Recenze Session: Skate Sim – skejťáctví ještě nevymřelo

Foto: Nacon

Devadesátky, to byly zlaté časy pro všechny milovníky prkna na kolečkách. V té době chtěl na prkně jezdit snad každý mladý a nejednalo se o žádnou chvilkovou záležitost. Dodnes ještě narazíme na lidi brouzdající se po skateparkách a za ty léta se jich vybudovalo vcelku dost i v naší maličké zemi.

Ale pokud už jen vzpomínáte na éru ježdění, jako já, nebo se chcete pouze ponořit do toho virtuálního světa skejťáků a vyzkoušet si to na vlastní kůži, tak je tu pro vás hra Session: Skate Sim.

Foto: Nacon

Tato nová hra navazuje na Session Skateboarding Sim Game, který vyšel v roce 2019 a získal si slušné hodnocení od hráčů, i když nebyl k její škodě tolik známý. Asi nejznámější sketovou hrou je Tony Hawk Pro Skater 1+2, což je poslední remake, ale na úspěchy původních samostatných dílů nedosáhl, i když se jedná o skvělou předělávku těchto klasik.

Skateboardový simulátor

Před samotným hraním, či nákupem si můžete přečíst varování samotného vývojáře, že se rozhodně nejedná o snadnou hru. Toto tvrzení mohu potvrdit. I když je hra nějaký ten čas v předběžném přístupu na PC, tak jsem se do doby, než mi přistála na recenzi o ni nikterak nezajímal.

Session: Skate Sim byl dost často přirovnáván ke hře Skate, ale toto přirovnání ani zdaleka neodpovídá skutečnosti. Ano hra nabízí také inovativní ovládání, kdy k pohybu skejtu využíváte analogové páčky. Zde ale každá páčka znamená jedna noha, což zkoordinovat s ostatními funkcemi může být slušný oříšek.

Foto: Nacon

Vývojáři hru popisují, jako simulaci tvořenou od skejťáků pro skejťáky, a to taktéž rozhodně sedí. I když je tutoriál zpracovaný polopaticky, ale ne úplně vizuálně ztvárněný, což je malinko škoda, jelikož z popisků, jak to člověk má udělat nemusí hned vědět.

Kromě páček je potřeba využívat i tlačítka k odrážení, opět každé tlačítko jiná noha. Aby toho nebylo málo, tak zase k otáčení skejtu se využívají zadní triggery. To už aby měl člověk opravdu ruce jak chobotnice.

Na druhou stranu jezdit a dělat triky na skejtu, také není jednoduchou záležitostí a simulace má být, co možná nejvěrnější originálu. Opravdu mi zabralo několik hodin plných pádů a rozčilování nad tím, než jsem všechno zvládnul koordinovat a dělat alespoň pěkné základní triky a mohl si říkat skejťák.

Ve většině hrách třeba takový obrubník nebyl žádnou překážkou, ale zde je to všechno jinak. Pokud si jen tak najedete na obrubník, tak to zaručeně skončí pádem, prostě realismus zde hledat netřeba.

Foto: Nacon

Hra nabízí i čtyři režimy obtížnosti, ale i na tu nejsnazší je hra velmi obtížná. Na tu nejvyšší je to snad srovnatelné s tím si vyjet na tom prkně v reálu. Akorát místo zlámaných prstů budete mít zlámané všechny kosti v těle.  Když to zvládnete, tak odměnou jsou dobře a uvěřitelně vypadající parády. Tohle je prostě devíza této hry a pokud ji člověk dokáže hrát skvěle, tak se na to i parádně kouká. Jen to chce hodně cviku a pevné nervy.

Život skejťáka ve městě duchů

Ještě před samotným tutoriálem si je potřeba vytvořit svoji postavu. Na výběr toho není příliš, a kromě předem definovaných charakterů je jen málo možností, jak si svého jezdce upravit. Což se pak časem naštěstí změní, jelikož hráči pak za splněné misí a výzev získávají finanční obnos, který je možné utrácet ve skejťáckých obchodech.

Foto: Nacon

Zde je pak nabídka velmi pestrá a upravovat si svoji postavu hráči mohou za pomocí čepic, mikin, trik, bot či kalhot, a to samé platí pro samotný skateboard pro který je připraveno až 250 různých součástek. Což už rozhodně není málo.

Výhodou Session je právě kariéra a mise, které jsou roztroušené po třech městech. Díky tomu se stále hráči učí nové a nové triky a motivuje k překonávání dalších limitů. Bohužel pokud hráč nepochytí v textu, co má vlastně udělat, a jak, tak z heslovitých popisků, které po přijmutí zůstávají se toho tolik vyčíst nedá. Což může pak někdy hodně frustrovat. Přitom by stačil alespoň nějaký popis v deníku, či možnost si poslechnout teda přečíst celý text rozhovoru znova.

Již jsem naznačil, že ve hře se nacházejí tři mapy, respektive tři města: New York, San Francisco a Filadelfie. Města jsou zpracována velmi dobře a hodně se inspirují skutečnými předlohami. Takže je radost i samotný průzkum a projíždění po ulicích.

Bohužel jeden větší, nebo spíše dva nedostatky tam jsou. První z nich, je to, že se jedná o města duchů. Ve městě je hodně málo života a skoro nikoho nepotkáte, tedy pokud nezavítáme do obchodu, nebo nenalezneme slavného skejťáka, který nám poskytne úkol. Málo živí obyvatelé, ani další jezdci, a to působí trošku ponuře.

Druhá věc je nepříliš vábné grafické zpracování, tím že byla hra dlouho v předběžném přístupu, tak graficky trošku zastarala a je to už znát. Ale při opakovaných záběrech, které lze následně všemožně upravovat se dají vykouzlit hezké snímky i záběry.

Verdikt

Session: Skate Sim je velmi dobrou simulační hrou na skejťáka. Rozhodně to nebude hra pro každého, ale pokud ujíždíte na tomto směru a typu her, tak nejspíše budete nadšeni, ale příležitostní či běžní hráči by se měli mít na pozoru. Města jsou pěkná, ale pustá, grafika není nejhorší, ale léta jsou znát, ovládání je skvělé a zároveň šílené.

Session: Skate Sim

6.5

Hodnocení

6.5/10

Klady

  • Tři různorodá města
  • Úprava záběrů
  • Inovativní ovládání
  • Slušný počet součástek pro skate

Zápory

  • Zastaralé grafické zpracování
  • Pusté města
  • Šílená obtížnost
Hodnotit text
[Celkem hlasu: 1 Prumer: 1]

Komentujte

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozornit na