Gravel jsou divoké arkádové závody, které baví navzdory chybám – recenze

Kdo rád závodí po nezpevněných cestách, má v současné době docela slušný herní výběr. Většina titulů však sází na realismus, a to dokonce Codemasters, kteří se čtvrtým dílem své série Dirt zabrousili do ranku simulací. Zatímco inscenace a úkoly šly v předchozích dílech směrem ke ztřeštěnému závodění, tentokrát se však Dirt Rally prezentuje jako virtuální odraz skutečného motorsportu. Vzhledem ke slušné prodejnosti se dá očekávat, že tento trend bude nějakou dobu pokračovat, což se ale nemusí líbit fanouškům Dirt 2 a Dirt 3. Přesně na tuhle skupinu cílí Gravel od zkušeného italského vývojářského studia Milestone. Jde o ryzí arkádovku s céčkovým dějovým orámováním, což vůbec není na škodu.

Pokud si zakládáte na brždění a zrychlování ve správný moment nebo si chcete auto pomocí tuningu připravit přesně pro potřeby té které tratě, jste v Gravel na špatné adrese. Zde platí vybrat auto, zvolit trať a bavit se – to je hlavní deviza. Dokonce naprostí začátečníci se rychle otrkají a začnou divoce driftovat zatáčkami. Samozřejmě nechybí ani nějací ti pomocníci, ale i tehdy, když deaktivujete brzdového asistenta, stabilizačního asistenta, TCS nebo vypnete zobrazení ideální jízdní stopy, neuděláte z Gravel simulaci. Jednoduchá a všem přístupná zábava zůstane vždy v popředí.

Váznoucí zpětná vazba

Gravel zcela vzorově podporuje všechny možné volanty a pedály od výrobců jako Logitech, Thrustmaster nebo Fanatec, ale vzhledem k arkádové povaze hry jsem si závodění ze všeho nejvíc užíval na gamepadu. To souvisí s faktem, že všechna vozidla jsou pocitově velmi lehká. Dokonce ani v případě stadionových trucků není jejich hmotnost dostatečně zprostředkována. S volantem a pedály mi tak chyběla zpětná vazba, kterou se třeba Dirt 4 daří dodávat skvěle.

Přesto je docela uspokojující jednoduše se v Gravel prohánět po tratích a při povedených driftech se cítit jako profesionální závodník. A to i tehdy, že neděláte nic moc jiného než že se vřítíte do zatáčky a lehce se dotknete brzy. Jinak platí držet maximální rychlost. A když už se vám podaří nějaká ta opulentní bouračka, není nic jednodušší než stisknout patřičné tlačítko a přetočit čas o několik vteřin zpět. Funkce přetočení vás nestojí žádné body a je použitelná kdykoliv.

Pakliže se těšíte na výběr 46 různých vozidel, kterými se Gravel ohání v marketingových materiálech ohání, možná vás zklame, že je vcelku jedno, které z nich zvolíte. Rozdíl mezi předo-, zadokolkou a náhonem všech kol je minimální a lehce se projeví snad jen tehdy, když deaktivujete všechny pomocníky. Určitý rozdíl pocítíte snad jen u větších vozů, které jsou přeci jen hřmotnější a aspoň v hrubých obrysech zprostředkovávají pocit z větší masy. O poznání zajímavějších je 51 tratí rozdělených do 16 prostředí. Nabízejí rychlostní pasáže, skokanské fáze, zkratky, ale také ostré vlásenky.

Výlet po celém světě

Některé okruhy mají svůj předobraz v reálném světě, většina jich je ale vymyšlená a rozmístěná po celém světě. Zajezdíte si v lesích Aljašky, džungli nebo v namibijské poušti. V těchto prostředích je v rámci kariéry umístěno nejvíce tratí, a jakkoliv jsou dobře postavené, tato prostředí se vám po čase docela okoukají. Trochu více by mohlo být asfaltových tratí, což je pravděpodobně dáno zaměřením Gravelu na offroadové ježdění. Různá prostředí pochopitelně přinášejí odlišné povrchy a povětrnostní podmínky. Jízda na ledu a písku se samozřejmě liší, ale také zde platí, že z těchto rozdílů mohli autoři vytřískat mnohem více. Zpětná vazba ani v tomto směru není optimální.

