Assassin‘s Creed: Odyssey nabízí obrovské antické Řecko, ale bez pořádné náplně – recenze

Už před vydáním Assassin‘s Creed: Odyssey jsme se od autorů několikrát dozvěděli, že hra bude mít skutečně epické rozměry. Ačkoliv jsme to částečně brali jako povinný marketing, po dohrání musíme konstatovat, že tentokrát se sliby potkaly s realitou. Hlavní příběhová linka nového asasínského dobrodružství zabere na dnešní dobu nevídaných 50 hodin a po dokončení poslední povinné mise ve hře můžete trávit další desítky hodin v rámci endgame obsahu.

Ten by měl vydržet do chvíle, než vyjde první zpoplatněné DLC, které rozšíří herní svět o nové questy a oblasti. Zkrátka a dobře, kdo se na tuto Odyseu vydá, měl by si ze všeho nejdříve vyhradit dostatek času. Pojďme se ale podívat na zoubek hře samotné. Jak jistě dobře víte, samotný rozsah není zdaleka vším. Ostatně, k čemu by byl, kdyby Assassin‘s Creed: Odyssey nebyl v první řadě zábavný?

Historické osobnosti opět ve hře

Assassin‘s Creed: Odyssey vás unese do časů řecké antiky, přesněji řečeno do roku 431 před Kristem, kdy budete zpočátku ještě hledat Leonidovo kopí. Při vytváření herního světa si autoři dali opět spoustu práce, aby vám opět umožnili přenést se do čerstvě působící a přitom překrásné epochy světových dějin. Poutavé téma zde tvoří především lítý boj jednotlivých městských států, předně pak Atén a Sparty. Hodinku dějepisu pak dokresluje přítomnost slavných osobností, mezi kterými nechybí filozof Sokrates, lékař Hippokrates nebo státník Perikles.

Leonida, majitele mocného kopí, však budou mnozí znát především díky Hollywoodu jako krále Sparty, kdy coby velitel 300 Sparťanů zadržel u Termopyl na tehdejší poměry gigantickou perskou armádu. Co ale má legendární vládce společného s asasíny a templáři, to zůstává v prvních hodinách příběhu Assassin‘s Creed: Odyssey skryto. S pomocí přístroje Animus skočíte do role Alexiose nebo Kassandry, kteří působí coby vojáci na odlehlém ostrově Kefalonia. Postupem čase tak budete objevovat obří herní svět, a to – podobně jako v Assassin’s Creed IV: Black Flag – nejen po svých a na koni, ale také na lodi. Typický současný příběh, který je povinností každého dílu série, zůstává naštěstí poměrně skromný a zbytečně nerozptyluje od prožitku z eposu.

Díky Leonidově kopí disponuje hlavní hrdin(k)a speciálními schopnostmi, které použijete jako v předchozích dílech například na skryté atentáty. Jak Kassandra, tak Alexios hledají své rodiny, ale zároveň mají touhu zřídit v Řecku konečně mír. Na samotné dobrodružství přitom nemá vliv, zda budete hrát za muže či ženu. Liší se totiž pouze zevnějškem. V průběhu padesátihodinového příběhu se dozvíte pár překvapení o jejich původu, ale ta vám pochopitelně prozrazovat nebudu. Snad jen dodám, že mě nechaly poněkud chladným, protože postavy ve hře jsou dosti povrchní.

Navzdory příběhu a RPG prvkům se v případě Assassin‘s Creed Odyssey ze všeho nejvíce jedná o obrovské hřiště, ve kterém se můžete vyřádit (takřka) podle gusta. Opravdu silný děj nebo snad rozhodnutí, která by ho citelně ovlivnila, tu opravdu nehledejte. Některá rozhodnutí sice určité důsledky mají, ale rozhodně ne takové, abyste si neustále říkali, co můžete a nemůžete udělat.

