Recenze Immortals: Fenyx Rising – řecká mytologie s humorem
Foto: Ubisoft
Konec tohoto roku je pro milovníky otevřených světů jako dělaný. Za námi je Watch Dogs: Legion, Marvel’s Spider-Man: Miles Morales, Assassin’s Creed Valhalla a před námi Cyberpunk 2077. Všechno jsou to zvučné hry, ale mezi ně musíme zařadit i Immortals: Fenyx Rising. Ten asi zrovna nevyšel v ideální době, jelikož naše peněženky provětrala pěkná řádka dobrých her a v prosinci strhne všechnu svoji pozornost zmíněný Cyberpunk 2077.
Ale nesmíme zapomenout ani na další hry, které nás nyní čekají a tím je právě Immortals: Fenyx Rising. Jedná se totiž o hru, která je tvořena z vášně studia, jenž stojí za Assassin’s Creed Odyssey. Ubisoft Quebec bylo tak unešené z řecké mytologie, kterou nemohli naplno ventilovat u Odyssey, která se více snažila držet historické předlohy.
Proto vznikla vize nové hry Gods & Monsters, kde jsme se měli prohánět v roli Hermése posla bohů, který měl se svými okřídlenými botky zachránit celý Olymp. Několik měsíců před vydáním se všechno změnilo, jak hlavní hrdina, z kterého se stal smrtelník, tak i samotný název hry. Nevíme, co za změnou stálo, ale výsledek je skvělý.
I když je hra často přirovnávána k fantasy Assassin’s Creed, nebo k Zeldě, tak opak je pravdou, jelikož Immortals: Fenyx Rising je hrou s velkou dávkou originality, která se hráčům vryje do paměti díky velice povedenému humoru a zábavné hratelnosti. Přesto se nějaká drobná kaňka najde, ale pojďme se na to podívat pořádně.
God of War naruby
Vše začíná u mocného záporáka, kterým je titán Tyfón, jehož jediným cílem je zničit božstvo pro jejich rozvernost a nezasloužené uctívání smrtelníků. Jediný, kdo by ho mohl zastavit je sám Zeus, ale ten přišel o svoje blesky. A tak jde na chvilkový pokec s Prométheem (to je ten kterého každý den klove orel, dokud mu nevyklove játra), ten by mohl Diovi poradit díky svým jasnovideckým schopnostem.
Už v prvních minutách je jasný, jakým stylem se hra vydává, a to je geniálními a vtipnými texty, které vás doprovází po dobu celého hraní, bez jakéhokoliv opakování vtipných hlášek, nebo vaření z vody. Dohady mezi Diem a Prométheem už sami o sobě stojí za to si hru zahrát a vyslechnout si všechny jejich diskuze a Prométheovo vyprávění o smrtelném hrdinovi Fenyx, který může zachránit bohy před jejich vyhlazením.
Zeus do vyprávění ale několikrát skáče a občas i nečekaně změní sled událostí a našemu hrdinovi třeba i tak pěkně zavaří. Ono pojetí všech postav a bohů je naprosto skvělé, nikdo z nich není čistokrevný dobrák, každý má své vrtochy, které umí náležitě prodat a hráč se může jen bavit.
On i náš hrdina či hrdinka je jedinečný, chvilkama působí flegmaticky, žádného nepřítele se nezalekne, do všeho jde po hlavě a ze setkání s bohy je vypleskaný jako dvanáctiletá holka na koncertu své oblíbené skupiny. Ale i přes to dokáže bohům i oponovat, nebo lehce zpochybňovat jejich rady. Hůře se to popisuje, ale dialogy a příběh rozhodně stojí za to.
Kouzelný otevřený svět plný soubojů a hádanek
Hra nabízí opravdu rozsáhlý a malebný svět. Každá část je přizpůsobena bohu, který se v dané oblasti nachází, takže i herní prostředí se vám bude měnit. Kreslené grafické zpracování nemusí sednout úplně každému, ale vývojáři se nesnažili vše zamaskovat jen kresleným kabátkem. Vše je zpracované do posledního detailu. Takže i při prozkoumávání herního světa se stále je na co dívat.
Herní svět budete prozkoumávat neustále, ať už kvůli výzvám, cestám do pozemních světů, truhlicím se zásobami, hádankám, nebo tónům do harfy. Svět je plný nejrůznějších činností, které se skládají buď ze soubojů, hádanek, nebo zdolávání prostředí.
Souboje jsou svižné a zábavné. Na začátku hry mohou být pro někoho i obtížné, jelikož začínáte pouze s mečem, ale postupně se váš arzenál rozšíří třeba o sekeru, nebo luk. Každá zbraň je spjata s nějakou mytologickou postavou, to samé platí o schopnostech, které se postupně odemykají, jak zachraňujete jednotlivé bohy.
