Vampyr je skvělým, i když nevybroušeným upířím dobrodružstvím – recenze

Když Bram Stoker v roce 1897 vydal svůj román Drákula, pravděpodobně netušil, že tím nechal vzniknout nesmrtelné kultovní hororové postavě. Příběh temného šlechtice byl mnohokrát zpracován a vytvořil v podstatě vlastní žánr v hlavní roli s upíry. Ten se ze všeho nejlépe etabloval ve filmu, ale nevyhýbal se ani videohrám, byť v rámci tohoto média ho přeci jen válcovaly zombie. Nyní chce vývojářské studio Dontnod oprášit slávu někdejších klenotů jako Vampire: The Masquerade – Bloodlines a nepřímo na ně navázat svým titulem Vampyr.

Prokletí jednoho doktora

Ve hře se vžijete do role doktora Jonathana Reida, mladého londýnského lékaře, který se zrovna vrátil z první světové války. Zatímco na bojištích kontinentální Evropy mu ještě přálo štěstí, zpět v Anglii o něj záhy přichází, protože po jedné noci se probouzíte obklopeni mrtvolami v jakési zaneřáděné kobce, a to navíc se zvláštními vizemi a obrovskou žízní po krvi. Pomalu, ale jistě se musíte postavit nepříjemné pravdě. Namísto role odborníka na krevní transfuze se stáváte expertem na krevní extrakci. Nezbývá vám žádný čas byť se jen pousmát nad ironií osudu. Coby novorozený upír si musíte co nejrychleji osvojit své schopnosti a dále se v nich zlepšovat. V ulicích Londýna totiž řádí španělská chřipka a kromě toho samozřejmě chcete přivést ke spravedlnosti toho, kdo z vás udělal monstrum.

Toto pozadí představuje rámec pro velmi osobní a vskutku tragický příběh. Ten Vampyr vypráví prostřednictvím neherních sekvencí, písemných dokumentů a rozhovorů. Příběh si sice dává chvíli na čas, než se doopravdy rozjede, ale představuje zároveň velmi silné pouto k hlavní postavě a zároveň se mu daří budovat velmi temnou až bezvýchodnou atmosféru. Abyste docela pochopili svou situaci, nestačí jen držet se hlavního děje. Za tímto účelem se musíte pohroužit hlouběji do světa, kde pochopíte, že i různé předměty týkající se mystických postav a okultních bratrstev hrají důležitou roli. Pouze s nimi získáte kompletní obrázek.

Ze všeho nejdříve se však s Jonathanem usídlíte v nemocnici v Pembroke. Ta se po zbytek hry stane svého druhu vaší základnou, byť po městě najdete také další skrýše. Zde je možné v klidu vylepšovat charakterové vlastnosti hrdiny, protože Vampyr je v první řadě RPG hrou. Doktor Reid tak disponuje širokou škálou schopností. V přehledném menu tak můžete získané zkušenosti proměnit v nové či lepší schopnosti, případně si nechat zvětšit inventář. Abyste svou volbu potvrdili, je třeba následně ulehnout ke spánku. Nejrůznější pasivní, aktivní a taktické skilly přitom není možné naučit se všechny najednou. Pakliže však chcete experimentovat, nabízí Vampyr možnost veškeré nastavení postavy zresetovat a rozdělit zkušenostní bodíky znovu.

U dílenských stolů můžete vyrábět nejrůznější toniky a medikamenty. Rovněž zbraně, které nacházíte po celém městě, můžete na tomto místě vylepšovat. Části pro výrobu jsou k mání všude možně: v koších, bednách nebo kapsách poražených nepřátel. Posbírané předměty jako náramkové hodinky, láhve s alkoholem nebo dózy na léky je možné rozložit na použitelné materiály. Vampyr mě v podstatě nijak nemotivoval k návštěvě obchodníků – vše potřebné jsem nalezl v okolí.

Atmosférický zážitek

Pokud jde o samotný svět, musím říct, že ten je v případě Vampyr skutečně povedený. Tvůrcům se podařilo období raného 20. Století dobře zachytit. Zamlžené noční ulice Londýna působí takřka nepřátelsky. Po městě se rozléhá pocit války a nemoci. Rozdíly mezi chudými a bohatými jsou větší než kdy předtím. Ženy trpí navzdory nedávno získanému volebnímu právu stále pod útlakem. Celková atmosféra útlaku a nepohody je navíc podtržena zdařilým soundtrackem, který ji správně podporuje. Svými orchestrálními zvuky připomíná Bloodborne, ale je přeci jen méně epický.