Nudné vedlejší úkoly

To by ale fanoušky série nemělo kdovíjak překvapovat. Nejdůležitější totiž je, zda je krásný herní svět dostatečně zaplněn atraktivními úkoly a poskytne tak motivující zábavu. Těšit se můžete na souboje, které doznaly přepracování už v AC: Origins a v Odyssey se objevují v podstatě v totožné podobě. Na důležitosti opět nabyly námořní bitvy, které patří stejně jako v Black Flag k vrcholům kampaně. Po úvodní kapitole obdržíte loď, se kterou se budete nejen plavit z místa na místo, ale také bojovat proti nepřátelům. Loď je možné vylepšovat pomocí upgradů, což ještě zdůrazňuje RPG prvky. Jinak jsou ale bitvy v Assassin‘s Creed: Odyssey velmi podobné těm ve čtvrtém dílu.

Kromě toho můžete nabírat důstojníky, a to tak, že vstoupíte na palubu pokořených nepřátelských lodí. Samotné přebírání je poněkud nepovedené, když stačí jen kliknout a někdejší nepřátelé se stanou součástí vaší posádky. Elegantnější by bylo řešení nějakým přesvědčovacím dialogem. Nepotěší ani to, že na rozdíl od Black Flag už nebudete bojovat proti pevnostem, ale pouze proti lodím. To je ale pravděpodobně určeno zvolenou epochou.

Vedlejší mise, k jejichž plnění vás v podstatě tlačí RPG systém se svými úrovněmi, na rozdíl od těch hlavních příliš lákavé nejsou. Často jde o poměrně nudnou sběratelskou činnost, morálně kontroverzní atentáty nebo typické základnové mise, ve kterých v jednom muži vtrhnete do pevnosti, všechny pobijete a místo zajmete pro sebe. Je zkrátka příliš patrné, že v tomto směru si autoři Assassins Creed: Odyssey nedávali příliš záležet a ke všemu měli jen omezené prostředky. Pozitivní výjimku tvoří úkoly, které plníte pro některou z historických osobností. V jedné řadě questů tak přijdete například na to, jak se Sokrates dostal ke svým filozofickým otázkám nebo jak Hippokrates vytvořil pravidla medicíny. Obecně je ale 80 % všech vedlejších zaměnitelných a nepříliš zábavných, což je velká škoda, protože se jim v podstatě nedá vyhnout. Hlavní mise mají totiž doporučení na úroveň, kterou byste měli mít. Pokud je ta vaše o jednu či dvě nižší, můžete quest vyzkoušet a možná budete mít štěstí. Ovšem pokud je vaše úrovně čtyři nebo pět bodů pod doporučenou, můžete na úspěšné splnění v podstatě zapomenout. Osobně jsem ve hře měl asi tři opravdu těžké, několikahodinové grindovací fáze, kdy bylo třeba nahnat dostatek zkušeností.

Novinek poskrovnu

Kdovíjak v tom nepomáhají ani nové herní prvky jako jsou například masové bitvy. Boje 150 válečníků sice vypadají dobře, ale koneckonců zde děláte pořád to samé, tedy vyřadit nepřátelského velitele a hrdiny a doufat, že vaše strana zůstane vítěznou. Kromě toho jsem měl docela problém s tím, že mi bylo v zásadě jedno, zda vyhraje Sparta nebo Atény. Příběh vás totiž zavede do řad obou městských států, což narušuje sounáležitost s jednou frakcí.

Dalším novým prvkem Assassin‘s Creed: Odyssey jsou lovci odměn. Pokud budete vraždit a krást, jakože pravděpodobně budete, bude na vás nasazen lovec odměn. Odměnu vypsanou na vaši hlavu můžete kdykoliv vykoupit, nebo se smíříte s tím, že vás tu a tam lovec vyruší. Pokud se vám ho podaří eliminovat, můžete se těšit na tučnou odměnu. Ani tento prvek mě ale příliš nepřesvědčil, když boje s lovci byly spíše zdržující a nenápadité.