Už jsme uvedli, kolik vozidel a tratí Gravel nabízí, na začátku ale není na výběr prakticky nic. Vše je zapotřebí si nejprve odemknout a z tohoto pohledu představuje mód kariéry nejdůležitější součást hry. V zásadě jde jen o to, jezdit jeden závod za druhým a získávat v nich zkušenostní body a hvězdičky. Body získáte za drifty, skoky a riskantní akce a můžete je utratit za auta, případně různé laky. Zato hvězdičky získáte jen a pouze za umístění v závodech. Tři hvězdy jsou za první místo, dvě za pódium a jedna za pouhou účast. Pomocí hvězdiček si odemykáte přístup do nových závodů a nutno říct, že není příliš těžké jich mít neustále dostatek. Zkušenějším hráčům doporučuji začít rovnou na čtvrtém z pěti obtížnostních stupních, aby pro ně Gravel vůbec představoval nějakou výzvu a neprošli jím jako nůž máslem, což není příliš uspokojivé.

Vývojářské studio Milestone je proslulé tím, že dělá docela dobré závodní hry, kterým ale chybí šťáva, nebo chcete-li omáčka kolem. Autoři si zjevně kritiku vzali k srdci a v Gravel se omáčku pokusili ukuchtit. Spočívá to v tom, že kariérní mód je jakoby vysílán na stanici Gravel Channel a jednotlivé závody jsou rozdělené do epizod a sérií. Finále série je potom svým způsobem soubojem s bossem. Zde nastoupíte proti mistrovi dané disciplíny hned v několika závodech. Pokud ho pokoříte, stanete se nejen novým mistrem, ale získáte také soupeřovo auto. Mistři jsou přitom před každou „bitvou“ představeni v krásně cékových sekvencích, ve kterých se významně dívají nebo hrají na neviditelnou kytaru. Vypadá to zvláštně, ale vlastně je to docela sympatické.

Příjemné i frustrující zážitky

Různé soutěže v rámci kariéry se opírají o odlišné disciplíny. Kromě klasických závodů na okruhu a závodů na čas se můžete těšit na stadionová klání, která si užijete s velkými trucky v pořádném bahně. Nechybí ani eliminační závody, kdy je po uběhnutí časového intervalu aktuálně poslední závodník diskvalifikován. A pak jsou tu takzvané Smash-upy. Zde je třeba pokořit určitý traťový čas. Kromě toho jsou ale různě po trati rozmístěné cedule, které se krátce předtím než se k nim dostanete, přetočí a ukáží buď zelenou šiku nebo červený křížek. Je jasné, co je třeba trefit – křížky vás zpomalí, a to bohužel i tehdy, když je jen lehce škrtnete. Štíty jsou bohužel rozmístěny náhodně, a tak se může stát, že sice strefíte šipku, ale následkem toho už nevyberete zatáčku. Výsledkem bohužel jsou poměrně frustrující zážitky, protože jsou to pouze Smash-upy, ve kterých není možné používat přetočení času.

Naštěstí je disciplín hodně a Smash-upy se tak dají přežít. Kariéra vám zabere nějakých sedm až deset hodin času, kdy samozřejmě velmi záleží na zvolené obtížnosti. Po jejím ukončení máte odemčený veškerý obsah hry, který lze využívat ve volných závodech a online multiplayeru. Nic jiného Gravel bohužel nenabízí. Škoda, že chybí split-screen, tedy možnost závodit s kamarádem na jedné obrazovce. Umělá inteligence nepatří k nejchytřejším, ale vynahrazuje to agresivitou, s níž bojuje o pozice. Někdy jsou závody hodně divoké a umožní vám soupeře natlačit do různých překážek, což je obzvlášť příjemná činnost.

Po grafické stránce je Gravel trochu rozporuplný. Detaily vozů jsou poměrně bohaté, byť nepatří k naprosté špičce. Řada tratí je rovněž krásných, bohužel to ale neplatí pro všechny. Zejména závody na Aljašce působí trochu odbytě a zasloužily by si mnohem větší péči. Pokud zde závodíte v noci a v dešti, vypadá to jakoby vám někdo hodil do očí bláto.

Verdikt

Gravel jsou příjemnými závody pro všechny, kdo nevyhledávají simulace, ale rádi se pobaví divokou arkádovou jízdou. Místy mi hra připomínala vynikající Dirt 2, ovšem s tím, že ten byl mnohem více dotažen do detailu a jeho hrany byly obroušenější. Přesto si troufám tvrdit, že milovníky nerušeného offroadového ježdění tento kousek nezklame. Vychází na PC, Playstation 4 a Xbox One. Na všechny platformy je k dispozici demoverze, kterou doporučuji před pořízením hry vyzkoušet.

Gravel – trailer

Gravel

0

Klady

  • Zábavná arkádová hratelnost
  • Dobře postavená kariéra

Zápory

  • Zpětná vazba by mohla být větší a rozdílná pro různé vozy
  • Nevyladěné Smash-up závody

Související články

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozornit na
TOPlist