Část Londýna, kterou můžete prozkoumávat, není zrovna rozlehlá, ale zato relativně pestrá. Narazíte zde na různé části, které jsou navíc rozdělené do menších obvodů. Jednotlivé oblasti se od sebe architektonicky odlišují jen lehce. Doky, chudinská čtvrť a lokalita elit působí na první pohled podobně: opuštěně, temně a klikatě. Vampyr občas předstírá otevřený svět, kdy se určité dveře nedají otevřít vůbec nebo jen z jedné strany. Proto může být trochu delší dostat se z jednoho místo na jiné. Hře by rozhodně slušela možnost rychlého cestování, ale i bez ní se dá obejít.

O něco horší už to je se systémem hry postaveným na nahrávacích obrazovkách, který je ve Vampyru na dnešní dobu příliš. Pokud vstoupíte do budovy, následuje nahrávání. Pakliže ji opustíte, je tu opět loading. Místy hra nahrává dokonce i tehdy, když jen jdete po ulici. Místy už je to nepříjemné a navíc i docela časově náročné, protože někdy budete zkrátka čekat třeba půl minuty než se podíváte do další části města. Pohyb po městě je ale náročný i z toho hlediska, že je třeba se vypořádávat s lidskými a démonickými nepřáteli.

Nezbývá než bojovat

Vampyr překvapivě nenabízí žádné stealth elementy. Na funkci plížení zkrátka zapomeňte. Sice se můžete někdy dostat za záda nepřítele a nečekaně ho kousnout, ale v drtivé většině budete coby Jonathan sahat po zbrani. Bojový systém trochu připomíná Dark Souls a podobné hry, ale záhy zjistíte, že je mnohem přístupnější. Boje s nepřáteli jsou tak o poznání méně taktické a nesou se spíše ve stylu „hack and slay“.

Ve Vampyr je k dispozici hlavní a sekundární zbraň, s nimiž můžete páchat škody. Arzenál sahá od různých pilek, sekyr, mečů až po válečné nástroje jako kosy, s nimiž můžete blokovat nepřátelské útoky. Ještě zajímavější je ale výběr sekundárních zbraní, jež mají celou řadu výhod. Flinty a kolíky působí například šokové škody, které protivníky na čas znehybní a učiní zranitelnými vůči útokům kousnutím. Pomocí dýk zase získáte při každém bodnutí krevní body. S jejich pomocí můžete provádět různé útočné a léčivé schopnosti. Kromě toho disponujete ultimativním útokem, který napáchá opravdu hodně škody, ale který se velmi dlouho obnovuje. Kromě krve a zdraví se vyplatí dávat pozor také na výdrž, kterou spotřebováváte útoky a úhybnými manévry. Všechny tyto faktory činí z bojů poměrně náročnou záležitost, obzvlášť když musíte bojovat proti více nepřátelům najednou. Také bitky s bossy nejsou zrovna snadné a vyžadují uvážlivý přístup.

Souboje mohou být a tam docela frustrující. Vzhledem k tomu, že vám Vampyr nijak nenapoví, jací nepřátelé vás v jaké oblasti čekají, stane se, že budete muset bojovat proti soupeřům, kteří jsou o deset úrovní výše než Jonathan. Pakliže pak navíc není vaše výzbroj v nejlepší kondici, může se stát, že rychle zemřete několikrát najednou, což samozřejmě nepotěší. Pak nezbývá než se vydat zpět k úkrytu, potrénovat, doplnit flakónky a zkusit to znovu. Aby toho nebylo málo, některé checkpointy, na kterých hra ukládá pozici, nejsou rozmístěné zrovna logicky, a tak se vám může stát, že budete muset opakovat boj s bossem, když se vám podaří zemřít při opuštění bojové lokace.

Nelehká rozhodnutí

Nejsou to ale jen nepřátelé, kteří ve Vampyr propůjčují ulicím Londýna život. Celkem hra nabízí 60 zajímavých a jedinečných charakterů, které můžete potkat. Od němé prodavačky květin přes bývalého boxera až po pacientku se syndromem chodící mrtvoly. Vzhledem k tomu, že s každým obyvatelem města lze vést rozhovor, můžete se těšit na různé malé osudy. Plněním úkolů, případně hledáním informací o postavách si navíc můžete otevřít různé možnosti dialogů. Může to vyústit v opravdovou detektivní práci, což vyžaduje čas a aktivitu, ale zároveň vás to semkne s vašimi upířími schopnostmi, jež vám umožní sledovat krevní stopy nebo analyzovat nepřátele. Samotné rozhovory s postavami jsou dobře napsané a velmi kvalitně anglicky namluvené, a to včetně třeba rumunského nebo irského dialektu nejrůznějších přistěhovalců.