Další bod kritiky souvisí s obřím herním světem, který Assassin‘s Creed: Odyssey skýtá. Ptáte se, co je na tom špatného? Inu, na první pohled nic a nutno dodat, že autorům se Atény, Korint nebo Spartu podařilo zpracovat opravdu nádherně. Jenže někdy jsem měl pocit, že chůzí či jízdou na koni trávím více času, než samotným plněním úkolů. Vzdálenosti mezi jednotlivými místy zájmu jsou zkrátka až příliš velké. Jistě, později můžete využívat funkci rychlého cestování, ale ta vás jednak vytrhne z herní kontinuity, druhak je nahrávání nové lokace místy tak dlouhé, že ho začnete litovat. Ostatně, loading je v případě Assassin‘s Creed: Odyssey obecným problémem, který nastoluje otázku, zda autoři nepodcenili nároky obřího světa na paměť. Otevřený svět je sice streamován bez jakýchkoliv švů, ale jakmile nastane moment dialogu nebo náhlé změny místa, je třeba se připravit na delší pauzu.

Svým způsobem se megalomanie autorů negativně projevuje i v grafické kvalitě. Často budete totiž nahrávat na postupné dohrávání textur. Pokud nedisponujete Playstation 4 Pro, Xbox One X nebo výkonným počítačem, budete se muset smířit s tím, že detaily budov, stěn nebo stromů budou viditelné až z velmi krátké vzdálenosti.

Tip: HW požadavky Assassins Creed: Origins

Verdikt

Série Assassins Creed už má něco za sebou a coby její dlouholetý fanoušek mám v dobré paměti jak asasínské vrcholy, tak díly, které vznikly zjevně po šití horkou jehlou a málem celou sérii zničily. Z tohoto pohledu byl pro mě loňský Assassin‘s Creed: Origins (recenze) velkou vzpruhou. Domníval jsem se, že si Ubisoft s vývojem dalšího dílu dá opět trochu načas, ale mýlil jsem se. Přesto jsem se po oznámení na Odyssey začal těšit, protože mě lákalo úžasné prostředí antického Řecka. To se autorům nakonec podařilo velmi dobře ztvárnit, ovšem poté, co jsem se do hry opravdu pohroužil, zjistil jsem, že jde jen o větší Origins. Na tom by nakonec nebylo nic špatného, kdyby se hra tak nerozrostla, aniž by byla naplněna patřičně atraktivním obsahem. Jednotlivé mise jsou příliš podobné a bezduché na to, aby dokázaly po celou dobu dobře bavit. Z hlediska herních mechanismů zůstává takřka vše při starém, snad jen s tím rozdílem, že na důležitosti opět nabraly RPG prvky.

Assassin‘s Creed: Odyssey – trailer

Assassin's Creed: Odyssey

7.5

Hodnocení

7.5/10

Klady

  • Povedený herní svět
  • Kvalitní soubojový systém
  • Námořní bitvy

Zápory

  • Povrchní postavy
  • Nezajímavé vedlejší úkoly
  • Dlouhé nahrávací časy
Hodnotit text
[Celkem hlasu: 3 Prumer: 3.7]

Redaktor a hlavní recenzent serveru Gamebro.cz. Jinak vášnivý sběratel starých herních konzolí a her.

5
Komentujte

avatar
  Odebírat komentáře  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Funboy
Host
Funboy

přesně co jsem očekával graficky super, obsahem prázdné, díky za ušetřený prachy

Hulibrk
Host
Hulibrk

Ono, to totiž z AC nemá již nic společného, naprosto to ztratilo jakoukoliv originalitu a přístup k stealthu.
Neříkám, že poslední 2 díly jsou špatné, vzhledem k recenzím a počtu lidí, kteří si to kupují, ale pro mě je to jen dějově a herně velmi fádní kopie zaklínače.
Pojďme se vrátit zpět k plížení a k mnoha různým nápaditým, třeba i lehce puzzlovitým řešením likvidací cílů v temném velkoměstě, třeba v Japonsku… sakra..

Mishitka
Host
Mishitka

Skvělá recenze, všichni recenzenti tvrdí, že je to skvělá hra a Origins se vůbec nepodobá. Nelíbí se mi jak se nad tím všichni hned rozplývají, Assassins Creed hraju už dlouho a poslední dva díly jsou pro mě velkým zklamáním.

Funboy
Host
Funboy

Protože to jsou taky z velké části placené promo články

Connor
Host
Connor

Neví prosím někdo z redakce v kolik hodin hra vychází (2.10.) v Gold edici pro Steam verzi?