejně jako souboj, i ony využívají formátu na maximum. Někdy musíte správně otevřít portály, jindy zase šikovně vyskákat na zdánlivě nedostupná místa. Jak sílíte a získáváte nové zbraně a artefakty, odemykají se vám dříve uzamčené lokace. Hra tak nabízí i zpětnou exploraci. Souboj je zpříjemněný právě natolik, abyste se nemuseli zbytečně starat o zdraví a nic vás nerušilo od pořádné krvavé řežby. Ze zabitých nepřátel padají orby, kterými se léčíte. Pokud snížíte život protivníka téměř na minimum, můžete využít efektní popravu a jeho zlikvidováním tak získat drahocenných zdrojů o něco více. Podobný systém jsme mohli vidět například v posledním Doomovi, kde fungoval stejně dobře.

Oba sourozenci respektují své rozdíly. Každý z nich má svůj specifický styl boje. Válka je pořádný bijec s mečem. Víc vydrží, umí vyblokovat některé útoky a obecně bude sedět do začátku, než si akci trochu osaháte. Svár je zase podobný asasínovi s nožem nebo rychlému lovci ničící démony na dálku pistolemi. Umí z boje rychle vyklouznout, vytvořit stínový klon nebo kolem sebe rozeseje výbušné pasti.

Co je ale unikátní, to je zpestření hry kooperací. Pokud si chcete příběh užít sami, není problém. V jednu chvíli hrajete za oba Jezdce, vtělené do sebe. Můžete mezi nimi kdykoliv jednoduše přepínat, a to dokonce přímo v horoucí bitvě. Pokud zemřete, automaticky získáte kontrolu nad druhým z bratrů. Zraněný si pár vteřin odpočine a následně může znovu vstoupit do souboje s polovičními životy. Ovšem s přáteli nabízí Darksiders Genesis zcela jinou perspektivu. Každý se ujme role jednoho z Jezdců a přebírá určitou funkci. Válka se stává tankem, který plošnými útoky přitahuje pozornost krvelačných monster. Svár má pak klid všechno z dálky vyřešit kolty a přesnými střelami. Kooperace tak nabízí úplně jiný požitek ze hry. Navíc, jako bonus tu máme možnost hrát hezky na gauči s rozdělenou obrazovkou. Ideální na odpolední víkend s kamarádem.

Jádro příšery

I když hra ze začátku nepůsobí nijak složitě, rozhodně po pár hodinách přitvrzuje. Je dobré si tak osvojit rychlé úhyby, které jsou následně naprosto klíčové v epických bitvách proti unikátním bossům. Ti mají každý svou mechaniku a rozhodně si nevystačíte pouhým tupým mlácením. Na řadu nastupuje soustředění a jisté taktizování. Boss má k tomu všemu více fází a někteří z nich vám dokáží pořádně zavařit. Právě bossové jsou na Darksiders Genesis opravdu skvělí. Kromě úhybů po vás hra bude chtít využít i speciální relikvie a na řadu přijde i senzační souboj na koních, doprovázený monumentální fantasy hudbou.

Pro větší efektivitu a zesílení postupem hry získáte přístup k unikátnímu systému Create Cores. Z každé příšery a následně i bosse seberete jádro. Materii, energii, jejich klíčovou vlastnost. Ty menší vám mohou zvýšit životy nebo útok. Bossové pak umí do vínku přimíchat speciální dovednost a okořenit tak vaše útoky. Jádra budete spojovat v jednoduché předem dané síti. Create Cores nahrazuje jakýsi strom dovedností očesaný do základů a uzpůsobený tak, abyste nad ním nemuseli zbytečně uvažovat. Postupem času totiž jader získáte dostatek na to, abyste síť zaplnili celou. I tak si můžete dál pohrávat s výběrem speciálních schopností a využívat to, co se vám zrovna líbí. Nejsou totiž nijak uzamčené a vyměnit je nebo přehodit můžete kdykoliv.

V jednoduchosti síla?

Celá hra se dá dohrát pod dvanáct hodin a skýtá příběh více než deseti kapitol. I když postupně sílíte a schopností přibývá, nedá se vyhnout určité repetitivnosti. Souboje se opakují, zpětná explorace není tak zábavná a Core systém je na nějakou složitější kombinatoriku bohužel až smutně mělký.

Právě zde narážíme na jeden ze dvou problémů Darksiders Genesis. Oproti jeho třem bratříčkům je až okatě arkádový a zjednodušený. Třináct kapitol je tak akorát a nepomáhá ani možnost vstoupit do legendárních Arén. Ty jsou řešeny podobně jako rifty v Diablu III. Mají několik úrovní a hráči se v nich snažíte přežít výpady sílících vln nepřátel.

Jak už bylo zmíněno výše, celý tento problém efektně řeší zábavný kooperace s přáteli. Arény tak dávají svůj smysl, i když je velká škoda, že nejsou odemčeny hned ze začátku. Hra vás k nim totiž pustí až přibližně po třech hodinách hraní.

Druhý zásadní problém je bohužel velmi špatně řešená kamera. Ráda se sice přibližuje a oddaluje, aby zvýraznila překrásné scény, ale často vás pozlobí v nevhodnou dobu. Několikrát se přihodí, že kvůli nepříjemnému úhlu pohledu jednoduše spadnete do průrvy, o které víte předem, zaseknete se o nerovnost nebo nejistě zůstanete viset na sloupoví. V určitých postojích vám dokonce znenadání změní kombinaci kláves pro pohyb a vy tak místo jednoduchého plachtění minete cíl.

Výtka patří i pár nerovnostem, o které se v adrenalinu boje zaseknete nebo dokonce propadnete texturou. Tyto drobné problémy se dají řešit klidnou hlavou a v závěru tolik nevadí. I přesto kazí dobrý dojem a plynulost dobře navržené akce.

Zatím poslední Darksiders Genesis nám tak ukázal doslova nový úhel na hack-n-slash akční adventury. Přebírá všechny dobré a osvědčené prvky z předchozích dílů a ukazuje něco ze zákulisí příběhu. Pro fanoušky a znalce to bude milé setkání a rozhodně oživení série. Pokud by ale měla nabrat právě tento směr, rozhodně by ztratila dost ze své rozlehlosti. Jako bokovka fajn, ale příště bychom si zase rádi dali plnohodnotný díl.

7

Hodnocení

7.0/10

Klady

• Povedená kombinace izometrické hack-n-slash akční adventury
• Stylizace a soundtrack
• Bossové
• Kooperace

Zápory

• Špatná kamera
• Místy zasekávání o textury
• Omezený rozsah

Lumír Havlíček

- Je mu přes třicet - Čte, píše, kreslí a pokouší se sportovně lézt (climbing) - Má rád popkulturu a je ukecaný až běda - Zajímají ho horory, především C'thulhu Mythos - Pamatuje si na videokazety a doby bez internetu - Miluje Shaun Tana - Hrával Dračí doupě, deskovky a karetní hry - Od 2017 aktivně a pravidelně streamuje jako Mr_Chapadlák