Velmi povedená je morální komponenta hry. Vampyr se totiž pyšní adaptivní obtížností, takže vaše konání určuje, jak moc náročné dobrodružství vás čeká, ale zároveň klade nepříjemné otázky. Například pokud budete vysávat své spoluobčany, můžete se těšit na spoustu zkušenostních bodů, jimiž pak lze vylepšovat schopnosti. Lákavá cesta, která však nezůstane bez důsledků. Proto byste měli pečlivě vážit, zda si potenciální oběť zaslouží být usmrcena.

Jak se to s Londýnem zrovna má, můžete sledovat na mapě, kde ke každému jednomu občanovi najdete informace a jeho zdravotní stav. Předchozí aktivita se přitom vyplácí, protože čím více informací jste o osobě dříve nasbírali a čím je zdravější, tím více zkušeností dostanete při jejím vysátí. Kromě toho zde narazíte na ukazatele aktuálního stavu jednotlivých městských čtvrtí, které se po vašich zásazích patřičně mění. V případě, že rozdáte léky potřebným, stává se oblast zdravější. Pokud se naopak vydáte na lov, spadne ukazatel do kritických hodnot a v městské části propukne chaos. Ulice začnou brázdit monstra a obyvatelstvo bude trpět. Mnoho NPC zemře nebo se pohřešuje. Takto můžete ztratit nemalou část interakčních partnerů a s nimi spojené informace a příběhy. Jakoby v jeden moment přestala existovat část hry. Někoho to může frustrovat, ale ve výsledku je třeba tento způsob příběhového pojetí kvitovat, protože si rozhodně budete dávat pozor na to, co děláte.

Vaše činy ve Vampyr ovlivní průběh příběhu a samozřejmě také to, jak celý děj skončí. Velmi chytrý tah ze strany tvůrců nutí hráče do morálního dilematu. Ušetříte své spoluobčany, vzdáte se dodatečných zkušenostních bodů a půjdete do nebezpečných soubojů oslabení? Nebo se vykašlete na etiku, obětujete město a stanete se neporazitelným vládcem noci? Takto napsané to může působit dramaticky, v samotné hře to ale přeci jen nepůsobí až tak silně. I když se totiž rozhodnete ušetřit všechny obyvatele, stejně naberete dost zkušeností, abyste se mohli postavit nepřátelům. Svou žízeň pak můžete ukájet třeba na krysách.

Asi největší slabinou Vampyr je jeho grafické zpracování. Opticky hra připomíná Life is Strange, které ani před třemi lety, kdy vyšlo, nebylo technicky nijak přelomové. Hra zkrátka působí jako by nevyužívala všech moderních technologií a za přední produkcí v tomto ohledu hodně zaostává. Začíná to u herního světa, který ukrývá řadu ne zrovna hezkých míst a vypořádat se budete muset také s rozmazanými texturami a nízkou hloubkou detailu. Místy dochází dokonce k dohrávání objektů, takže se před vámi najednou objeví třeba celá budova. Ani modely postav nejsou zrovna povedené. Jejich animace jsou sice docela slušné, ale na obličejích mohli tvůrci zapracovat určitě mnohem více.

Verdikt

Musím říct, že u hraní Vampyr jsem se velmi dobře bavil, a to navzdory tomu, že hra není ve všech ohledech tak dotažená, jak by být mohla. Je to samozřejmě škoda, protože nabízí velmi povedený příběh postavený na rozhodnutích, která se promítají do herního světa, stejně jako parádně vykreslené postavy. Na druhou stranu je třeba pochopit, že Vampyr není vysokorozpočtovým titulem a tvůrci museli operovat s omezenými prostředky. A z tohoto hlediska se jim rozhodně podařilo vytvořit výjimečnou hru, kterou by žádný fanoušek příběhových RPG neměl minout.

Vampyr – trailer

 

Vampyr

0

Klady

  • Povedené prostředí a hutná atmosféra
  • Strhující příběh s historickými vlivy
  • Morální rozhodnutí
  • Kvalitní soundtrack

Zápory

  • Příliš mnoho nahrávacích obrazovek
  • Graficky zastaralé

Související články

Redaktor a hlavní recenzent serveru Gamebro.cz. Jinak vášnivý sběratel starých herních konzolí a her.

Komentujte

1 Komentář zapnuto "Vampyr je skvělým, i když nevybroušeným upířím dobrodružstvím – recenze"

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Nechci být rýpal
Host

Prosím, opravte si to do očí kopající datum, Bram stoker byl v roce 1978 již pár století mrtvý. Za opravu děkuji.

TOPlist