Což je skvělý hnací motor. I na některé hádanky, nebo dosažení nějakého místa je zapotřebí umět potřebnou schopnost, což vám hra elegantně sdělí, abyste se sem vrátili později. I samotné souboje se tímto neustále mění, nejdříve jen uhýbáte, pak se naučíte parírovat, následně využíváte i první schopnost, což je větší síla, takže na nepřátele můžete vrhat balvany, nebo různé trosky budov.
Za všechno se ale spotřebovává výdrž, za využívání schopností, létání, sprint, šplhání po skále i plavání. Když vám dojde výdrž ve vodě, tak se jednoduše utopíte, když na skále, tak spadnete dolů. Tento herní prvek můžeme znát právě z poslední Zeldy a možná proto a kvůli kreslenějšímu zpracování jsou tyto dvě hry porovnávány, ale jinak jsou diametrálně odlišné. Nebál bych se tvrdit, že Immortals: Fenyx Rising je i lepší díky zajímavým prvkům, i když pár věcí mi chybělo a jedna velká vadila.
Ještě jsem nezmínil hádanky, které jsou ze začátku jednoduché, ale jejich obtížnost pozvolna roste a některá pak může být i frustrující. Opět jich pro někoho může být až příliš, ale za mě se jednalo o velice příjemnou změnu oproti jiným hrám. Jediná věc, kterou musím hře hodně vytknout je jakým způsobem objevujete všechny vedlejší činnosti, výzvy a truhlice.
Stisknutím analogové páčky se dostanete do režimu objevování (obraz se přepne do pohledu z první osoby) a rozhlížíte se kolem sebe, a když se díváte poblíž místa kde něco je, tak vám zavibruje ovladač kurzor se trošku mění a pak se postupně přibližujete k přesnému bodu, abyste si místo mohli odkrýt a zobrazovalo se vám na mapě. Ze začátku mi to nepřišlo špatné, ale po průzkumu dvou oblastí jsem toho měl již dost. Jelikož jsem typ hráče, který rád objevuje úplně vše, takže jsem nechtěl nic minout, takže jsem se do pohledu objevování přepínal skoro furt, což výrazně kazilo intenzivní zážitek ze hry.
Neortodoxní hrdina
Kromě nových zbraní a schopností si samozřejmě vylepšujete ty stávající. Zde vývojáři sáhli také k nekonvenčnímu kroku a svoje schopnosti si nevylepšujete za žádné zkušenostní body a nemůžete se vylepšovat kde se vám zlíbí. Na vylepšování svého hrdiny musíte získávat různé suroviny, každá slouží k vylepšování něčeho jiného, některé najdete jen tak v truhlicích či po padlých nepřátelích, ale ty cenné dají někdy zabrat.
Pro ně již musíte splnit nejrůznější výzvy, ať už zaměřené na boj, nebo hádanky. Nebo se prodrat útrobami Tartaru, nebo zahrát melodie na obří harfu, kdy musíte napřed melodie nalézt na malých harfách, které jsou rozprostřeny v dané části světa. Pak se musíte vydat do svatyně bohů, kde těžce vydřené suroviny přetavíte ve vylepšené schopnosti. Třeba za Diovi blesky můžete zvyšovat výdrž.
I když jsou jednotlivé zbraně spjaté s ikonickými postavami mytologie, tak i přesto můžete získávat a vyměňovat jejich ekvivalenty. I přestože se jedná o stejné zbraně, tak každý kousek přidává zlepšení statistik na jiné místo a odlišuje se i vzhledem. Skin zbraní si můžete libovolně měnit dle nalezeného vybavení. To samé platí u brnění a helmy, každé má jiné vlastnosti a jinak vypadá, ale i tak si můžete následně vzhled přizpůsobit tomu, co se vám líbí na vašem hrdinovi nejvíce.
Okřídlené překvapení
Od Immortals: Fenyx Rising jsem toho příliš neočekával o to víc jsem byl příjemně překvapen její originalitou a zábavností. Rozhodně se nejedná o mega hry jako GTA, The Last of Us Mass Effect, Skyrim, Zaklínač či Red Dead Redemption, ale rozhodně stojí za pozornost a byla by velká škoda hru zaškatulkovat do tradičních her Ubisoftu, nebo kopírce Zeldy a podobně. Příběh, humor, hezký svět, systém výdrže a slušná hratelnost to jsou přednosti této hry. Sice někomu nemusí vonět kreslené grafické zpracování a větší porce hádanek, ale jako jednou velkou chybu vidím systém objevování.
Klady
- Skvělé a zábavné dialogy
- Systémy výdrže a vylepšování hrdiny
- Zajímavý příběh
- Hezký kreslený otevřený svět
Zápory
- Systém objevování
Komentujte